Zpráva o Europě

Uvěřitelné, napínavé až mrazivé sci-fi, které dělá žánru čest a znovu ve mě budí lačnost po vesmírném vědění. Cordero využívá konceptu kamerových záznamů chytře a citlivou dramaturgií využívá divákovy otázky pro dobro příběhu. Jako milovníka Clarka mě nadchla mise na Europu (dějiště nejedné Vesmírné Odyssey), kde se v oceánech pod ledem může vyskytovat život. Herecké obsazení je bez vady i když do paměti se vryje především šprýmař Sharlto Copley a neselhávající Michael Nyqvist. Vyhrocených scén je tady dost a pokud netušíte co se na vás chystá čeká vás jeden ze zážitků roku. - Zapoměl jsem kartáček na zuby. - Tak to se musíme vrátit na Zem. (06.07.2013)

Spoilery a výmysly: Scenárista Philip Gelatt se asi tak dlouho koukal na film 2010: Druhá vesmírná odysea, až si usmyslel, že podobný film dokáže napsat taky. Protože si ale neuměl vymyslet nic vlastního, tak do scénáře nasekali motivy a nápady ještě z mnoha dalších filmů, jako je 2001, Sunshine, Koule nebo třeba Propast. Režisér Sebastián Cordero byl scénářem asi nadšen, když se ho rozhodl natočit, nicméně si uvědomoval, že tak neoriginální a přímočarý příběh, v němž členové posádky vlastní neschopností jeden po druhém chcípnou, aniž by vlastně něco dokázali, musí nějak zásadně ozvláštnit. Tak přišel s konceptem found footage. Cordero se tímto přístupem vzdal možnosti nějak výrazně pracovat s kamerou (Kubrick by se mu za to vysmál), ale rozhodl se, že si to alespoň vynahradí hudbou (!) a střihem, který si díky velkému množství kamer na palubě Europy 1, nezadá s jakýmkoliv normálním hraným filmem. Hudba je tudíž nediegetická a střih místy docela zběsilý, a kromě toho je film poskládán nechronologicky, což je prostě u found footage prasárna. Někdo sice může argumentovat tím, že film je "reportáž", ale na to můžu říct leda O RLY? Takhle žádná reportáž nevypadá:) A veškeré chyby v obraze (pixely, výpadky atd), které měly umocňovat dojem, že sledujeme reálné záznamy z bezpečnostních kamer, ve skutečnosti upozorňují samy na sebe a narušují tak kontinuální zážitek z filmu. Je to prostě nepromyšlené, bez nápadu, nudné, bez atmosféry, předvídatelné a blbě natočené. Což je nejlépe patrné při srovnání s filmem 2010: Druhá vesmírná odysea, jenž se zde na CSFD "pyšní" úžasným hodnocením 73% od 2500 hodnotících. Některé pasáže jsou v obou filmech obsahově takřka totožné (například výstup do vesmíru, přístání na Europě), ale na úrovni režijní je to jako srovnávat hollywoodské blockbustery s produkcí společnosti Asylum. A abych nezapomněl, celá posádka jsou nesympatický neschopáci, jejichž největším úspěchem je to, že někoho přemluvili, že právě oni jsou ti správní pro cestu k Jupiteru. Všichni se chovají jako mamlasové; umírají, aniž by se tím děj posunul někam dál, a pokaždé, když někdo opouštěl kabinu, tak už jsem věděl, že se s ním můžu rozloučit. Ale že by každá jedna smrt zbývajícímu týmu něco přinesla, to se říct nedá. Narozdíl od Sunshine, kde to mělo nějaký smysl, protože tam o něco skutečně šlo. (25.07.2013)

Já to nechápu. Nechápu, že když jsem se u toho vlastně ani jednu jedinou minutu nenudil, že mi to stejně přišlo tak, ehm... šedé! Nevýrazné, ale šíleně. A mrzí mě to, protože pomrkávání na Sunshine se mi sakra líbilo: takže jistě, jsem nesmírně rád za každé další filmové sci-fi, ale z tohoto mám pocit, že si zapamatuji akorát poprvé v (hollywoodském) životě civilního Copleyho a onen úsměvný origin sentinelů z Matrixu. (12.09.2013)

Europa Report v sobě kombinuje vesmírný prostor a neznámo Apolla 18 a "Handy Cam" a atmosféru strachu z nepoznaného a neviděného Záhady Blair Witch. Velmi vydařený vesmírný "Found Footage", v němž se sice po celu dobu nesetkáme s žádným Vetřelcem, Predátorem ani Věcí, ale celková atmosféra, hudba a scénář vše bohatě vynahrazují. A na ty, kterým spíše poklidné tempo filmu s podstatným množstvím vědeckých rozhovorů a bádání bez jakéhokoliv agresivního či viditelného projevu mimozemského života nevadí, a ani náhodou je nenudí, čeká v závěru snímku pozoruhodný, skromný záběr, který zachycuje něco jako mimozemskou evoluci v přímém přenosu. Asi to není nejlepší způsob vyjádření, ale nic lepšího mě nenapadlo:) (25.12.2013)

Kdysi jako pozdní teenager jsem ve svém literárním období napsal delší povídku, ve které jsem si dělal legraci z deus ex machina. Představil jsem kandidáta na hlavního hrdinu, rozjel zápletku, a nesmyslně ho nechal uhynout. Např. pilot zachmuřeně vyšel na ulici a spadl na něj z rozestavěné budovy panel. Nebo detektiv uháněl k případu, naboural a zemřel. Nebo vědec na horách sliboval dětem, že až se vrátí domů, udělá palačinky, utrhla se s nimi lanovka a nepřežili. Pointa byla v tom, že to nemělo pointu. Europa Report se nejen hemží neobratnými deus ex machina, ony jsou hlavní vyprávěcí metodou. Jakékoli posunutí děje znamená, že někdo zemře, zcela zas**nou náhodou a zbytečně. Já se dokonce obávám, že to je ideová konstrukce filmu, tj. "no pain no gain" dotažená do patetického absurdna... Ale čím dál víc mě tahle primitivní nota iritovala, pěnil jsem a nadšení z filmu s dobrým námětem klesalo. Čemuž nepřidala ani strašná dřeva ve všech rolích. (26.10.2013)