Dařbuján a Pandrhola
Réžia:
Martin FričKamera:
Jan NovákHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Jiří Sovák, Rudolf Hrušínský, Václav Lohniský, Běla Jurdová, Vladimír Menšík, Pavla Maršálková, Bohuš Záhorský, Otakar Brousek st., Stanislav Neumann (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Haviar Dařbuján trie biedu s mnohodetnou rodinou. Zo zúfalstva nad chudobou prijme za kmotra pre svoje práve narodené dieťa samotného "Smrťáka". S jeho pomocou sa stane z Dařbujána zázračný doktor... (TV Markíza)
Recenzie (479)
Moje oblibena pohadka a to hlavne diky tomu, ze je to hodne do komedie a neni to takova ta klasicka pohadka o princeznach, ale je celkem originalni. Navic je tu skvelej zaporak v podani Hrusinskyho, vynikajici smrtak Lohnisky, jehoz je to zrejme zivotni role a pak vcelku slusnej Sovak. A diky stopazi se clovek bavi celou dobu. ()
Nesmírně pozoruhodný film, který bych se zdráhal nazvat pohádkou. Nedejte se zmást optimistickou hudbou v úvodních titulcích a místy ladovským vizuálem. Je to spíše trpká existenciální úvaha, rozvíjející jeden motiv z Erbenovy pohádky "Dobře tak, že je smrt na světě", která posloužila autorovi scénáře J. Drdovi jako volná inspirace. Václav Lohniský (zde ve své životní roli) hraje Smrťáka tak sugestivně, že se prý tehdejší "Pandrholové" po zhlédnutí tohoto filmu na zač. 60. let dočasně zalekli, aby nedopadli stejně jako filmový záporňák v podání R.Hrušínského. Moc dlouho jim to ale asi nevydrželo... Film, který na mě vždy svou atmosférou a sdělením zapůsobí jako zjevení, a z některých scén mě až mrazí. Většinový divák tento snímek ale spíše redukuje na notoricky známou "pohádku", kterou televize každý rok opráší kolem Vánoc, a která je i tak trochu poplatná době svého vzniku. Současně je "Dařbuján a Pandrhola" jediný mně známý hraný film - spolu s o dva roky starší Bergmanovou "Sedmou pečetí" z r. 1957 (zapomenout nelze ani na Allenův snímek "Láska a smrt" z r. 1975, která si utahuje mj. právě ze Sedmé pečeti) - ve kterém se objevuje postavy Smrtky jako viditelná osoba. A ačkoli bylo ztvárnění Smrti v podání Bengta Ekerota strhující, na Lohniského přece jen nemá. UPDATE 26.12.2019 - Když si zpětně čtu ten svůj tehdejší pseudointelektuální komentář, musím se docela smát (btw. to s tou smrtkou jsem tehdy slyšel od Civala a dneska mi to přijde jako blbost, filmů se smrtkou coby viditelnou postavou je podle mě hromada nebo aspoň mám pocit, že jsem jich v posledních letech viděl hned několik). Samozřejmě, že Dařbuján a Pandrhola je pohádka, akorát brutálně poplatná době, což mi tam dneska dost vadí, podobně jako to, že už to znám nazpaměť, protože to v telce reprízují pořád dokola do omrzení a už to vůbec nemůžu vidět. Když se od toho ale odmyslím, tak za mě je tenhle film prostě strašná sranda, u které mám mimochodem tendenci fandit Pandrholovi než té hladové holotě, která se vrhá střemhlav do tekoucího piva, jako správný čecháčci slyšící na vše, co je zdarma (btw. ta představa, že by se skutečně vzalo pivo a nalilo do bahnitého břehu, mi přijde strašně nechutná, navíc by to byla ekologická katastrofa pro ryby a další vodní živočichy). ()
Smrt ve službách komunistického režimu! To je urážka mého jména. Oslava komunismu ve své nejhorší podobě. Superdělňas Sovák pošle do háje Boha a Ďábla, pak utvoří pakt se Smrťákem, který byl vlastně od vzniku života, po celý feudalismus a kapitalismus, hrdinný předvoj proletariátu. Vůbec výkonný dělnický kádr Smrťák nepohrdne pivem, takže do hornické party zapadne jedna báseň. Lékaři se svým koktajícím věděním pomáhají maloburžoazii, to superdoktor Sovák má jinačí medicínu. Poselství filmu: Pro horňasy choď až naposled! ()
