Assassin’s Creed

Tenhle film má „ksicht“. Jde jednak maximálně naproti fanouškům herní série, ale zároveň se snaží o osobité umělecké pojetí assassinského univerza. V pasážích ze středověkého Španělska je vizuálně nádherný, zobrazení Animusu je odvážně jiné (a lepší!), než známe z her a i když mě to emocionálně nechalo chladným, oceňuji osobitost, kterou přinesl Kurzel a cítím z toho jeho snahu natočit co nejlepší film, který nebude jen nudným popisným převodem hry. Výsostně umělecky zaměřený Kurzel mě prostě baví. Škoda, že lidé jeho poctivý přístup nedocení a že nebude pokračování. (16.07.2017)

Jsem na vážkách. Mám k tomu hromadu výhrad - finále je jeden velký scenáristický bordel, akce by si zasloužila méně střihů a více celků, herecky to občas svou vážností pomalu klouže k parodii, konflikt je tak lehce načrtnutý, že skoro ani člověk neví, proč jdou postavy proti sobě, prostřihů na Fassyho připojeného na Animus je zbytečně moc, v supermoderním "vězení" pro asasíny nemá ochranka jedinou střelnou zbraň. ALE jako celek mě to až překvapivě chytlo. Atmosféra osobitá, v historické části správně špinavá, hudba přímo skvělá a akce strhující. Je na tom vidět, že filmaři měli vizi a šli si za ní. Škoda jen, že když už dostali k ruce správný rozpočet i šikovné herce, nenašel se nikdo, kdo by se pořádně podíval na scénář. Spálená šance roku. 70% (03.01.2017)

Prototyp dokonale nevyváženého filmu. Na jedné straně naprosto precizně zvládnuté stránky filmu (fantastická kamera, prostředí, obsazení, atmosféra, 50% bojových choreografií, hudba - v několika scénách) a na druhé straně naprosto tragicky zvládnuté stránky filmu (scénář - ve filmu umře tuna postav, ale u všech vám to bude tak nějak jedno, 50% bojových choreografií, odfláknutej závěr a nevalný poselství filmu, hudba - fakt sorry, ale ve většině scénách se tam prostě dle mýho názoru nehodila a kazila atmosféru). Vychází z toho tedy čistý průměr, který nepřivede k orgasmu ale ani nezpůsobí krvácení hemoroidů. Škoda, Assassinovi jsem fakt věřil. (15.03.2017)

Mám tajemství. Teď ho napíšu, takže už to tajemství nebude. Nikdy jsem nehrála Assassin’s Creed.....uuuffff je to venku. Pokud teď někdo lapá bezmocně po dechu a odmítá nade mnou nadále onanovat jelikož jsem mu tím zničila veškerý iluze o své dokonalosti tak se hluboce neomlouvám. Každopádně jelikož o hře vím hovno tak mám výhodu, nebo nevýhodu já nevim, že jí nemůžu porovnávat s filmem. No a k filmu - Hlavní hero mě za stydký pysky zrovna nevzal, takovej asasín z Dachau, co mu člověk fakt nežere, že by na svých kostlivých ramenou dokázal nést všechnu tu zodpovědnost. Každopádně dostane železnej škorpionskej vocas, trojčlenku do zátylku a hned se vrací o cca 500 let zpátky v čase, kde už vypadá mnohem nebezpečněji. Kecám , vypadá pořád stejně na píču max má navíc fousiska a pár kámošů okolo. Každopádně sotva se jede akce, byla jsem spokojená a vrněla jak kočka. Asasíni se s ničím a s nikým neserou, nakopu každou prdel v okruhu sta metrů a je to celkem řežba. To, že ono hledaný jablko vypadá jak koule od petangu to je už zase druhá věc. Fakt jsem čekala, že hoděj prasátko a začnou hrát, písku tam bylo dost. Děj se houpe v přítomnosti a minulosti celej film, takže koho sere prolínání časových os, ať radši kouká do prdele, v tomhle filmu se tomu nevyhne. Postupně to má větší a větší koule až to nakonec vycáká do vrcholového finále a já skoro až uvažovala, že si tu hru zkusím teda zahrát. (23.03.2017)

Maně tuším, že film vychází z nějakých digiher. Tvůrci však museli počítat i s tím, že si jej pustí někdo, kdo naposledy pařil vlka, jak chytá do košíku produkty slepičích ovulací. Takže pozor, detailní spoilery, díky nimž budete o ději vědět totéž, co já po ukončení martyria! Týpek neumí jezdit na kole a přišel o rodiče. Ne tak úplně, protože za třicet let objeví otce, jak kouká z okna. To ale není podstatné. Asi. Tak tedy - náš hrdina provedl cos, pro což dostal provaz. Křeslo. Vlastně lehátko. Tam mu bylo intravenózně vpraveno něco tak rafinovaného, že se probudil až v Madridu a jeho tělo vězeňská služba vůbec nepostrádá. Ihned po procitnutí se seznamuje se slečnou disponující aparátkem, který sebou mrská, dělá vžžžhům a přenáší lidské vědomí do naprosto detailních vzpomínek ztrouchnivělých předků. Konečně tedy chápu, co je to genetická paměť. Týpkovi to nejdříve nevoní, ale poté, co bezmála zdechne a alespoň tedy trošičku ochrne, se už už nemůže dočkat, až na přístroj opět rozkročmo naskočí a zavelí hyjé. Ve vkusně násilných vzpomínečkách na život a dílo praděda se leccos přihodilo, bohužel však nevím přesně, co. Brebentí se tam španělsko - latinsky a dobroděj, jenž to frknul na net v dabingu, neměl potřebu přilepit i titulky. Ve své podstatě však všichni zkouší dohonit Adamem nahryzlé jablko, poněvadž prý ukrývá data. O svobodě. No jako fakt. Abych nezapomněl - v tom Madridu u stroje je ještě řada dalších lidí z nějaké sekty (do které právě patřil i ten tatínek, co pohledem ze zaskleného průzoru poslední čtvrtstoletí kontroluje okolí a pouští slinu) a ti se najednou vzbouří, s čímž se nepočítalo, protože má jít jen a pouze o extrémně násilné magory. Vše pak krásně vyvrcholí schůzkou templářů, kterým vládne jedubaba. Sic, hle, no toť, etc. Meeting, co měl být korunováním tisíciletých snah tohoto (jak je zde vylíčen) všemocného a paranoidního řádu, byl po bezpečnostní stránce zajištěn způsobem, který umožnil podřezávání řečníků na pódiu nemytými protivníky, rafinovaně maskovanými kápí. Slečna vědkyně, které z našeho potomka hašišínů (neptejte se mě, prostě to je asi šíita, no) přinejmenším na chvíli navlhl drn natolik, že mu umožnila zakuchnutí jejího papá, pak nečekaně otáčí kormidlo a zadělává dementním proslovem (kolikátým již) na další díly. Takže klidně do toho, třeba to pochopíte lépe. Já se ještě hodinu po dosledování motám v kruzích a narážím do stěn své unimobuńky 1+výlevka v rohu. (11.04.2017)