Réžia:
Martin FričKamera:
Jan StallichHrajú:
Jan Werich, Marie Vášová, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Jiří Plachý st., Zdeněk Štěpánek, František Filipovský, František Černý, Václav Trégl (viac)Obsahy(1)
Legendárna historická veselohra, v ktorej Jan Werich exceluje v dvojúlohe cisára Rudolfa II. a pekára Mateja, ktorý sa cisárovi veľmi podobá, len je o 25 rokov mladší. Cisára viac ako vládnutie zaujíma umenie, krásne ženy a najmä jeho alchymistická dielňa. Kým robí všetko preto, aby našiel legendárneho Golema a elixír mladosti, dvorania pripravujú spiknutie, v ktorom ho chcú pripraviť o trón. Vďaka náhode sa však vládnutia ujme pekár Matej... (RTVS)
(viac)Recenzie (616)
Pro mě moc staré, divné a prostě nesedlo mi to zas tak nejlépe. Ale tak uznávám, že na tu dobu menší pecka, takže možná tak lehčí nadprůměr. Bez větších řečí hodnotím prostě jen na 50% = *** ()
Tohle je ten oslavovaný Werichův opus? Mně to přijde jak nesmělá satira na totalitní režim, a taky to je. Golem je rudý režim a vrchnost i chudáci jsou jemu podřízeni. Monarchie není žádána. A když se rozezní Werichova budovatelská óda na to, co všichni společně dokážou, nazpívaná zřejmě z donucení, aby to celé nezakázali, nebylo co řešit. Hrozný film. Barvy, ozvučení a všechno kolem v poločasu rozpadu. Neděkuji, jsem pustil telku a náhodou to dávali. Krize. Nikdy jsem to nedodíval, až nyní, a o ničem. Snad jen herecké výkony to spasily. 20% ()
Pro mě je tenhle dvoufilm ztělesněním Jana Wericha - vtipný, lidský, moudrý. Vzpomínám si, jak jsem napoprvé byla unešená vynikajícím scénářem, kdy jsem netušila, kam se bude film dál odvíjet. Narozdíl od jiných šest dekád starých filmů je tenhle stále zajímavý a ani na chvíli nenudí. Natočit takhle nadčasový film, to je umění a já tvůrčímu týmu v duchu tleskám. Film má mimochodem nádherné lokace, kostýmy, herecké výkony a dialogy. A kromě náborářské "ten dělá to a ten zas tohle" a závěrečné pečeníčko chleba, což jsou scény, které mě neurážejí, snad ani jedna narážka na socialistický lid. Zkrátka léty prověřená klasika. ()
Všetko už bolo za tie desaťročia povedané a napísané, snáď len, že scénu so zrkadlom si Frič požičal od bratov Marxovcov. Vianočný film, pri ktorom sme onú oslavu proletariátu a práce schopní akceptovať úplne bez kompromisov. To si taká Pyšná princezná povedať nemôže. Môžu za to nesmrteľné fóry a Werich vo vďačnej komediálnej dvojúlohe. Pre úplnosť by som doporučoval si pozrieť nemecký film Golem, ktorý by mohol byť považovaný za akýsi prequel k Cisárovi. No a tí Marxovci zase tú scénu so zrkadlom odkopírovali od Chaplina, takže sa Frič nemá za čo ospravedlňovať. Ak nejaká výčitka, tak ja vážne nemusím v českých rozprávkach muzikálne vložky. ()
Zlatý Jan Werich. Klasická pohádka s Golemem. "Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc." Nepřipomíná vám to něco? ()
Čím více těchto starých, "zlatých" pohádek zhlédnu, tím více si uvědomuji, že asi nejsem prostě pohádkový typ. A nikdy jsem snad ani neměl tendenci trávit vánoční svátky od rána do večera připoutaný ke králům, drakům a Hloupým Honzům... Pekařovu císaři (90%) se nedá snad nic vytknout, ten je kouzelný a zábavný od začátku do konce, ale první díl (60%) mne, podobně jako spousta jiných pohádek, jednoduše nudil... 70% ()
Od malička miluju - one man show Jana Wericha. ()
"... hopsa, hejsa do Brandejsa!" ()
I přes to, že pohádky dvakrát nemusím, tak Werichovský humor této dvojdílné pohádkové komedii dodal to potřebné kouzlo, které pro mě tento film dělá koukatelným, ba dokonce i vtipným a velice rád si ho pouštím z mého seznamu zábavných oddechovek. 70% ()
Na tomto filme sa podieľalo niekoľko velikánov, takže som koketoval s možnosťou pridať štvrtú hviezdičku. Veď Werich bol skvelý a aj nahrávači sa snažili. Ale to, že sa umelci prepožičali k propagácii utopického socializmu mi vždy zadrží ruku. Chápem tie trápne ospravedlnenia typu - vtedy sa inak nedalo - nikoho za kolaboráciu s vtedajším režimom neodsudzujem, ale štyri hviezdičky nedám ani keby ma o to požiadal ÚV KSČM. ()
