A Midsummer Night's Dream
Réžia:
Jiří TrnkaKamera:
Jiří VojtaHudba:
Václav TrojanHrajú:
Rudolf Pellar, Jack Gwillim, Richard Burton, Joss Ackland, Ann Bell, Jean Desailly, Alec McCowen, Stephen Moore, Georgine Anderson, Donald Eccles (viac)Obsahy(1)
Loutkový film o jedné májové noci v lese poblíž Athén, kde se odehraje příběh dvou nešťastně zamilovaných párů, divadlem posedlých řemeslníků a nadpřirozených bytostí. (woody)
Recenzie (49)
Sen noci svätojánskej vo mne vždy vzbudzoval dojem účasti na nejakom sabate, či keltskom ríte. Ostatne, Beltain a ďalšie pohanské sviatky a s nimi späté rituály neboli ešte v Shakespearových časoch až takou vzdialenou minulosťou, na niektorých miestach dokonca ešte stále doznievali a vyrušovali (doslova) miestnych protestantov. Sen akoby do seba abstrahoval toto pohanstvo - a možno len "náš" obraz o ňom, ale to je teraz irelevantné - s akousi jeho živočíšnosťou a živelnosťou, s jeho schopnosťou búrať hranice medzi sociálnymi skupinami i medzi človekom a prírodou. Akoby sa tu skrátka zacelila nejaká trhlina a všetko sa zmiesilo do jedného kotla, čoho výsledkom je príchod elfov, trpaslíkov a víl, akýchsi manifestácií tohto miesenia a prepájania ľudského a prírodného. Možno takto doliehal na fantáziu malého Shakespeara svit ohňov a smiech tancujúcich ľudí uprostred Ardenského lesa. (...) Rovnako fascinujúce je aj to, ako si túto tému vyžiadal samotný jazyk prvého vrcholného obdobia v tvorbe Williama Shakespeara. Ten akoby tu sústavne explodoval do nových a nových básnických postupov, irónií a paradoxov, prekvapivých, často protichodných prirovnaní, ktoré Shakespeare následne prepája prostredníctvom tém jednotlivých monológov, kedy človeka prekvapuje každé ďalšie slovo až vzniká dojem extrémneho nasýtenia a preťaženia. Slovo tu získava nadvládu nad dejom, ovláda ho, prejavuje sa vo svojej vlastnej "materialite" a mení sa na burácajúce more, ktoré čitateľa necháva vynárať sa, aby ho následne opäť ponorilo do svojich vĺn a nenechalo ho vydýchnuť. Človek sa vďaka týmto veľkolepým metaforám na istý čas cíti ako súčasť celého kozmu. Slovo akoby tu skrátka získalo magickú moc. (...) Niečo podobné robí aj Trnka. Aj on ukazuje, a to aj v štylistickej rovine, toto miesenie, metamorfózu a permanentné hmýrenie. Týka sa to vlastne už samotných bábok, ktoré sú a zároveň nie sú ľudské. Aj v jeho poňatí je táto látka utkaná zo snov, v ktorých temnotách sa môže udiať čokoľvek. A aj tu sa ozýva niečo živočíšne a pohanské, najmä keď Oberon pôsobí ako nejaký mýtický duch lesa (mimochodom, tá Mijazakiho inšpirácia pre Ducha lesa v Princeznej Mononoke je tu priam do očí bijúca). Spolu s tým do toho prenáša aj ten prvok ľudovej (smiechovej) kultúry, ktorý celú udalosť čiastočne relativizuje. Zúčastnili sme sa len nejakého utajeného rítu? Je to len súčasť rozbujnenej fantázie počas skúšania na predstavenie? Alebo je to len Klbkov sen? Niečo v človeku však chce veriť, že tá mágia, ktorú ukazuje Shakespeare aj Trnka je skutočná. Že občas sa zem rozostupuje a na povrch sa rozbehnú Pukovia, víly a škriatkovia. Že nastal čas, kedy sa profánna realita rozpúšťa a človek zažíva už tu na zemi ten absolútne pohlcujúci pocit spojenia so všetkým živým navôkol. Ak nie, aspoň tu máme Trnku a Shakespeara, ktorí nám dokážu tieto pocity na pár okamihov sprostredkovať. ()
Animace slavná, chvíle dlouhá.↵ Čím to je, že film ač hezký jen slabě hřeje? Snad roztěkaným dějem, jemuž pointa schází a autoři to vědí, jelikož jej sami nakonec pouze (divokým) snem označí? Nebo kvůli povrchní zápletce, která nepobaví ani nevtáhne, a to i přes povedenou animaci, prostředí i hudební doprovod? ()
Sen noci svatojánské dle té slavné komedie Williama Shakespeara, básníka a herce, je Trnkovým opusem grande. Dokonce se zdá, a všechno tomu nasvědčuje, že Jiří Trnka stvořil svůj opus magnum. Trnka (a nejen svým osobitým výtvarným výrazem osob a prostředí) vykouzlil nadzemsky snové loutkové galapředstavení, baletní rej s poezií v jednom. Se scénářem mu pomohl jeho častý druh Jiří Brdečka, básník Josef Kainar přispěl lehčeji škádlivým komentováním děje, Rudolf Pellar hebkým slovním doprovázením, sochař Jaroslav Kulhánek zas plastickou výzdobou prostředí a místa a Václav Trojan éterickou hudební symfonií. Těch dělníků u mistrova kusu bylo více. Ach, ty vidiny nás všechny svádějí a klamou, ale což, hlavně, že jsou krásné. Trnkův opus magnum Sen noci svatojánské je okouzlujícím filmovým dílem. Nezbývá než zvolat: Ať žije plzeňský rodák Trnka, jeho výtvarné umění, loutky, rozpustilá hravost a smysl pro čarokrásnou poezii! ()
