Assassin’s Creed

Šly tři vykřičníky do světa a přišly ke kinu. První z nich chtěl vidět fakt dobrej film, druhej se aspoň nechtěl moc nudit, jenže nejstarší vykřičník chtěl vidět Fassbendera s mečem, tak se šlo na Asasíny. To bylo naposledy, co někdo ty tři vykřičníky viděl, protože po filmu se ze sálu vypotácelo trio otazníků. Já byl jeden z nich. (25.01.2017)

Z hovna bič neupleteš. A když podle hry se stupidním příběhem a solidní parkurově-akční hratelností uděláte film, ve kterém je té akce sotva dvacet minut, zato ten stupidní příběh se rozmatlává na zbylou hodinu a půl, tak to bolí. A co pak na tom že k tomu máte při ruce špičkové herce a režiséra co zvládá vyčarovat velice efektní vizuály. Z hovna prostě bič neupleteš. 5/10 (18.02.2021)

Mám to stejný jako u Warcraftu. Skutečnost, že se jedná o filmovou adaptaci hry, beru jen a pouze jako náznak toho, že by se mělo jednat o fantasy a audiovizuální nářez. Vztahy k charakterům, postavám a příběhu mě nezajímají. Jak vídím hodnocení, good for me! V kině jsem si Assassíny užil naplno, přičemž mě mrzí snad jen to, že jsem musel jít na 3D, které nebylo uplně sračkoidní jak skoro vždycky, ale i tak budu rád, až si to zopáknu ve 2D. A ten příběh není zas tak slabej, jak se tady kňučí. Jednoduchej docela je, ale film má složitější výpravu, takže vzhledem k prostoru pro užívaní si akce bych to jako zápor nehodnotil. Spokojenost na 90% (07.01.2017)

Prototyp dokonale nevyváženého filmu. Na jedné straně naprosto precizně zvládnuté stránky filmu (fantastická kamera, prostředí, obsazení, atmosféra, 50% bojových choreografií, hudba - v několika scénách) a na druhé straně naprosto tragicky zvládnuté stránky filmu (scénář - ve filmu umře tuna postav, ale u všech vám to bude tak nějak jedno, 50% bojových choreografií, odfláknutej závěr a nevalný poselství filmu, hudba - fakt sorry, ale ve většině scénách se tam prostě dle mýho názoru nehodila a kazila atmosféru). Vychází z toho tedy čistý průměr, který nepřivede k orgasmu ale ani nezpůsobí krvácení hemoroidů. Škoda, Assassinovi jsem fakt věřil. (15.03.2017)

Justin Kurzel našel onen bájný kompromis mezi vyprávěním vlastní vize a dostatečně silným pochlebováním fanouškům her. V současné lince je na prvním místě stále hra o jablko, která je ale šikovně a potřebně minimalizována na základní funkce a obrysy. Nemá totiž cenu si nic nalhávat, právě tenhle artefakt má v předloze kolem sebe linku nejprve zajímavou, poté tolerovanou a nakonec bohužel až natahovanou. Potlačení nadpřirozených vedlejších motivů je proto jedině dobře a dává prostor Callumovi, aby se z něj stal hrdina z masa a kostí (o čemž si jeho herní předobraz Desmond mohl dlouhou dobu nechat jen zdát). Fassbender navíc funguje stejně dobře jako rozervaná oběť osudu, tak i jako nepřemožitelný Aguilar, který mě v akčních scénách nutí zadržovat dech a zatínat svaly. Nejvíc si ale vážím toho, že mě jako hráče (do světa Absterga a spol. jsem se úspěšně ponořil celkem šestkrát a Eziova trilogie nebo Black Flag patří zatraceně vysoko) nenechává jen odškrtávat povinné příběhové nebo žánrové trademarky, ale naopak při čekání na skok důvěry mě šponuje až neuvěřitelně. Výhrady tak mám jen k logickým chybám, což mě mrzí o to víc, že se v nich snažím pokud možno nikdy nepitvat. Absence všeho kromě obušků je ale pro ochranku skutečně otravně okatý handicap a chvílemi ruší, stejně jako nejasnost toho, kam až sahají genetické možnosti Callumových vzpomínek, které zase zamlží nejemocionálnější scénu celého filmu. I přes tyhle hrboly si ale hašašíni doskákali k pozici mojí nejoblíbenější herní adaptace a propadák v pokladnách kin mě bude ještě dlouho mrzet. (13.01.2017)