Assassin’s Creed

Šly tři vykřičníky do světa a přišly ke kinu. První z nich chtěl vidět fakt dobrej film, druhej se aspoň nechtěl moc nudit, jenže nejstarší vykřičník chtěl vidět Fassbendera s mečem, tak se šlo na Asasíny. To bylo naposledy, co někdo ty tři vykřičníky viděl, protože po filmu se ze sálu vypotácelo trio otazníků. Já byl jeden z nich. (25.01.2017)

Na konci mělo být Kurzel Brothers, továrna na vlhké sny. Kde ostatní selhali, tam oba bodují na celé čáře. Vyspělý charakterní blockbuster, který se nebojí přijít s vlastními myšlenkami a zároveň důstojně ctí předlohu. Nejlepší film svého druhu? O tom nepochybuji. Avšak obavy, že obsahově rozsáhlé hry se zkrátka nedají převést na stříbrné plátno, se z části naplnily. Problém není ani tak v desítkách minut, jež zůstaly ležet na podlaze střižny. Je to komplexnost materiálu a (na rozdíl od samotné hry) absence jakékoliv interakce s příběhem. Ta doba zkrátka ještě není tady. Kurzel svůj skok důvěry provedl, ale přistávací kupka sena nikde. Bylo moc brzy. (29.12.2016)

Prototyp dokonale nevyváženého filmu. Na jedné straně naprosto precizně zvládnuté stránky filmu (fantastická kamera, prostředí, obsazení, atmosféra, 50% bojových choreografií, hudba - v několika scénách) a na druhé straně naprosto tragicky zvládnuté stránky filmu (scénář - ve filmu umře tuna postav, ale u všech vám to bude tak nějak jedno, 50% bojových choreografií, odfláknutej závěr a nevalný poselství filmu, hudba - fakt sorry, ale ve většině scénách se tam prostě dle mýho názoru nehodila a kazila atmosféru). Vychází z toho tedy čistý průměr, který nepřivede k orgasmu ale ani nezpůsobí krvácení hemoroidů. Škoda, Assassinovi jsem fakt věřil. (15.03.2017)

No, dobrý film to není, ale nakonec ani úplná katastrofa. Assassin´s Creed střídá nadprůměrné a někdy skoro až skvělé momenty s chvílemi, kdy mi tvůrců bylo skoro až líto. Co se povedlo? Rozhodně akce, respektive skoro všechno z minulosti. Bitky jsou rychlé, vcelku přehledné a svižné a minimálně část, kdy dva z hrdinů utíkají před celým městem, se fakt hodně vydařila. Na scénách ze Španělska, kdy ho terorizovala inkvizice, jsou i vidět prachy a kostýmy, výprava a triky působí víc než dobře. Bohužel všechno, co se odehrává v přítomnosti, je víceméně ošklivé a strašně nudné. Hry jsem hrál skoro všechny a už od prvního dílu mě tyhle pasáže štvaly. Ve filmu nezajímavá přítomnost zabírá dvě třetiny stopáže. Většina herců tu působí, jako že jim nikdo neřekl, co se po nich chce, občas to vůbec nedává smysl a bohužel si Assassin´s Creed není vědom své hlouposti a jednoduchosti (nic proti ní, mám ji rád) a pokouší se tvářit jako něco víc než obyčejný blockbuster. A moc mu to nejde. Za pár let z toho někdo sestříhá pěkné dvacetiminutové video s dobrou akcí a pěknými kulisami. Do té doby tu máme film, který většinu času nudí nebo se marně pokouší naplnit ambice kohosi v pozadí, kdo nepochopil, že točí akční film. A ty musí být především zábavné. (15.05.2017)

Asi mi v sále pustili úplně jinej film. Ale já po Macbethovi věděl... Okouzlen od prvního letu dravce (za doprovodu našláplé moderní popové odrhovačky!) až po finální skok víry. V mých očích tomu nechybí vůbec nic, čím by se měl pompézní blockbuster podle slavné herní značky vyjímat: téměř nepřetržitá efektní akce (nevěřte buzzu zklamaných kritiků), boží vizuál, rozmáchlá hudba, drahá výprava a parádní herci. I osudová storyline mě dokonale pohltila, naštvané řeči o zmateném a nepochopitelném ději jsou dokonale mimo; bez thrillerové linie v přítomnosti by Assassin's Creed mávnutím ruky ztratil půlku sebe sama. Vynechání kina by mě hodně mrzelo, tak ať vás ty hejty zbytečně neodradí. Doma si totiž tu epiku nikdy tak nevohulíte... (06.01.2017)