Zpráva o Europě

Nezáživná nuda s v podstate "žiadnym" finále, snažiaca sa byť atmosférická, ale v konečnom efekte je len mdlá. Pri sledovaní tejto „úžasnej“ posádky som si nemohol nespomenúť na posádku zo Sunshine. Nedá sa povedať, že posádku tvoria amatéri a fušeri, no v porovnaní s chladnokrvným a až „nadpozemským“ správaním posádky Icara 2 je to asi ako keby ste vedľa seba postavili Stanleyho Kubricka a Lewisa Teaguea. Ale na Sunshine som myslel nielen čo sa posádky týka. Ako Danny Boyle, tak aj Ekvádorčan (!) Sebastián Cordero, sa snaží teoreticky o to isté. Ukázať vesmírnu cestu mimoriadne inteligentných a profesionálnych vedcov, ktorí si uvedomujú, že ich život je v porovnaní s nezmerateľným vesmírom niečím tak zanedbateľným, až je to smiešne. Rozdiel je priepastný. (26.01.2017)

Film v dokumentárnom štýle, síce nedisponuje ohromujúcou digitálnou technikou, ale ponúka pútavých 90 minút misie z vesmírneho priestoru. Nečakajte žiadne ohurujúce exteriéry, to si môžte vychutnať v Cuaronovej Gravitácii, väčšina deja sa totiž odohráva v uzavretom priestore kokpitu, kde sa ťuká do prístrojov a "funguje" niekoľko mesiacov. Presnejšie ide viac o túžbu priniesť ľudstvu nové poznatky a splniť cieľ misie, čomu sa prispôsobuje celý scenár, napätie a tempo. Hlbšie znázornenie vzťahov medzi členmi posádky či iné atribúty šli bokom. Páčila sa mi chronológia, akou boli kamerové zábery ponúknuté, reportážne zábery a celkom reálny dokument look. Film svoj účel splnil. Žiadne veľké očakávania, poklona a pocta pred neprebádaným a nepoznaným. (09.11.2014)

Slušně natočené, komorní sci-fi, kterému se nedá vlastně moc co vytknout. Na druhou stranu diváka ale zase tolik nevtáhne a i když found-footage koncept byl hodně šikovně využit, nějaké extra mrazivé a tísnivé atmosféry se bohužel nedočkáme. Díky krátké stopáži to ale uteče velmi rychle, divák je napjatý po většinu stopáže a ani na minutku se nenudí. Příjemná vesmírná jednohubka. 70% (01.08.2013)

Důvod, proč Europa Report nefunguje, se dá vyložit na principu rovnováhy, která tady v klíčových aspektech dodržovaná není. Každé výborné sci-fi na ní přitom stojí. Dva příklady za všechny. Kubrickova 2001: Vesmírná odysea (na kterou se tady okázale odkazuje) sice bývá zmiňována jako jedno z mála "hard" sci-fi, ale ten svůj vědecký racionální základ vydatně vyvažuje rozměrem mysteriózním až náboženským. Formálně je to v 2001 přítomné prakticky pořád a ten film na kontrastu emocí a chladu/ známého a neuchopitelného stojí: vesmírné lodě tančí Straussův valčík, dlouhé sekvence opravy lodi jsou zintenzivňovány zvukem (hlasité dýchání), racionálnímu vysvětlení se vzpírá závěrečný akt připomínající halucinační trip, a tak dále. Podobně District 9 (už blíž Europa Reportu). V něm se pracuje s dokumentárními prvky (hlavně první polovina), které jsou ale v druhé polovině filmu vyváženy překlopením do žánru béčkového akčního sci-fi. Zase je tam rovnováha mezi zcizující, víc intelektuální a informativní složkou a tou imerzivní a emotivní. Europa Report se sice taky pokouší o kombinaci formální odtažitosti a dramatického jádra, ale ve výsledku v tom spíš selhává. Nekomunikativnost kamerových záznamů je vyvažována přímým oslovováním diváka (velkou komunikativností) v doku-vstupech. Vstupuje tu samozřejmě do hry nelineární řazení scén z found footage, neboli dramaturgická koncepce směřující k postupně gradovanému příběhu. Europa Report ale divákovi odpírá až příliš. Na jednu stranu - a čistě intelektuálně - jde o fascinující pokus o narativní ztvárnění vědecké expedice, jejíž omezená lidská perspektiva dokázala jen zachytit koutkem oka to, po čem pátrala. Na stranu druhou je to jako sledovat přerušovanou soulož bez vyvrcholení, nebo spíš s uroněním jedné trapné kapky na závěr. A ještě jinak: pokud po nás film chce emoční investici do postav, nemůže nám je celou dobu ukazovat takhle odosobněně, a pokud se chce klasické dramatické koncepci vzpírat, musí diváckou mysl dostatečně zaměstnat jiným způsobem (formálně, intelektuálně...), na což tady ty splitscreeny, intermediální vsuvky a drobné "glitche" nestačí. (07.07.2013)

Velmi příjemné překvapení držící se hesla "za málo peněz hodně muziky". Ta muzika je ale žánru komorní sci-fi, která si bere inspiraci tu z Vesmírné Odysey, tu ze Sunshine, ale nezdobí ji monumentální scény, ale především atmosféra a herecké výkony. Nedejte se odradit tím, že je to "found footage" - forma dokumentu, mapujícího osud expedice Europa One, včetně komentářů řídícího personálu na Zemi, je využívána velmi zručně. Film je především oslavou průzkumnického a badatelského nadšení určité části lidstva, které reprezentuje celkem rozmanitá mezinárodní posádka. O klišé se tu mluvit dá i nedá - celkové ražení filmu je poměrně neotřelé, byť už tu pár podobných záležitostí bylo. A v jednotlivostech se může zmínit asi "jen" nenapravitelná tendence hrdinů zbytečně riskovat ve smyslu "pomalu nám dochází vzduch, tak se začneme hrabat ještě v tomhle zařízení" nebo "jsem o samotě venku z vesmírné lodi a jsem svědkem neznámého úkazu/projevu mimozemského života, tak ho půjdu prozkoumat pořádně zblízka". Po technické stránce film odpovídá žánru a rozpočtu, nabízí se přirovnání třeba k Moonu. Hudba od dvorního skladatele BSG taky není na škodu, i když ji (opět kvůli celkovému ražení snímku) moc slyšet není. Těch devadesát minut uteklo jako nic, a to jsem si je ještě prodloužil tím, že jsem se na některá místa díval víckrát. Ne z důvodu, že bych něčemu nerozuměl, jen jsem si chtěl užít, jak podrobnosti sedí, jak se kdo tváří atd. Takže asi chápete, že za mě je to spokojených 80%. (10.06.2014)