ACAB: Všichni policajti jsou parchanti

Velmi milé překvapení, srovnatelné s Tropa de Elite. Čekal jsem klasický plochý akční snímek, kde tolik nejde o děj, ale nečekal jsem, že tam budou postavy tak hezky vykresleny. Každý policajt tam má svůj příběh, který se odehrává na pozadí fotbalových "hooligans" a problémech s rasismem a přistěhovalci, který trochu přesahuje do politické roviny, ale vždy se pak vrátíte dějem na jednu policejní stanici, kde už ideály o policejní práci zmizely.... (08.01.2013)

"Always Carry A Bible" :), to se povedlo. Co k tomu říct, k filmu jsem se dostal více méně náhodou, po zhlédnutí Diaz : Neuklízej tu krev, kde bylo v zajímavostech psáno, že padne zmíňka o tomto incidentu, a protože tento film je točen z pohledu policejních zásahových jednotek, byl jsem zvědav, co víc se dozvím. Nedozvěděl jsem se nic, ale film mě moc potěšil. Italské obsazení i pojetí moc dobré a řekl bych, že na rozdíl od Diaz nejednostranné. Líbilo se mi to hodně, i když k realitě to může mít hodně daleko. Podporuji tyhle složky, a to hodně. Na fotbal chci chodit i s dětmi a nikdo jiný s těma hovadama nic neudělá.... (10.08.2014)

Příjemné překvapení, až nečekaně promyšlené. Konečně film, kde je pravda o multikulturalismu a zdegenerovaném politickém systému. Těžko hledat v současnosti větší protipól k Intouchables. Správné bylo zařadit i případ Gabriela Sandriho. 75%. PS: Byla sobota odpoledne 11. listopadu 2007, na dálničním odpočívadle poblíž toskánského Arezza, se potkala skupina fanoušků Juventusu a Lazia Řím. Během dopoledne si pro šestadvacetiletého mladíka přišla smrt. Průběh, jenž předcházel úmrtí Gabriela podle vyšetřovací komise vypadal nejpravděpodobněji takto: Při setkání na dálničním odpočívadle došlo na ostré výměny názorů a konflikt mezi oběmi "fans". Byli značně hlasití, čehož si všiml náhodný policista a dav se snažil rozehnat varovným výstřelem do vzduchu. Strážník se následně pokusil dohonit partu fanoušků Lazia, prchající do auta. Při rozjezdu z odpočívadla však zanechal běhu a z namiřené zbraně, kterou po varovném výstřelu nezajistil, nechtěně vyslal nábojnici mířící do zadního sedadla auta. Kulka zasáhla Gabriela Sandriho do krku. Během okamžiku na místě umírá. Spekuluje se, zda zásažení do krku Gabriela "nepomohl " odraz náboje, jenž se mohl otřít o plot. Gabriel Sandri se živil jako DJ, pocházel a bydlel v hlavním městě Itálie. Pro širokou veřejnost byl jeho nedobrovolný odchod z tohoto světa velkou ranou. Jakmile se informace o zastřelení fanouška policistou rozkřikly, začli ve velkých italských městech nepokoje. Tifosy napadly policejní stanice, kolem Olympijského stadionu v Římě. V Bergamu se málem nedohrálo střetnutí, nejdrsnější jádro fanoušků demolovalo skleněnou zeď, pod tribunou, aby na případ, který se u Arezza stal brali protagonisté utkání Atalanta-Milán ohled a zápas odložily. Stalo se tak pouze v případě Inter-Lazio, kam Gabriel Sandri měl namířeno a Parma-Juventus. Italští tifosy vyhrožovali válkou mezi nimi a policií. Carabinieri musely proti těmto chuligánům používat donucovací prostředky nejtěžšího rázu, aby potlačily ničení ve městech. Došlo k vysokým škodám na majetcích. Před policejními stanicemi se schromažďovalo velké počty "ultras" a provolávali hesla jako: "assasini,assasini " (vrazi) a podobně. Radikálním fanouškům v celé zemi vadilo, že na rozdíl od února, kdy byl po střetech zabit policista, vedení soutěže v tomto případě nezrušilo celé ligové kolo. (zdroj: www.sslazio.cz) (10.07.2012)

Tvorba filmů o složitých společenských problémech klade na filmaře vždy velké nároky už ve fázi rozmýšlení, jak danou tematiku uchopit. Dobrý film by ji neměl nepřístojně zploštit a v ideálním případě by na ni měl přinést nějaký podnětný náhled (namísto toho, aby jen suše konstatoval "takhle to prostě chodí"). Zatímco ve zdejších komentářích vzpomínaná Tropa de Elite, respektive její zdařilejší pokračování, zaujímá subjektivní hledisko militantně smýšlejícího kapitána Nascimenta, přičemž ho zároveň konfrontuje se silným ideovým protivníkem, ACAB se pokouší na etické otázky spojené s prací pořádkových policejních jednotek nahlížet z různých stran a skrze různé postavy. Bohužel se tím chytá do pasti, která je s takovým přístupem často spjatá - dopouští se příliš schematického a nuceně působícího ideologického vyvažování: Když nám třeba film ukáže zlé přistěhovalce, které je třeba zpacifikovat, hned na to nám pro uklidněnou představuje přistěhovalce hodné, na nichž je pácháno příkoří zlými nácky. Papírem také šustí celá linie s vedoucím jednotky a jeho neonacistickým synem, která končí u velice předvídatelné pointy. Film tak nadhazuje množství morálních dilematech, ale nenaznačuje žádné odpovědi, což v jeho případě není ani tak plodem snahy o nějakou vyváženost, jako jeho nevelkou objevností. ACAB ovšem dobře funguje jako působivý a empatický vhled do práce pořádkové policie, která už z principu nebývá nikde moc oblíbená - a v Itálii, zemi, která plodí mnoho politického napětí a jejíž kinematografie je poznamenaná silným levicovým proudem, to jistě platí dvojnásob. (08.07.2013)

ACAB - nápis, ktorý som počas výšky videl nasprejovaný snáď všade. Študoval som v slovenskom Ríme v Trnave a ich fanúšikovia patria medzi najostrejších v strednej Európe. Na derby zo Slovanom som si uvedomil čo sú to ťažkoodenci. Pustiť sa do týchto chlapcov je setsakrametský zlý nápad. V prevedení Talianov a ich ťažkoodencov človek pochopí ako fungujú, myslia a hlavne čo je ich poslaním. Tento film dobre vykresluje ich prácu, nasadenie vlastných životom, ale najmä musia mať veľmi silnú psychiku. Neudreť niekedy toho fanúšika čo Vás opľuje je takmer nadľudský výkon. Možno mohlo byť viac akcie vo filme a menej rozoberať súkromné záležitosti, ale čo už. Film je to celkom zaujímavý a určite sa dá pozreť. Hudba v ňom však bola excelentná a ako futbalovému fanúšikovy vidieť ako to vlastne funguje bolo fajn. (15.06.2013)