Réžia:
Martin FričKamera:
Jan NovákHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Jiří Sovák, Rudolf Hrušínský, Václav Lohniský, Běla Jurdová, Vladimír Menšík, Pavla Maršálková, Bohuš Záhorský, Otakar Brousek st., Stanislav Neumann (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Haviar Dařbuján trie biedu s mnohodetnou rodinou. Zo zúfalstva nad chudobou prijme za kmotra pre svoje práve narodené dieťa samotného "Smrťáka". S jeho pomocou sa stane z Dařbujána zázračný doktor... (TV Markíza)
Recenzie (479)
Pohádka je to hezká, o to nic. Má to klasickou stavbu, jasně vyhraněné postavy (dobro je dobro a zlo je zlo. smrťák je neutrál, který lehce přihrává hodným) a výborné herce. Rok 59 je na filmu bohužel v mnoha ohledech hodně cítit - podobný, ne-li horší, případ je Pekařův císař (a vice versa). Kdybych neměl se socialismem přímou zkušenost, byl bych snad schopen tam tu propagandu nevidět, takhle to dost dobře neumím odfiltrovat. ()
Tuhle pohádku jsem viděla už dávno, ale když jsem ji teď zahlédla v programu, vzpomněla jsem si na ni. Je jako většina českých pohádek prostě kouzelná. Taky vtipná, což moc nebývá a je to jedině plus. A samozřejmě nesmí chybět ponaučení a krásný pohled na dobré i špatné lidské vlastnosti. Zkrátka klasika. ()
Neviem o čo presne tvorcom išlo. Akože som mal súcitiť so Sovákom (Dařbuján), že namrdal jedenásť detí a nemá im čo dať jesť a ešte prirobí dvanáste a najviac ho trápi, že kto mu pôjde za kmotra či čo? Keď robím baníka za malý plat, tak budem mať jedno, dve, alebo tri deti a nebudem čakať od iných pomoc, že mi budú živiť deti. Keď to nevie pred výstrekom vytiahnuť, tak nech nemrda. To je také nezodpovedné ako to dnes predvádza istá menšina v dnešnej dobe. Len debil kombinovaný s blbcom robí rok čo rok dieťa, keď nemá ani na chleba pre seba a to málo preslope a ešte plus naviac na sekeru. Samozrejme na vine je Pandrhola, že je Dařbuján ko*ot. Pekná socialistická konina. Tak ako za sociku boli trezorové filmy, tak dnes by mali do toho trezora strčiť toto, lebo to sú nebezpečné myšlienky vôbec. A aby som nezabudol, tak tých 82% je humánnych? Keby zmýšľa väčšina tak ako to predvádzal Dařbuján, tak to by sme tu boli za dve-tri generácie ako v Kambodži, alebo v Indii. ()
Ve vizualizacích hojnosti nechyběla v polovině padesátých let ani lákadla moderního světa: automobil a víkendová chata. Obvykle se příhodně doplňovala s tradičními symboly — se džbány ověnčenými girlandami chmelových šišek a zabíjačkovými pochoutkami. Ačkoliv by bylo možné odkaz k pohádkovým představám osobního štěstí prodloužit až k prastarým magickým manipulacím, základem moderního blahobytu nejsou aktualizace kouzelného prostírání nebo zázračného oslíčka, jehož strst je nevyčerpatelnou zásobárnou zlatých peněz. Revoluční proletariát nespoléhá na dary vyšší moci, ale spíš na promyšlené nátlakové akce. Několik jich v padesátých letech popsal v populárních Českých pohádkách prominent poúnorového režimu Jan Drda. V pohádce Dařbuján a Pandrhola odmítne chudý havíř přízeň Boha i Ďábla, a vzdorně přijme za kmotra svých dětí Smrt. Proletář, který vlastní jen své zdravé paže — svou pracovní sílu, nemůže s životem ztratit nic než své okovy. Ve sbratření se smrtí se mu proti vlastníkům výrobních prostředků nabízí jedinečná výhoda. Kuba Dařbuján si se Smrťákem po boku vynutí na zástupci smrtelně nemocné buržoazie realizaci své vlastní představy hojnosti, v níž na stromech "rostou" jitrničky a v potocích teče pivo. Josef Lada doprovodil Drdovu pohádku barevnou kresbou, na níž