Úsvit planéty opíc

Pokračování, které není ani rozmáchlejší, ani akčnější, ani velkolepější než jeho předchůdce. Navazuje jen velmi obecně a konflikt mezi dvěma rasami bere poměrně úzkou optikou (jedno město vs jeden klan opic blízko v lese). I tak je to ale slušně odvedná práce s dobrými herci, strhujícími vizuálními efekty, které jsou oku lahodící, no nejenom na efekt. Výtečně se tvůrcům podařilo šroubovat z diváků "CGI" emoce různého typu. Spousta uslzených scén, avšak skutečně dojemných je sotva padesát procent. Akce minimum, ale psychologie hutná a inteligenci diváka to určitě neurazí, tenhle trend ale beru jako samozřejmost z prvního dílu - a to se přes všechna zde vyčtená pozitiva, dále druhým dílem neposunulo. (17.07.2014)

Tvůrce "trenažerského" Monstra po letech oddychu nezklamal a znovu natočil adrenalinový horor desetiletí. Ne drama, ne akční bombu. Prostě hutný hororový thriller bez lekaček a plný dusivé atmosféry lepkavého, nebezpečného pralesa. Snímek je nyní po francovském, lehce psychologickém originu zejména o opicích, lidé v něm téměř vůbec nehrají - sám Oldman je na plátně nejvíce 10 minut. Spokojenost pak mohla snadno být maximální, to by se ovšem jinak parádní scénář nesměl snažit přechytračit sám sebe, a na úkor nezbytné akce ve finiši servírovat až podezřele mnoho uzívaného moralizování. Blockbuster roku zdaleka ne, letní pop-cornovka jako vyšitá. (14.07.2014)

Druhý díl této novodobé trilogie o planetě, která je spíš opic, než lidí, jsem se dostal vlastně náhodou. Nic jiného v televizi neběželo, tak proč to nezkusit. Když už ale nic jiného, tak reklama na Hollywood je to adekvátní. Technicky fajn, místy vlastně až fakt dobrý, ale příběhově mě to prostě nebavilo. Během filmu Vám je úplně jasné, že spolupráce opic a lidí nemůže mít dlouhého trvání. Neexistuje napětí, jen funkční akční scény. Ani herecky to neuchvátí a tak jsem nakonec skončil u tří hvězd, tedy u smírnějšího hodnocení, než u prvního dílu této trilogie. (19.06.2020)

Zdá se, že takřka 50 let staré téma má stále co nabídnout. Výzvy autorům, hutné a chutné zážitky divákům. Pomineme-li skutečnost, že lidoopi (skorolidé; jsme, ať se nám to líbí, či ne, nahé opice) mají značně omezenou mozkovou kapacitu (objem mozkoven se u lidí na dolní hranici pohybuje kolem 1150 kub. cm, zatímco u lidoopů je horní hranicí 900-1000 kub. cm) a konstrukce jejich hrtanu vylučuje zvládnutí zvukové lidské řeči, je pohádka, kterou nám předkládají zpoza oceánu, výborně vyvážená ve scénáři, skvěle malovaná kamerou (útoky lidoopího vojska) a výtečně koordinovaná režií. Pro téma mezidruhového dialogu tu bylo vykonáno opravdu mnoho. Zajímavé je - lidé či lidské role tu opravdu jen stínují - pojetí šimpanzího vůdce Cézara a za zmínku stojí i obří moudrý orangutan. Cézar svými projevy, zejména v závěrečné fázi filmu, silně připomíná Lincolna ze stejnojmenného nedávného amerického hitu. Jeho protivník Koba (jakýsi gruzínský Jánošík, jinak stranická přezdívka Džugašviliho-Stalina; jedná se o úmysl či náhodu?) je typickým populistou, na němž ulpívají znaky vůdců typu Mussoliniho či Hitlera. Ne náhodou je většina filmu komponována v šerosvitu zřejmě sekvojových (?) lesů nedaleko Friska, ne náhodou Cézar připomíná vše možné, jen ne vůdce, který na složité otázky ordinuje jednoduché odpovědi; chová se povýtce rooseveltovsky. Kápne-li do tohoto menu sem tam i zrnko humoru a zjistíme-li, že chybují i velikáni, zážitek, který se nám z více než dvouhodinové ságy, plné 3 D technologických pohlazení, postupně skládá do značně trvalé a propracované vzpomínky, je v každém případě nevšední. A krásný. (16.07.2014)

Jak mne minulý prequel opičího světa nadchl a překvapil, tak dvojka udělala pořádný pokles. Příběh nemá čím překvapit, ani obsahově pobavit a při jeho režijním zpracování mi mnohdy trnuly zuby hrůzou, jak nudné, očekávané a nezajímavé to vlastně je. Sofistikovanost, logika a poutavé směřování se tentokrát nekoná. Dvojnásobně splasklá bublina, jak u fenomenu Planet of the Apes, tak jména Matt Reeves. (19.07.2014)