Cesta do hlubin študákovy duše

Perfektni komedie ze skolniho prostredi, ale precejen znam lepsi. Film je hlavne zajimavej hereckym obsazenim, obzvlast mladej Hrusinsky a Filipovsky potesi, ale za pozornost stoji i ostatni. Sem tam je ve filmu nakej perfektni vtipek, ale jindy to ma zase sem tam hluchy mista, takze to na 5* nebude. (23.02.2008)

Skvělá česká komedie, kde sice skoro všichni studenti gymnázia už maj kouty a vypadaj tak na pětatřicet, ale nedá se jim upřít rozverná lvičí nátura, která se mísila s elegantním a uctivým chováním vůči přísnému, přesto duchaplnému učitelskému sboru. Má to svoje kouzlo a něco takovýho se dalo natočit asi jen v té době, neumím si představit, jak by to dneska mohlo fungovat tak hladce a přirozeně jako tehdy. 80% (11.02.2017)

Jeden z mála českých filmů, který můžu vidět pětkrát, desetkrát, stokrát, nikdy se mi neomrzí. Vždycky se na něho těším, když běží v televizi. Je to parádní zážitek. Ve filmu je obsažen laskavý a nesmrtelný humor, který je geniální. Martinu Fričovi se výborně podařilo zpracovat stále aktuální téma věčného boje učitelů a žáků. Tenkrát měli studenti ještě z učitelů respekt. Dnes už se bohužel takové filmy netočí. (02.04.2009)

Všichni známe onen podivuhodný druh živočicha obecně zvaný ,,študák"... Za nejlepší český film ze školského prostředí sice považuji Školu otců (z roku 1957), ale Cesta do hlubin studákovy duše je prostě skvělý kult, u kterého lze vzhledem na rok vzniku přehlédnout i občasná klopýtnutí způsobena pradávnou dobou vzniku (např. dnes již naivně vyznívající pochod učitelů s vysvědčením v ruce nebo groteskní gagy na studentském večírku). Po zhlédnutí příbuzného snímku Škola, základ života, který mi přijde minimálně o stupeň slabší, a opakované reprize přidávám i pátou hvězdu. Zjišťuju, že víc než dobový pohled na školství za první republiky (zobrazen spíše v nadhledech, než realisticky) mě dojímá příběh profesora Matulky, za jehož úspěch a čest se postavili jeho žáci. ,,Student má nejen duši, ale také srdce," říká v roli prof. Matulky Jindřich Plachta a nezbývá, než souhlasit, ač Rabíškovy výpravní cesty do hlubin duší prostřednictvím sbírání mimoškolských materiálů od studentů patří k tomu nejzábavnějšímu z celého filmu. Nádherný humor, nádherný Plachta, nezapomenutelný Miloš Nedbal se "Žlutým ďáblem"... ,,Co je to s vámi, Peterko?! Vy dnes ani nečtete? Zklamal jste mě, šejku." Báječné podobenství (středo)školských studií žáků v jakékoliv době! 90% (19.10.2017)

Podle mě lepší (o malý kousek, ale prostě lepší) než další Fričův film z prostředí školáků a učitelů, Škola základ života. Výkony jsou opět výborné a celý film je vyvážený bez zakolísání čerpá humor ze zdí školní budovy a pokaždé se dokonale trefí do vkusu každého diváka. Škoda, že dnes nemůžeme sledovat komedie podobných kvalit a musíme být rádi za teenegerské komedie s maximálně 3 vtipy na hodině a půl. kam až jsme to klesli... (12.06.2007)