Zpráva o Europě

Důvod, proč Europa Report nefunguje, se dá vyložit na principu rovnováhy, která tady v klíčových aspektech dodržovaná není. Každé výborné sci-fi na ní přitom stojí. Dva příklady za všechny. Kubrickova 2001: Vesmírná odysea (na kterou se tady okázale odkazuje) sice bývá zmiňována jako jedno z mála "hard" sci-fi, ale ten svůj vědecký racionální základ vydatně vyvažuje rozměrem mysteriózním až náboženským. Formálně je to v 2001 přítomné prakticky pořád a ten film na kontrastu emocí a chladu/ známého a neuchopitelného stojí: vesmírné lodě tančí Straussův valčík, dlouhé sekvence opravy lodi jsou zintenzivňovány zvukem (hlasité dýchání), racionálnímu vysvětlení se vzpírá závěrečný akt připomínající halucinační trip, a tak dále. Podobně District 9 (už blíž Europa Reportu). V něm se pracuje s dokumentárními prvky (hlavně první polovina), které jsou ale v druhé polovině filmu vyváženy překlopením do žánru béčkového akčního sci-fi. Zase je tam rovnováha mezi zcizující, víc intelektuální a informativní složkou a tou imerzivní a emotivní. Europa Report se sice taky pokouší o kombinaci formální odtažitosti a dramatického jádra, ale ve výsledku v tom spíš selhává. Nekomunikativnost kamerových záznamů je vyvažována přímým oslovováním diváka (velkou komunikativností) v doku-vstupech. Vstupuje tu samozřejmě do hry nelineární řazení scén z found footage, neboli dramaturgická koncepce směřující k postupně gradovanému příběhu. Europa Report ale divákovi odpírá až příliš. Na jednu stranu - a čistě intelektuálně - jde o fascinující pokus o narativní ztvárnění vědecké expedice, jejíž omezená lidská perspektiva dokázala jen zachytit koutkem oka to, po čem pátrala. Na stranu druhou je to jako sledovat přerušovanou soulož bez vyvrcholení, nebo spíš s uroněním jedné trapné kapky na závěr. A ještě jinak: pokud po nás film chce emoční investici do postav, nemůže nám je celou dobu ukazovat takhle odosobněně, a pokud se chce klasické dramatické koncepci vzpírat, musí diváckou mysl dostatečně zaměstnat jiným způsobem (formálně, intelektuálně...), na což tady ty splitscreeny, intermediální vsuvky a drobné "glitche" nestačí. (07.07.2013)

Nečekaný a nenápadný kandidát na sci-fi roku. Ta dokumentární forma kterou je film zpracován nemusí každému sednout, ale já se čas od času vedle vesmírných stříleček klidně kouknu i na něco realistického a přemýšlivého pokud to má hlavu a patu a to tenhle film teda sakra má! Kdepak Elysium to mě spíš zklamalo (i když koule má) Gravitace je spíš vizuální orgasmus než něco hlubšího. No když to po všech stránkách porovnám tak tohle dílo je zhruba kvalitativně nastejno, ale zajímavěji zpracováno. Za mě 80% (25.11.2013)

Velké překvapení. Čekal jsem béčko a dostalo si mi poctivé sci-fi. Lidská touha po poznání je neukojitelná, občas si ale člověk říká, jestli by jsme se herdek raději neměli držet doma. Je opravdu ironií, že pak své nejlepší jedince vysílá v malých modulech vstříc nekonečnu vesmíru... Už v Machovi a Šebestové se vyskytovala Žlababa a já jsem si jist, že na nějaké té hvězdě na něž tak zálibně hledíme za letních nocí také nějaká bude s tím svým huí ťap ťap. A spíš počítám s tím, že přátelská moc nebude. Ono je lepší vždy být raději mile překvapen než opačně. Vesmírná loď Europa byla udělána velmi věrohodně i celý ten vesmír kolem. Osádka mi také sedla včetně tmavoké rumunské kapitánky (co se pro role astronautek asi narodila) , divím se jen, že tam nebyl krom Asiata zastoupen i Afroameričan ! Tohle smrdí nějakou dodatečnou žalobou na tvůrce jak je dnes módou a zvykem ! I Možná je trochu škoda, že filmaři neměli větší rozpočet, protože z tohohle téma by šel udělat hodně solidní biják pro multiplexy. Nakonec si ale říkám, že asi zase dobře, že to tím získalo spíše komornější a uvěřitelnější podobu. Za mně spokojenost a překvapení nad tím, že film není v červených číslech. Dávám za 4 modrá světla. * * * * (28.02.2019)

Film v dokumentárnom štýle, síce nedisponuje ohromujúcou digitálnou technikou, ale ponúka pútavých 90 minút misie z vesmírneho priestoru. Nečakajte žiadne ohurujúce exteriéry, to si môžte vychutnať v Cuaronovej Gravitácii, väčšina deja sa totiž odohráva v uzavretom priestore kokpitu, kde sa ťuká do prístrojov a "funguje" niekoľko mesiacov. Presnejšie ide viac o túžbu priniesť ľudstvu nové poznatky a splniť cieľ misie, čomu sa prispôsobuje celý scenár, napätie a tempo. Hlbšie znázornenie vzťahov medzi členmi posádky či iné atribúty šli bokom. Páčila sa mi chronológia, akou boli kamerové zábery ponúknuté, reportážne zábery a celkom reálny dokument look. Film svoj účel splnil. Žiadne veľké očakávania, poklona a pocta pred neprebádaným a nepoznaným. (09.11.2014)

Pokus o realističtější sci-fi klasického ražení, ve kterém se sice objevuje nebezpečí (po většinu času spíš tušené než viděné), ale nejde přitom o horor v obvyklém smyslu slova, ale do značné míry jde o návrat ke kořenům klasické sci-fi. Řadí se tak spíš vedle Moon než k Apollu 18. Potud dobré, ba přímo chvályhodné. Problém filmu je ovšem v tom, že se snaží působit poměrně věrohodně, avšak jednotliví členové výpravy (a má jít o ty nejlepší lidi světových kosmických agentur) prostě jako zkušení vědci či astronauti nevypadají. Hrají dobře, v tom problém není, prostě nejsou coby odborníci přesvědčivě napsaní. Film navíc obsahuje několik logických kopanců, z nichž ten největší musím zmínit. Na povrchu Europy přistane modul s celou posádkou, pak se poškodí spojení a dva členové výpravy jej jdou opravovat, přičemž se "nějak" opět ocitnou na lodi na orbitě. Naopak slušná byla atmosféra. Kdyby nebylo chyb, které přiš narušují pokusy o autenticitu, bylo by to výborné. (13.07.2013)