Zpráva o Europě

Namakané exlporační sci-fi FFko, které se tématem otírá o Apollo 18, ale v tomto případě si tvůrci dali sakra záležet na vizuálu, kde velmi slušně zpracované exteriéry válcuje naprosto věrohodné vyobrazení interiérů poměrně stísněného vesmírného plavidla (sondy). Žánrové je Europa také daleko více čisťoučkým sci-fíčkem, obsahuje samozřejmě spoustu napínavých a pár emotivních scén, ale do nějakých extrémů nezachází. Pro fanoušky sci-fi, které zajímá, jak to může vypadat na jednom Jupiterovu měsíčku, neodkladná záležitost. 80% (02.07.2013)

Některé pozdější komplikace se mohou zdát malinko chtěné a rychlé, a celkově by přišlo vhod 10-15 minut navíc, abychom se více sžili s posádkou. To ale nic nemění na tom, že Europa Report je nejlepším sci-fi filmem svého druhu od Sunshine a jedním z nejlepších kousků žánru found footage. Klaustrofobické, realistické, vypjaté a narativně velmi dobře poskládané tak, aby divák nechtěl odtrhnout oči. (01.07.2013)

Většina sci-fi filmů se sci-fi žánru dost silně zpronevěřuje a jsou to spíš zakamuflovaný fantasy (John Carter, SW, Avatar). Proto je záhodno, že existují i skutečné sci-fi filmy ve smyslu objevování nějakých cizích planet v kosmických lodích na pozadí studeného nelítostného vesmíru (Sunshine, Prometheus, 2001). Pak tu je ovšem ještě třetí sorta tzv. hard sci-fi filmů jako Europa Report, který jdou ještě o krok dál a dbají na co největší vědeckou přesnost a správnost. Paradox je ovšem v tom, že jak řekl kdysi A. C. Clarke, magie je věda, které jsme dosud neporozuměli, tudíž i Europa Report se svými záhadnými poblikávajícími zdroji světla, složitým ekosystémem, kolísavou radiací a nestandardním chováním posádky (výstup do vesmíru, pobíhání po tenkým ledu bez jištění atd.) nějakou fantasy svým způsobem připomíná. Spousta z toho, co se tu děje, je prostě natolik záhadné a podivné proto, že pokročilá věda se skutečně nedá odlišit od magie. (13.07.2013)

Na půl cesty k geniálnímu Sunshine. Obrazově si to poradilo s nízkým rozpočtem důstojně, ale ne moc zajímavě. Následování základního schématu tomu ale nesluší mnohem víc. Nutné zabití člena posádky na každé zastávce má nulový efekt, protože nikoho z ní nepoznáme a neutvoříme si k němu základní vztah. Nějaká naléhavost mise chybí, jde prostě o nepodařenou vědeckou expedici. Není to špatné, ale konkurence je moc velká. (13.09.2013)

Spoilery a výmysly: Scenárista Philip Gelatt se asi tak dlouho koukal na film 2010: Druhá vesmírná odysea, až si usmyslel, že podobný film dokáže napsat taky. Protože si ale neuměl vymyslet nic vlastního, tak do scénáře nasekali motivy a nápady ještě z mnoha dalších filmů, jako je 2001, Sunshine, Koule nebo třeba Propast. Režisér Sebastián Cordero byl scénářem asi nadšen, když se ho rozhodl natočit, nicméně si uvědomoval, že tak neoriginální a přímočarý příběh, v němž členové posádky vlastní neschopností jeden po druhém chcípnou, aniž by vlastně něco dokázali, musí nějak zásadně ozvláštnit. Tak přišel s konceptem found footage. Cordero se tímto přístupem vzdal možnosti nějak výrazně pracovat s kamerou (Kubrick by se mu za to vysmál), ale rozhodl se, že si to alespoň vynahradí hudbou (!) a střihem, který si díky velkému množství kamer na palubě Europy 1, nezadá s jakýmkoliv normálním hraným filmem. Hudba je tudíž nediegetická a střih místy docela zběsilý, a kromě toho je film poskládán nechronologicky, což je prostě u found footage prasárna. Někdo sice může argumentovat tím, že film je "reportáž", ale na to můžu říct leda O RLY? Takhle žádná reportáž nevypadá:) A veškeré chyby v obraze (pixely, výpadky atd), které měly umocňovat dojem, že sledujeme reálné záznamy z bezpečnostních kamer, ve skutečnosti upozorňují samy na sebe a narušují tak kontinuální zážitek z filmu. Je to prostě nepromyšlené, bez nápadu, nudné, bez atmosféry, předvídatelné a blbě natočené. Což je nejlépe patrné při srovnání s filmem 2010: Druhá vesmírná odysea, jenž se zde na CSFD "pyšní" úžasným hodnocením 73% od 2500 hodnotících. Některé pasáže jsou v obou filmech obsahově takřka totožné (například výstup do vesmíru, přístání na Europě), ale na úrovni režijní je to jako srovnávat hollywoodské blockbustery s produkcí společnosti Asylum. A abych nezapomněl, celá posádka jsou nesympatický neschopáci, jejichž největším úspěchem je to, že někoho přemluvili, že právě oni jsou ti správní pro cestu k Jupiteru. Všichni se chovají jako mamlasové; umírají, aniž by se tím děj posunul někam dál, a pokaždé, když někdo opouštěl kabinu, tak už jsem věděl, že se s ním můžu rozloučit. Ale že by každá jedna smrt zbývajícímu týmu něco přinesla, to se říct nedá. Narozdíl od Sunshine, kde to mělo nějaký smysl, protože tam o něco skutečně šlo. (25.07.2013)