Assassin’s Creed

Ideální způsob toho, jak vytvářet videoherní apatace - nekopíruje se tu příběh, ale odehrává jiný, zasazený do videoherního světa. A proto je škoda pár věcí, které to kazí. Třeba ty hrozné kreténoviny, které vychází už z předlohy, aneb padouši se snaží získat Jablko z ráje, co obsahuje genetickou matici svobodné vůle člověka(ehm), nebo zařízení, kde sice máme zavřenou minimálně desítku elitních zabijáků necháme střežit partou chlápků s obuškama, k čemu nějaká palná zbraň, že jo... A když jsme u toho, tak půlka věcí, co jsou v částech odehrávajících se ve španělsku za dob inkvizice, působí zcela anachronicky, od hipster účesů, po fakt, že koňzpřeží jede tak sto km/h. Ale jinak je to dobrej film. Vážně, sice to trpí spoustou béčkových neduhů (scénář), ale evidentně tam někdo, kdo má řemeslo perfektně zvládnuté hodně bojoval o to, aby tam alespoň něco pořádného bylo (kamera, herci). A oni právě herci dělají ten rozdíl, mezi fajn oddechovkou a pitomým béčkem, alespoň v tomhle případě. (09.11.2017)

Snímka sa skladá z dvoch častí, ktoré sa navzájom prelínajú a to z tej odohrávajúcej sa v aktuálnom storočí, tak o stovky rokov späť. A asi to nebude znieť veľmi prekvapivo, ale minulosť je rozhodne atraktívnejšie ako ukecaná, sterilná a mnohokrát aj nudná súčasnosť. Akonáhle sa pomocou technológie Animusu presunieme do Španielska, začne sa diať niečo, čo nás môže zaujať. Assassin's Creed bol nesporne veľmi očakávaným filmom nespočetných hráčov a tešili sa na neho aj tí, ktorí sa do vojny medzi asasínmi a templári nikdy nezúčastnili. Výsledok nie je vyložene zlý, ale že by sa nad ním dalo zatlieskať, to sa rozhodne povedať nedá. Rovnako ako striedanie časových línií, mení sa aj atmosféra a napätie, ktoré nás raz vtiahnu do súboja a druhýkrát nudia či dokonca nechávajú zmätených. Najmä koniec je s naozaj veľkým otáznikom. Možno je to náhoda, možno prekliatie, ale žáner sci-fi či fantasy v spojení s menom Jeremy Irons v posledných niekoľkých rokoch nedopadá veľmi dobre. (08.09.2019)

Ale copak to? Spratkům a nezaměstnaným, co celé dny honí se smrtí v očích a džojstykem v ruce čuráky po střechách středověkého Španělska, místo aby dělali něco užitečného, filmík nefuní? Prý hloupí, jednoduchí, s debylňým scénářem a vůbec sem nemněl chuť sahat si v kyně na šulínka jako přy smažeňí v pokojýčku, jo? No toto! Od někoho, kdo tu nadšeně pětkuje stupidní až vyrachtané, digitálně přebordelizované omalovánkové trampoty kýčovitých buzerantů v elasťácích, potírajících furt dokola jednu a tu samou zlou mluvící hlavu z planety Hloupý pičus v souhvězdí Velkého retarda, to znělo jako kulantní doporučení. A taky, že bylo! Kraťák se sice místy urputně snažil točit Megbet ryloudyt, a to včetně Míši Bednáře a Mařenky Kotlářové v hlavních rolích, naštěstí však smlouva stadfordského tlučhuby a nudila s Ubij-softem vypršela už v roce 1616, takže dvojku už zaplaťsatan nevyblil, čili je z toho přeqapivě zábavný, vizuálně naprosto podmanivý a skvěle zahraný sci-fi heterospektákl s koulema, jaký může nestíhat pouze někdo s pokrevně spřízněnými rodiči a vysokoškolským titulem ze zevlování u monitoru. Docela by se mi líbilo, kdyby tenhle graficky mazlivý Justýn jednou dostal sto míčů i na hraní s nějakým brutálně hnusným erkovým scénářem výhradně o středověkém vybíjení Templářů, Katarské vzpouře, nebo s čímkoliv od Cornwella o Stoleté válce. P.S.: Zvláštní cenu, kopačku do koulí od Olgy Walló, získává ten úžasný polyglokot, co přetitulkoval „krýd“ jako „přesvědčení“. Bravo! Doufám, že to bude hodně bolet. (04.01.2017)

Ani vyložená videoherní břečka, ani nějaká dechberoucí adaptace, ale něco šedýho mezi. Sice nasvalený Fassebender a herecky kvalitní spol., úchvatný středověký parkour sekvence (bohužel jich není moc), stejně to ve finále nezabrání smradu slátaninou a zbytečností, kde mě dění v přítomnosti většinou otravovalo -- a to zabralo dobrou půlku stopáže -- plus to celý vyústí do ztracena. Žádná pořádná mystická akční jízda napříč časem se nekoná. Po týdnu jsem snížil na 2*. (14.03.2017)

Na konci mělo být Kurzel Brothers, továrna na vlhké sny. Kde ostatní selhali, tam oba bodují na celé čáře. Vyspělý charakterní blockbuster, který se nebojí přijít s vlastními myšlenkami a zároveň důstojně ctí předlohu. Nejlepší film svého druhu? O tom nepochybuji. Avšak obavy, že obsahově rozsáhlé hry se zkrátka nedají převést na stříbrné plátno, se z části naplnily. Problém není ani tak v desítkách minut, jež zůstaly ležet na podlaze střižny. Je to komplexnost materiálu a (na rozdíl od samotné hry) absence jakékoliv interakce s příběhem. Ta doba zkrátka ještě není tady. Kurzel svůj skok důvěry provedl, ale přistávací kupka sena nikde. Bylo moc brzy. (29.12.2016)