Vlčí děti

Přesně ten typ filmu, u kterého si děti užijou barvy, legraci a hravost, ale dospělí přitom sedí při sledování občas jako přikovaní a se skelným pohledem se marně snaží udržet slzy dojetí. Jenže to není žádným prvoplánovým citovým vydíráním, ale podobně, jako je tomu třeba u některých filmů studia Ghibli, i zde má člověk pocit, že se mu chce brečet prostě jen tak, protože život je zároveň tak krásný a někdy tak strašně smutný. Občas plný barev, ale občas vám v něm převládne jen ta šedá, nebo černá. Občas jste šťastní, jindy máte pocit, že vás ta tíha existence a smutku zadupe do země. A přesně takový je tenhle film. Ukazuje vám krásu, která je schovaná i v tom největším smutku, jaký člověk prožívá. A ukazuje lásku, která v tomto případě překoná opravdu úplně všechno. To a ještě mnohem víc je zabaleno do hávu kouzelné animace a mně nezbývá, než shrnout film jedním slovem - NÁDHERA! (12.05.2020)

Film, který jsem viděl nadvakrát, protože poprvé jsem ho po pár minutích vypl, protože jsem byl přítomností romantiky a vlkodlaka zároveň natolik vyděšen, že sem nemohl pokračovat. Pak se mi dokonce podařilo dokonale zapomenout, že tenhle film existuje, tak jsem si ho znovu stá... Pořídil a díky za to, ono to totiž naštěstí není vůbec špatné, vlkodlakům navzdory. Záběry na malé chlupáče byli roztomilé, děj docela zajímavý... Ale ne natolik, aby zamaskoval lehkou rozvleklost děje a ne ve všech fázích příkladnou atmosféru, která mohla být tu tísnivější, tu zas laskavější, nebo melancholičtější, naštěstí je ale závěr, ač očekávaný a nijak nepřekvapující, natočený zdařile a z předchozího děje si bere jen to nejlepší. PS: tohle anime má nejúchvatnější záběr na lišku všehomíra. (30.10.2013)

Milý Bože, proč jsem se já nenarodila jako vlčí dítě? Asi u mě máš teď malé bezvýznamné mínus. A za to, že jsem ani nepotkala vlčího muže, máš další! Nedivím se Haně, že se do něj zamilovala, vždyť i já jsem u televize slintala a to byl kreslený :o) Nádherný příběh o výchově dětí, které jsou o to víc strastiplné, když se Vám dítě při vztekání promění ve vlka. Chvílemi jsem ani nedýchala, hlavně co se přírody týká. Nebylo místy vůbec poznat, že se jedná o anime a né o skutečné záběry přírody. Hanu jsem musela celou dobu obdivovat, jak vše zvládala a přitom se držela slov svého otce "Vše brát s usměvem". A co se týká Yuki a Ameho, bylo zajímavé pozorovat jejich vývoj a rozhodnutí, jestli chtějí být člověkem nebo vlkem. A ač jsem celým příbehem oslněna a považuji Vlčí děti za jedno z nejkrásnějších anime, co jsem zatím viděla, nemůžu jít do plných, protože mi vadila stopáž. Dlouhé záběry mi vyvolané pocity ničily až začaly nudit, což je opravdu škoda. Každopádně toto anime stojí za zhlédnutí. (22.04.2018)

Ookami kodomo no Ame to Yuki je Hosodov ďaľší perfektne namierený a hlavne vydarený útok na divákov hrudný kôš a jeho slzné kanáliky. V bezpečnej blízkosti si preto uschovajte nejaké tie smrkáče, určite sa vám zídu. S nádychom melanchólie Hosoda prezentuje v poradí už svoj tretí masterpiece. Pozitívne a negatívne emócie si v ňom neustále striedajú pozície, takže o pestrosť je naozaj postarané. Nápad za milión sú hlavne charaktery Ame a Yuki. Roztomilejšie postavy než sú tieto dve malé kawaiiiiii vľčatká by ste len ťažko hľadali. Ako časom rastú a dospievajú obaja sa stretávajú s rôznymi problémami a obaja si zvolia cesty o ktorých si myslia, že sú pre nich, ako pre vlka a človeka najlepšie. Čarovná a podmanivá atmosféra akou oplývajú Hosodove filmy je jedinečná a vždy sa veľmi teším na jeho nové dielka. (10.03.2013)

Vlky sú pre japoncov priam posvätné tvory. Keď sa k tomu pridá štýl anime, priam rajská prírodná scenéria a Mamoru Hosoda výsledok je jasný. Dielo by som zaradil medzi najlepšie rozprávky, ktoré som v poslednom čase mal možnosť zhliadnuť. Zameranie na detskú výchovu a správnosť voľby životnej cesty je jedena z najvhodnejších tém pre mladého diváka. Sám neviem, či by som sa vybral cestou Yuki alebo Ameho. Skôr by som sa priklonil asi k ceste Ameho. Svoj osud by som bral ako dar a nie prekliatie. Grafické vyhotovenie miestami pripadalo ako z iného sveta. Niektoré zábery som mal problém rozoznať, či sa jedná len o animáciu alebo skutočnú fotografiu. A tá príroda... Skoro ako u nás v Tatrách. Pri sledovaní som sa trochu pousmial, keď sme sa s kamošom bavili o podobnom výzore vlkov s Digimoni, následne o 10 minút neskôr sme zistili, že oba kúsky má na svedomí ten istý režisér. (15.04.2013)