Vlčí děti

Hosodův styl mě velmi baví a již v pořadí 3. filmem dokázal potvrdit své kvality. I když v pár ohledech mě mohlo vytáčet chování Yuki a pak spíše Ameho, tak právě ta lehkost celého příběhu s momenty, které jsou doslova pro mě meditační, mě na Hosodovy a animé obecně baví. Tenhle film sice nedosahuje kvalit předchozích dvou filmů, zvláště Dívky, která skákala v čase, tale i ak jde o nesmírně krásnou podívanou. (21.06.2013)

Rukopis Mamoru Hosody se dá rozpoznat už po pár minutách. Upřímná romantika mu dokonale vyšla u Dívky, která proskočila časem, zatímco rodinné hodnoty důrazně stavěl do popředí v Letní válce. Tentokrát se více či méně opřel do obojího - a přesto mě zaskočil nepřipraveného. Vlčí děti jdou totiž ještě o krok dál a od samého začátku je vidět, že tady to pro tvůrce bylo osobní. Každý zvrat zastaví srdce a ta tíha vyprávění je postupem času stále znepokojivější. Ani snad nemohu Amemu a Yuki vytýkat cestu, po jaké se vydali, ale já zkrátka čekal o něco bezstarostnější a dobrodružnější podívanou. Tato psychologicky bohatá óda na přírodu je vizuálně i vypravěčsky bezchybná, ale pro mě chvílemi až příliš duševně trýznivá. (18.06.2013)

Film jsem nezhlédl s lehkým srdcem, neboť jsem neustále očekával, kdyže se to hlavní hrdinka sesype. To přece normální křehká dívka nemůže vydržet, jen tak se odstěhovat kamsi na samotu, opravit si vlastními silami dům, žít z toho, co si vypěstuje na poli a ještě držet na uzdě dvě rozjívená poloděcka-polovlky. Naštěstí až takhle tahle pohádka realistická nebyla. Po skončení filmu mi zůstaly nezodpovězené mnohé otázky, jako např.: kolik se tihle polovlci dožívají let? Jako lidi, jako vlci, nebo něco mezi? Co když vlčí muž oplodní vlčici, znamená to, že se jim narodí vlčata, které se sem tam mění v lidi? Je lepší mít obyčejné děti, nebo takovéhle polozvířátka? Dost možná, že to druhé. Když moc zlobí, jednoduše se jim řekne, ať se promění a švihají se vyběhat ven do přírody, kde vlk v podstatě nemá přirozené nepřátele. Svačina se jim dávat nemusí, ať si cestou uloví nějakého toho hraboše (to když už jsou větší) nebo žížalu či plže. Taky bych řekl, že stojí člověka míň peněz. Před jídlem se jim vždycky řekne, ať se promění, a pak se jim naservírují vynikající levné psí granule. Taky na oblečení se ušetří, když se bude hlídat, aby byli často ve své (vlčí) kůži, neb ta se jen tak neošoupe. Taky se nemusí kupovat pes-hlídač před barák, stačí dětem ustlat na noc ve stanu či v boudě, určitě to přivítají s nadšením. No, abych to neprotahoval, vzhůru do lesa najít nějakou vlčici! A když nebude, nevěšet hlavu a zkusit něco jiného, třeba medvědici! Ono to půjde! (03.11.2013)

Když nevíte, jestli vzít potomka k dětskému lékaři nebo k veterináři. ■ Maximum, protože Vlčí děti Ame a Yuki jsou hodně unikátní věc. A teď nemluvím o animaci, která místy dosahuje dokonalosti a některé záběry vody by se skoro daly propašovat do hraného filmu, aniž by si toho divák všiml. Unikátnost spočívá v pocitu z děje, který jde výrazně hlouběji, vážněji a jinam, než většina animovaných filmů. Prosluněné, tíživé. Respekt vůči Haně! ■ Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=vTj1-Bu4PWE ■ Ost http://www.youtube.com/watch?v=5oWMHIjOzzg (27.04.2014)

Byla tam... spousta sněhu a deště, romantických záběrů a melancholické hudby. Bylo to příliš realistické, než abych se nechala „unést“ a příliš padlé na hlavu, než abych s hrdiny sympatizovala. Když se mi při sledování mísí pocity „WTF“ s „tak už umři“, něco není v pořádku. A je to nejspíš můj výběr sledovaných filmů :D (03.12.2013)