Vlčí děti

Rukopis Mamoru Hosody se dá rozpoznat už po pár minutách. Upřímná romantika mu dokonale vyšla u Dívky, která proskočila časem, zatímco rodinné hodnoty důrazně stavěl do popředí v Letní válce. Tentokrát se více či méně opřel do obojího - a přesto mě zaskočil nepřipraveného. Vlčí děti jdou totiž ještě o krok dál a od samého začátku je vidět, že tady to pro tvůrce bylo osobní. Každý zvrat zastaví srdce a ta tíha vyprávění je postupem času stále znepokojivější. Ani snad nemohu Amemu a Yuki vytýkat cestu, po jaké se vydali, ale já zkrátka čekal o něco bezstarostnější a dobrodružnější podívanou. Tato psychologicky bohatá óda na přírodu je vizuálně i vypravěčsky bezchybná, ale pro mě chvílemi až příliš duševně trýznivá. (18.06.2013)

Tolik protichůdných pocitů ve mně konec nějakého filmu už dlouho nevyvolal. Když už je někde smutný konec, často si u něj leda tak smutně povzdychnu a řeknu si "hm, tak to je fakt smutný", přičemž si z toho nějak větší hlavu nedělám a za hodinu už nad oním smutným koncem vůbec nepřemýšlím. Vlčí děti Ame a Juki jsou výjimkou. Tento film má velmi jednoduchý příběh, který bez problémů pochopí i malé děti, ale nevím, zda bych jim jej pustil. Jako vhodné přirovnání se mi nabízí Bridge to Terabithia, k němuž mají Vlčí děti IMHO velmi blízko atmosférou (dějem a motivy nikoliv). Většinu času se film tváří jako taková sluníčková podívaná tvořená útrapami, strastmi a radostmi matky při výchově vlčích dětí, na kterou se dobře kouká (a díky skvělé hudbě i poslouchá), ale než jsem se dostal ke konci, ani náhodou jsem neuvažoval o tom, že bych filmu dal vyšší hodnocení než 4*. Pořád jsem si tak nějak říkal, že se budoucnost dětí vymkne z otěží jejich osudu, že onen do té doby sluníčkový film skončí i sluníčkovým závěrem, že všichni budou žít šťastně až do smrti atd. a já v klidu dám 4*, ale když přišel závěr a já se na film podíval jako na celek, uznal jsem, že kdyby to dopadlo takto sluníčkově, prostě by to nebylo ono a můj zážitek z filmu by byl o nemálo slabší. Nevím, zda film byl úmyslnou alegorií tvůrců na volbu sexuální identity nebo zda mi to jen tak připadalo, každopádně za to, co dokázal Mamoru Hosoda udělat se srdcem sarkastické, cynické, odporné a flegmatické mladé osobnosti, si prostě film i přes mé menší výhrady k chování některých postav ten plný počet zaslouží. U slabších povah je zásoba kapesníků téměř povinností. (07.04.2013)

Milý Bože, proč jsem se já nenarodila jako vlčí dítě? Asi u mě máš teď malé bezvýznamné mínus. A za to, že jsem ani nepotkala vlčího muže, máš další! Nedivím se Haně, že se do něj zamilovala, vždyť i já jsem u televize slintala a to byl kreslený :o) Nádherný příběh o výchově dětí, které jsou o to víc strastiplné, když se Vám dítě při vztekání promění ve vlka. Chvílemi jsem ani nedýchala, hlavně co se přírody týká. Nebylo místy vůbec poznat, že se jedná o anime a né o skutečné záběry přírody. Hanu jsem musela celou dobu obdivovat, jak vše zvládala a přitom se držela slov svého otce "Vše brát s usměvem". A co se týká Yuki a Ameho, bylo zajímavé pozorovat jejich vývoj a rozhodnutí, jestli chtějí být člověkem nebo vlkem. A ač jsem celým příbehem oslněna a považuji Vlčí děti za jedno z nejkrásnějších anime, co jsem zatím viděla, nemůžu jít do plných, protože mi vadila stopáž. Dlouhé záběry mi vyvolané pocity ničily až začaly nudit, což je opravdu škoda. Každopádně toto anime stojí za zhlédnutí. (22.04.2018)

Byla tam... spousta sněhu a deště, romantických záběrů a melancholické hudby. Bylo to příliš realistické, než abych se nechala „unést“ a příliš padlé na hlavu, než abych s hrdiny sympatizovala. Když se mi při sledování mísí pocity „WTF“ s „tak už umři“, něco není v pořádku. A je to nejspíš můj výběr sledovaných filmů :D (03.12.2013)

Ach, to byla nádherná animace, a ta příroda, krása až oči přecházely. Moc povedená byla část kde se vlastně jen vyprávělo obrazem za podpory krásné hudby o vztahu matky a otce. Celá první půlka filmu byla móc roztomilá a zábavná (dětská klinika vs. veterina :-)) a u malých vlčátek jsem se výborně bavil. A scénka s čerstvě napadnutým sněhem s parádním hudebním podkladem byla úchvatná! Jenže pak přišla chvíle kdy vlčata trochu povyrostla, film zvážněl, roztomilost byla pryč, ovšem ta dramatická stránka filmu už nebyla tak působivá. Ale stále se člověk rozhodně nenudil a jen čekal, kam to celé povede. Nicméně na pět hvězdiček to nebude, ačkoli účast Miyazaki Aoi (ač jen zvuková) byla velmi příjemná. (18.04.2015)