ACAB: Všichni policajti jsou parchanti

Tenhle film jsem objevil úplnou náhodou - link byl u filmu o mlácení mladých komunistů na sjezdu G8 v Janově. A velice milé překvapení. Hodně lidí tu zmiňuje Tropa de Elite. A docela to sedí. Parta drsných, špatně placených chlapů, která se v rámci, ale i mimo rámec zákona vypořádává s kdejakou špínou... Jenže Brazilci ve filmu natvrdo říkají, že narvat vagabundovi na hlavu igelitovou tašku a pak ho zneužít koštětem je vcelku ok. Italové pořád ještě přikyvují jen tak nějak napůl a občas vztyčí prst, jakože něco už je fakt přes čáru, nicméně divákovi celkový závěr nepodsouvají a je jen na něm, co si vybere jako správné. Pro lidi, co mají rádi násilné filmy, je tohle "must see". (26.01.2013)

"Tak teď jsem klidnej !! Když mi záda kryje krypl a cvok.." ;) Zase jednou se mi dostal do rukou bez předchozích očekávání čehokoliv hodně tematicky zajímavý a rozhodně i kvalitní film, který nikoho nemůže nechat chladným a velmi objektivně, což by se dalo považovat za jeho největší nedostatek, pokud neradi přemýšlíte či nemáte rádi otevřené konce, si pohrává s momentálně velmi zásadními a ožehavými tématy, která se týkají, či velmi brzy budou, celé vyspělé Evropy, ačkoliv si o tom nejedna bystrá hlavička eurozastánců a dalších slepých myslí svoje.. Přiznávám, čekal jsem poněkud syrovější film oscilující na ostré hraně únosné brutality, takže bych mohl být logicky nespokojený s ne úplně dokonalým dramatem, ale nejsem.. Navíc si A.C.A.B. si vysloužilo ten nejzajímavější soundtrack posledních let v čele s hitovkami White Stripes, Pixies či Clash, který mě oslovil stejně mocně jako dané téma.. (31.07.2013)

Nakonec jsem čekal, že ACAB bude pojmutý jinak, ale i tak nemohu skrývat celkovou spokojenost. Sice podobně pojatých filmů už v minulosti pár bylo a i ten konec je takový očekávaný, že jsem si říkal:"No a teď sem prsknou titulky a čau", ale téma je to provokativní a prostě to táhne. Sem tam nějaká brutalitka, do toho nespokojenost s přistěhovalcema, atd. Nutno vidět, ale "Kult hákového kříže" s podobně provokativní tematikou zůstane v mých očích nepřekonán... (26.06.2012)

Tvorba filmů o složitých společenských problémech klade na filmaře vždy velké nároky už ve fázi rozmýšlení, jak danou tematiku uchopit. Dobrý film by ji neměl nepřístojně zploštit a v ideálním případě by na ni měl přinést nějaký podnětný náhled (namísto toho, aby jen suše konstatoval "takhle to prostě chodí"). Zatímco ve zdejších komentářích vzpomínaná Tropa de Elite, respektive její zdařilejší pokračování, zaujímá subjektivní hledisko militantně smýšlejícího kapitána Nascimenta, přičemž ho zároveň konfrontuje se silným ideovým protivníkem, ACAB se pokouší na etické otázky spojené s prací pořádkových policejních jednotek nahlížet z různých stran a skrze různé postavy. Bohužel se tím chytá do pasti, která je s takovým přístupem často spjatá - dopouští se příliš schematického a nuceně působícího ideologického vyvažování: Když nám třeba film ukáže zlé přistěhovalce, které je třeba zpacifikovat, hned na to nám pro uklidněnou představuje přistěhovalce hodné, na nichž je pácháno příkoří zlými nácky. Papírem také šustí celá linie s vedoucím jednotky a jeho neonacistickým synem, která končí u velice předvídatelné pointy. Film tak nadhazuje množství morálních dilematech, ale nenaznačuje žádné odpovědi, což v jeho případě není ani tak plodem snahy o nějakou vyváženost, jako jeho nevelkou objevností. ACAB ovšem dobře funguje jako působivý a empatický vhled do práce pořádkové policie, která už z principu nebývá nikde moc oblíbená - a v Itálii, zemi, která plodí mnoho politického napětí a jejíž kinematografie je poznamenaná silným levicovým proudem, to jistě platí dvojnásob. (08.07.2013)

Činí mi neskutečné potěšení, když se obušky vyrábí rajský protlak z hlav těch řádných občanů, kteří tráví volný čas pobíháním po městě s šálou přes obličej, soupravou dlažebních kostek v kapse a nezbytným tetováním A.C.A.B. na krku. Tito hoši jistě časem pochopí, k čemu je na hřišti míč, proč nemají všichni hráči stejné dresy a proč tam ten černý mužík občas foukne do píšťalky zcela mimo rytmus, ale v době, kdy rozebírání taktického rozestavení svého mužstva nahrazují demolicí města ve jménu svého klubu, tak nemohu doporučit nic jiného než důraznou nedělní gumoléčbu. A i když tato jednotka v poklidu ignoruje zákony své země, tak má veškeré mé sympatie, neboť iniciativně řeší následky toho, co politici ignorují celá dlouhá volební období. Kdo nikdy nestál čelem ke zfanatizovanému davu, ten patrně nebude rozdávat sympatie chlapům beroucím zákon do svých rukou, ale já tou zkušeností disponuji, takže jim docela rozumím. A nejvíc jsem spokojen, když mi k policejní brutalitě vyhrávají Pixies - http://www.youtube.com/watch?v=PRk2ZvvUSfg. (29.07.2012)