Jen čtyři kvůli přílišnému agitnímu konci. ()
Ikdyž trochu socialistický snímek, to hlavní, k čemu je předurčen, tedy k zábavě, odvádí na výbornou. V časech vánočních si to bez golema a Jana Wericha ani nedovedu představit :-) 80% ()
Toto můžu vidět klidně každý den a vždy se smíchy za břicho popadám, Werich byl největší česká umělecká ikona, jeho díla tu budou tu budou ještě dlouho po nás. ()
,,Ty nevěříš na elixíry?" / ,,Ne... protože je vyrábím." . . . Výpravná historická hříčka s oživením zajímavé legendy o Golemovi a alchymistech, s patřičnou dávkou humoru, krásnou ukázkou lidských charakterů v souboji o jistou moc a (bohužel také) přidanou budovatelskou hodnotou v (ne)slavně proslulé písňové vložce. Při celkovém nadšení z téměř dvou a půl hodinového filmu nakonec přivírám oči nad těmi pár minutami a závěrečním vyzněním a sahám po plném počtu. Martin Frič díky několika osobitým filmům zůstal pro mne filmovým průkopníkem i v rámci poválečného období, Císařův pekař je jedním z nich. Ve spolupráci s hvězdným obsazením a scenáristy vytvořil celou řadu nezapomenutelných hlášek, komických scének, z nichž některé milo zavánějí takovým hodně lidovým humorem prvorepublikových veseloher, v jiných jsem zase vnímal tak trochu předvoj legendárních crazy komedií nasledující dekády. Frič si dokázal zde do hlavních i vedlejších rolí prosadit celou plejádou prvorepublikových herců, velkým přínosem pro film byl zejména návrat Nataši Gollové, která ani po sedmi letech od posledního filmu z doby Protektorátu neztratila svoje kouzlo a zhostila se roli Kateřiny / Sirael s velkým šarmem sobě vlastním. Úžasně jsem se bavil i nad jedinečně sehranou čtyřkou záporáků bojující o získání šému, z nichž v překvapivě komediálním výkonu vyčnívá zejméne Zdeněk Štěpánek. Tentokrát zde patřičně doceněný ČS. film, i když osobně v něm vidím daleko víc, než pouhou konzumní vánoční pohádku, za jakou Cisařova pekaře má dnes asi většina televizních stanic. 85% ()
Áno, Werich bol pán herec a táto rola bola pre neho ako stvorená. Už len jeho hlas je tak príjemné počúvať a to kľudne nech aj kričí. Je mi jasné, že tento film bol zneužitý komunistickou agitkou a Werich sa na nej podieľal veľmi rád a ochotne. Ale veď vlastne všetky rozprávky sú tak nejak ľavicové a mne sa tá myšlienka toho, že ak všetci dáme ruku k dielu, tak spoločne bude každý spokojný, dosť páči. Utópia, ale presne taká má byť rozprávka. A navyše to bolo často aj dosť vtipné. A piesne dobré. ()
Dělá to a ten zase ono, a všichni dohromady udělají moc. Pro mě je nejpřitažlivější postavou Vladimír Leraus. Je ze všech nejpřirozenější. Netají se tím, oč mu jde, jde si za tím, a dobře mu sekunduje i další přímá lidská duše, kterou hraje František Filipovský. Oživí Golema, chce aby mu sloužil, ale Golem ho neposlouchá. Poslechne ale Jana Wericha, a má sloužit všem lidem. Z Golema si udělají pekárnu a tančí kolem a zpívají si, takže socialistické hospodářství mělo z takových výtečníků radost...Ale nepochybně úhlů pohledu na tenhle film je mnohem více, než je možno natlačit do pár vět. ()
Tu naozaj niet čo veľa písať...nenapodobiteľná historická komédia s Janom Werichom...také sa už dnes netočia...perfektné.. ()
Nejlepší česká historická komedie s dokonalou dvojrolí mistra Wericha. ()
Čím som starší, tým viac tento film dokážem doceniť. Stále nejde o moju srdcovku, ale dialógy a zmysel pre grotesku sa filmu nedajú uprieť... ()