S Trnkou 40. let je mi dobře, v Trnkovi 50. let si nacházím své a Snem noci svatojánské se s ním také loučím, protože Trnka 60. let není nadčasový, je jen zklamaný, což sice láme srdce, ale mučit se tím nehodlám. Ostatně spojení Trnka/Kainar/Shakespeare je velmi výmluvné, něžné, pikantní a okouzlující do té míry, že by jej alespoň jednou za život měl prožít každý. ()
Galéria (11)
Fotka © Československý film
Zaujímavosti (15)
- Sen noci svatojánské se díky použitému formátu CinemaScope s poměrem stran 2,35:1 stal prvním širokoúhlým animovaným filmem na světě. (Trainspotter)
- Dokumentarista Václav Táborský zaznamenal průběh příprav a natáčení v krátkém snímku Skutečnost noci svatojánské (1959). (Trainspotter)
- Jiří Trnka toužil po tom, aby celý svět porozuměl jeho filmům i bez překladu, proto původně během celého filmu nemělo padnout jediné slovo, ale komise Československého filmu si nakonec vynutila přidání hlasu vypravěče alespoň v některých pasážích. (Trainspotter)
Súvisiace novinky
Sen noci svatojánské s živým doprovodem
K 60. výročí uvedení světově proslulého a mnoha cenami ověnčeného loutkového filmu Sen noci svatojánské slavného malíře a sochaře Jiřího Trnky připravila společnost JV Classics jeho obnovenou… (viac)
"Trnka prošel po hranici kýče, aniž by se o něj otřel." Toto zcela vyjadřuje vyznění Snu noci svatojánské. 'Walt Disney východu', kterého spolupracovníci oslovovali 'Mistře', měl v plánu něco absolutně šíleného, zfilmovat Shakespearea beze slov. Když však vláda, která Trnku v té době podporovala (co se Západu týče) snad nejvíce, namítla, že obecná znalost Snu noci svatojánské je nedostačující, byl donucen - proti své vůli - přidat komentář vypravěče (dodnes se diskutuje o tom, zda to byla volba vhodná, či ne). Původní koncept však zanechal a hlavičky loutek vyrobil z moduritu (tehdy dosti nová technika), aby ústa zůstala nehybná. Těla však vyrobil z latexu, a to kvůli jejich tvárnosti při scénách zvláště erotických. Celková loutka potom měla 25cm a pět prstů namísto běžných čtyř (zní nepodstatně, ale loutky s pěti prsty často vypadají směšně, s čímž si Trnka poradil výtečně). Během příprav však nastal problém. Monopolní vývozce filmů (socialistická vláda se na Západě velmi ráda chlubila jeho tvorbou, která tvořila tehdejší světovou špičku) Filmexport rozhodl, že pro export do zahraničí bude lepší, když Mistr natočí celý snímek širokoúhlým systémem CinemaScope, čímž dal vzniknout prvnímu širokoúhlému loutkovému filmu na světě. Nyní tato informace zní velmi hezky a rádi se s ní chlubíme, pro Trnku to však znamenalo nemalé problémy. Při ostření na loutky (při jejich čtvrtmetrové velikosti) byl obraz rozmazaný a museli se objednat nové objektivy z Francie. Stejně tak i stávající filmový materiál Orwo byl nepoužitelný, ovšem vláda relativně bez komentářů uvolnila dolary na americký Eastmancolor od Kodaku. Ten však nebyli schopni na Barrandově vyvolat a celý tým tak vždy po natočení určitých fragmentů (přičemž velmi často využívali vícenásobných expozicí - někdy až osmnáct) musel čekat několik týdnů, než film přijde vyvolaný z Francie, kam byli situací donuceni natočený materiál zasílat. Celá práce s loutkami pak zabrala asi 2 roky. Filmy mají rychlost snímkování 24fps, z čehož vyplývá, že natočení jedné sekundy jednoduché scény o jedné až dvou loutkách trvalo pár minut. Ovšem byly i scény, na kterých se pracovalo hodiny, jako třeba ty s královnou Titanií, jejíž plášť byl tvořen dalšími osmdesáti miniaturními loutkami. Jiří Trnka byl znám jako ohromný perfekcionista, a to očekával i od celého štábu. Když už však zdlouhavé a obtížné natáčení přerůstalo všem přes hlavu, přišla ponorková nemoc. Animátoři se však přesto snažili být poslušní a tento 'dril' se snažili využít ve své práci. Jeden z hlavních animátorů, Bohuslav Šrámek, chtěl například odlehčit děj tím, že jedna z hlavních postav se po milostné scéně zajde vymočit do křoví opodál. Při zkušební projekci se smáli úplně všichni.. kromě Trnky. Když však Sen noci svatojánské spatřil světlo světa, ohlasy na celém světě byly většinou skvělé. Snad jen závist některých kritiků vedla k negativnímu hodnocení. To však povětšinou vedlo k vyznění kladnému. Třeba jeden anglický kritik uvedl, že se jedná o podvrh, protože animace je tak dokonalá, že se dozajista jedná o opravdové herce převlečené za loutky, čímž jen potvrdil maximalistické hračičkářství Mistra. A já nemůžu než souhlasit, Sen noci svatojánské je nadčasová a neuvěřitelně dokonale ztvárněná záležitost, kterou navíc podtrhuje strhující hudba Václava Trojana. () (menej) (viac)