netečná, slepá a hluchá Smrt, vlastně Smrťák, stojí v hlavách postele na znamení, že nemocný sládek Pandrhola patří jen a jen Jemu. Protože se vizualizacím blahobytu nevěnoval, jsou obrazy hojnosti — stromy ověšené jitrničkami a potok plný piva — známé především díky filmové adaptaci. Protože jitrničky a potok plný piva vrchovatě naplnily základní životní potřeby, je třetí a poslední Kubův požadavek, kterým podmiňuje kurýrování sládka Pandrholy, humorně bojovnou nadstavbou třídního boje — ponížením vrchnosti. Výsměch panským manýrům ovšem trvá jen do té chvíle, než se měšťanské pokoje a zvyky, středostavovské oblečení a další propriety stanou pro vítězný proletariát společenskou normou a následováníhodným příkladem. Není to, pravda, případ Kuby Dařbujána, který se musí od pohodlné doktořiny vrátit k havířské bídě. Jakpak by ne, když jde o příběh ze starých časů před socialistickou revolucí. Režisér Martin Frič vdechl Drdově revoluční pohádce přece jen přijatelnější rozměr, především výběrem kvalitních hereckých představitelů v čele se Sovákem, Hrušínským a Lohniským, kteří sice dostáli vizuálně i charakterově původnímu autorskému záměru, ale dějovou vyhraněnost svých postav ztlumili alespoň částečně jakousi podprahovou ironií a živým nadhledem. V této interpretaci i Smrťák najednou působí jako reálná bytost, obklopená starostmi a připouštějící si i vlastní selhání, zapříčiněné popíjením ve vinném sklepě. Fričův film dává oproti literární předloze výrazněji vyniknout i celé plejádě komických figurek, namnoze zajímavějších než jsou titulní hrdinové, ať už je to šmatlavý havířský dědek v neodolatelném podání Stanislava Neumanna, který pamatuje s jitrnicemi i na svatou Barborku, lakomý krupař, ztvárněný Josefem Hlinomazem, až po uši se máchající ve vlastní mouce anebo koktající lékař Oldřicha Dědka a zákeřný Mo-mo-mo-ribundus. Ingredience, jakými je Drdova a Fričova proletářská pohádka vybavena, nepatří k zvláště vyhledávaným a obecně stravitelným, ale protože přečkali v takřka neměnné podobě již více než půl století, pak byli svými tvůrci zvoleny nepochybně správně. Zápas chudého s bohatým je starý jako lidstvo samo a nic na tom nezmění žádný politický systém světa. Je to přirozený souboj hodnot, v nichž dobro a zlo již dávno nezastává pozice chudého a bohatého. () (menej) (viac)
UPDATE 2019: A je to eště lepší. Vůbec nevím, proč jsem se této pohádce dřív tak vyhýbal. ----- Mac Frič málokdy zabočil mimo svuj osvědčený žánr "továrnických" komedií. V roce 1959 to udělal hned dvojí exkurzí do říše pohádek. Po kýčovité princezně se zlatou hvězdou přišel s mnohem povedenější a komedialnější pohádkou Dařbuján a Pandrhola. Hezké kulisy v barandovských ateliérech. Sympatičtí herci v čele s začínajícím Jiřím Sovákem a skorostar Rudolfem Hrušínským v roli zlého sládka Dařbujána krásně pobaví i po padesáti letech. ()
Galéria (10)
Fotka © Archiv TV Barrandov
Zaujímavosti (23)
- Všetci traja muži v hlavných úlohách - Jiří Sovák (Dařbuján), Rudolf Hrušínský (Pandrhola) aj Václav Lohniský (Smrťák) sa narodili v tom istom roku (1920). (baclajean)
- Ve scéně, kdy Smrťák (Václav Lohniský) vybízí Kubu Dařbujána (Jiří Sovák) do stavení, aby mu vysvětlil, jak bude léčit, má při pohledu kamery na exteriéry kosu v pravé ruce, ale po střihu do vnitřních prostor stavění vchází s kosou v levé ruce. (MartinM)
- Smrťák (Václav Lohniský) v rozprávke úplne bez problémov niekoľkokrát prejde kamenným múrom domu. Keď je potom zatvorený v sude, nie je schopný sa z neho dostať. Trochu nelogické. (Raccoon.city)
Reklama