Úspěšná divadelní hra Osvobozených Golem se již ve třicátých letech stala předlohou filmu, pod jehož režii se podepsal francouzský režisér Julien Duvivier a v níž původně měli Voskovec s Werichem ztvárnit hlavní role. Werich koncem čtyřicátých let inicioval nový pokus převést Golema na filmové plátno, ke spolupráci si přizval scénáristu Jiřího Brdečku a také výtvarníka Jiřího Trnku, který navrhl výslednou podobu třímetrové figuríny hliněného obra. Nový scénář se od původní hry lišil především hustší dějovostí a několika novými motivy - například aktuální hrozba zneužití jaderné energie se odráží v postavě alchymisty rozbíjejícího atom (v podání Josefa Kemra). Ač vypadá Fričova a Werichova kostýmní komedie jako ideově a politicky nekonfliktní dílo, natáčela se v době, která jeho realizaci nepřála. Nové vedení znárodněného filmu se záhy po únorovém převratu dostalo do vleku politické moci a o filmových projektech se nerozhodovalo v barrandovských uměleckých skupinách, ale uvnitř stranického aparátu. Na počátku padesátých let dostávaly přednost především dva typy filmů: politické agitky ze současnosti a historické filmy viděné zjednodušenou optikou socialistického realismu. PEKAŘ nepatřil ani do jedné z nich. Někteří z mladších členů stranického orgánu pro kontrolu kinematografie (například nechvalně proslulý Bohdan Rossa) dokonce v projektu viděli reakční dílo, které nemá v socialistické kinematografii právo na existenci. Novodobí mocní však byli vedeni i střízlivější úvahou, mnohem pragmatičtější a vůči ideologii ostře protichůdnou. Schematické agitky a ilustrativní životopisné fresky vykazovaly rapidně nízkou diváckou návštěvnost, o jejich vývozu do zahraničí nebylo možné ani uvažovat. A právě PEKAŘ od počátku vznikal jako výpravný, avšak finančně návratný projekt s exportními ambicemi, mající vedle velkorysosti československé produkce dokázat i skutečnost, že mezinárodně populární osobnosti tuzemské kultury (a tou Werich po svém válečném zahraničním angažmá bezpochyby byl) nejsou novým režimem nijak diskriminovány ani omezovány v činnosti. Snaha radikálních ideologů nakonec natáčení filmu pouze zbrzdila - přestože realizace měla podle původního plánu finišovat už v roce 1949, premiéra se uskutečnila až v lednu 1952. Během natáčení, jež probíhalo převážně v kulisách postavených v barrandovských ateliérech, došlo k dramatické výměně režiséra. Do této pozice byl jmenován mladý, ale už tehdy umělecky nekompromisní Jiří Krejčík, který se ovšem záhy dostal do konfliktu s Werichovými představami o vyznění zápletky i o charakteru titulní dvojrole. Po vyhrocení sporu vedení ateliéru Krejčíka odvolalo a na jeho místo angažovalo Martina Friče. Vinou této výměny došlo k dalšímu zdržení, neboť Frič právě dokončoval dva filmy na politickou objednávku: budovatelskou veselohru Bylo to v máji a okupační drama Past. Stranické vedení Československého státního filmu odmítalo režiséra uvolnit do doby, než budou oba "prioritní" snímky dokončeny. Když se Frič ujal režijní taktovky a zhlédl dosud natočený materiál, trval na přetočení většiny scén podle vlastní koncepce, což realizaci opět prodloužilo a také prodražilo. Za neklesající oblibu film vděčí především hereckému koncertu Jana Wericha, který v dvojroli pekaře Matěje a císaře Rudolfa předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů; zasloužené pozornosti se dostává čtveřici ministerských intrikánů v podání Záhorského, Plachého, Štěpánka a Filipovského i znovuoživení uměleckého jména odvrhnuté Nataši Gollové v roli Sirael. Na popud stranických cenzorů byla do filmu implantována řada prvků odrážejících kolektivistickou ideologii a režimní propagandu. Některé z nich - především agitační pojetí závěrečné scény s písní Ten umí to a ten zas tohle - byly tvůrci z verze určené pro export raději vypuštěny. Pro tento účel byly také oba filmy zkráceny a sestřiženy na únosnou metráž 112 minut, která se později promítala i v českých kinech v šedesátých letech, po obnovené premiéře filmu. "Vždyť to je přece kouzelník magistr Edward Kelley, doktor obou magií, alchymista a okultista. Sám jste ho ráčil pozvat. – No dobře, my víme, to je v pořádku. Ale proč dělá takový rámus?! – Protože je kouzelník. – Tak ať to nedělá! Co kdyby nás rozbolel zub!" () (menej) (viac)