Assassin’s Creed

Ale copak to? Spratkům a nezaměstnaným, co celé dny honí se smrtí v očích a džojstykem v ruce čuráky po střechách středověkého Španělska, místo aby dělali něco užitečného, filmík nefuní? Prý hloupí, jednoduchí, s debylňým scénářem a vůbec sem nemněl chuť sahat si v kyně na šulínka jako přy smažeňí v pokojýčku, jo? No toto! Od někoho, kdo tu nadšeně pětkuje stupidní až vyrachtané, digitálně přebordelizované omalovánkové trampoty kýčovitých buzerantů v elasťácích, potírajících furt dokola jednu a tu samou zlou mluvící hlavu z planety Hloupý pičus v souhvězdí Velkého retarda, to znělo jako kulantní doporučení. A taky, že bylo! Kraťák se sice místy urputně snažil točit Megbet ryloudyt, a to včetně Míši Bednáře a Mařenky Kotlářové v hlavních rolích, naštěstí však smlouva stadfordského tlučhuby a nudila s Ubij-softem vypršela už v roce 1616, takže dvojku už zaplaťsatan nevyblil, čili je z toho přeqapivě zábavný, vizuálně naprosto podmanivý a skvěle zahraný sci-fi heterospektákl s koulema, jaký může nestíhat pouze někdo s pokrevně spřízněnými rodiči a vysokoškolským titulem ze zevlování u monitoru. Docela by se mi líbilo, kdyby tenhle graficky mazlivý Justýn jednou dostal sto míčů i na hraní s nějakým brutálně hnusným erkovým scénářem výhradně o středověkém vybíjení Templářů, Katarské vzpouře, nebo s čímkoliv od Cornwella o Stoleté válce. P.S.: Zvláštní cenu, kopačku do koulí od Olgy Walló, získává ten úžasný polyglokot, co přetitulkoval „krýd“ jako „přesvědčení“. Bravo! Doufám, že to bude hodně bolet. (04.01.2017)

Justin Kurzel našel onen bájný kompromis mezi vyprávěním vlastní vize a dostatečně silným pochlebováním fanouškům her. V současné lince je na prvním místě stále hra o jablko, která je ale šikovně a potřebně minimalizována na základní funkce a obrysy. Nemá totiž cenu si nic nalhávat, právě tenhle artefakt má v předloze kolem sebe linku nejprve zajímavou, poté tolerovanou a nakonec bohužel až natahovanou. Potlačení nadpřirozených vedlejších motivů je proto jedině dobře a dává prostor Callumovi, aby se z něj stal hrdina z masa a kostí (o čemž si jeho herní předobraz Desmond mohl dlouhou dobu nechat jen zdát). Fassbender navíc funguje stejně dobře jako rozervaná oběť osudu, tak i jako nepřemožitelný Aguilar, který mě v akčních scénách nutí zadržovat dech a zatínat svaly. Nejvíc si ale vážím toho, že mě jako hráče (do světa Absterga a spol. jsem se úspěšně ponořil celkem šestkrát a Eziova trilogie nebo Black Flag patří zatraceně vysoko) nenechává jen odškrtávat povinné příběhové nebo žánrové trademarky, ale naopak při čekání na skok důvěry mě šponuje až neuvěřitelně. Výhrady tak mám jen k logickým chybám, což mě mrzí o to víc, že se v nich snažím pokud možno nikdy nepitvat. Absence všeho kromě obušků je ale pro ochranku skutečně otravně okatý handicap a chvílemi ruší, stejně jako nejasnost toho, kam až sahají genetické možnosti Callumových vzpomínek, které zase zamlží nejemocionálnější scénu celého filmu. I přes tyhle hrboly si ale hašašíni doskákali k pozici mojí nejoblíbenější herní adaptace a propadák v pokladnách kin mě bude ještě dlouho mrzet. (13.01.2017)

Šly tři vykřičníky do světa a přišly ke kinu. První z nich chtěl vidět fakt dobrej film, druhej se aspoň nechtěl moc nudit, jenže nejstarší vykřičník chtěl vidět Fassbendera s mečem, tak se šlo na Asasíny. To bylo naposledy, co někdo ty tři vykřičníky viděl, protože po filmu se ze sálu vypotácelo trio otazníků. Já byl jeden z nich. (25.01.2017)

// Jak se ve španělštině řekne "nezájem"? Protože přesně tohle byly moje pocity po většinu stopáže téhle ultranudné pakárny. Až na ty chvíle, kdy jsem v kině usnul. Což se mi stalo asi potřetí v životě. Vystříhat současnost, z historických "akcí" udělat dvouminutový trailer na další hru a ty čtyři hvězdy bych tam vykřesal, tohle se ale zaseklo někdy v páté minutě, kdy mu do žil vpichovali tu uspávací látku. Z tohohle pohledu je ten film vlastně dost meta, i když nejspíš nechtěně. Poslední záběr bych si klidně doma pověsil na zeď, proto ale do kina nechodím, sorry. 3/10 a potřebuju panáka. (10.01.2017)

Na konci mělo být Kurzel Brothers, továrna na vlhké sny. Kde ostatní selhali, tam oba bodují na celé čáře. Vyspělý charakterní blockbuster, který se nebojí přijít s vlastními myšlenkami a zároveň důstojně ctí předlohu. Nejlepší film svého druhu? O tom nepochybuji. Avšak obavy, že obsahově rozsáhlé hry se zkrátka nedají převést na stříbrné plátno, se z části naplnily. Problém není ani tak v desítkách minut, jež zůstaly ležet na podlaze střižny. Je to komplexnost materiálu a (na rozdíl od samotné hry) absence jakékoliv interakce s příběhem. Ta doba zkrátka ještě není tady. Kurzel svůj skok důvěry provedl, ale přistávací kupka sena nikde. Bylo moc brzy. (29.12.2016)