Dařbuján a Pandrhola je aj na svoj vek veľmi dobre napísaná a funkčná rozprávka. Aj po rokoch sa na to človek môže pozrieť a byť fascinovaný jednotlivými scénkami. Najlepšie si film síce vychytí až na záver, ale to nevadí. Najlepšie na tom je vidieť obrovské herecké esá v jednom filme pokope. Najlepším elementom je tu podľa mňa excelentný Václav Lohniský ako "Smrťák". Veril som mu to absolútne vo všetkom. A dal si na svojej serióznosti záležať. Sovák ako hlavný hrdina bol vždy skvelá voľba a dokázal predať jednotlivé scénky s absolútnou precíznosťou. Mohol sa nechať ukecať na akúkoľvek volovinu a dokázal to absolútne predať. Všetky postavy, ktoré hral mali síce asi rovnaký charakter, ale zase to bol jeho šarm, ktorým to dokázal skvele predať. Jiří Sovák bol proste v tomto smere absolútny pán. Rudolf Hrušínsky si toho času síce až tak veľa neužil, ale keď sa objaví, je veľmi vtipný. Filmu nechýba kreativita, absurdita a vďaka tomu aj skvelý humor. S výsledkom som spokojný a nevadí, že film má viac ako 60 rokov. Stále sa na to pozerá veľmi dobre. Hodnotenie: A ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (23)
- Lekári pri posteli konštatujú, že sládek Pandrhola (Rudolf Hrušínský) ochorel na chorobu "moribundus". Niektoré internetové stránky vykladajú moribundus ako nechutenstvo na prácu so zvýšenou potrebou jesť. Tento výklad je skôr recesiou, než skutočným významom tohto slova. Napovedá tomu aj údajný latinský názov moribundu Segnitia Grandis Dometicus, čo je nezmysel, pretože moribundus je sám o sebe latinským slovom. Moribundus je z latinského slova morior = zomrieť, umierať a koncovky -bundus = stať sa. Doslovne to znamená: Stav blížiaci sa smrti. (Raccoon.city)
- Když se čert v podání Otakara Brouska představuje Dařbujánovi (Jiří Sovák), udělá ukazováčkem a malíčkem pravé ruky gesto „rohů ďáblových“. Stejné gesto zavedl v metalové kultuře zpěvák Ronnie James Dio, ovšem o desítky let později. (heavy66)
- Snímek byl natočen na motivy stejnojmenné pohádky Jana Drdy, který je i spoluautorem scénáře. (Terva)
Súvisiace novinky
Další smutná zpráva z českého filmového světa
Ve věku 95 let dnes v Praze zemřel herec Karel Fiala, představitel titulní role v legendární české komedii Oldřicha Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera. Zprávu uvedl Český rozhlas. Ostravský… (viac)
Ve vizualizacích hojnosti nechyběla v polovině padesátých let ani lákadla moderního světa: automobil a víkendová chata. Obvykle se příhodně doplňovala s tradičními symboly — se džbány ověnčenými girlandami chmelových šišek a zabíjačkovými pochoutkami. Ačkoliv by bylo možné odkaz k pohádkovým představám osobního štěstí prodloužit až k prastarým magickým manipulacím, základem moderního blahobytu nejsou aktualizace kouzelného prostírání nebo zázračného oslíčka, jehož strst je nevyčerpatelnou zásobárnou zlatých peněz. Revoluční proletariát nespoléhá na dary vyšší moci, ale spíš na promyšlené nátlakové akce. Několik jich v padesátých letech popsal v populárních Českých pohádkách prominent poúnorového režimu Jan Drda. V pohádce Dařbuján a Pandrhola odmítne chudý havíř přízeň Boha i Ďábla, a vzdorně přijme za kmotra svých dětí Smrt. Proletář, který vlastní jen své zdravé paže — svou pracovní sílu, nemůže s životem ztratit nic než své okovy. Ve sbratření se smrtí se mu proti vlastníkům výrobních prostředků nabízí jedinečná výhoda. Kuba Dařbuján si se Smrťákem po boku vynutí na zástupci smrtelně nemocné buržoazie realizaci své vlastní představy hojnosti, v níž na stromech "rostou" jitrničky a v potocích teče pivo. Josef Lada doprovodil Drdovu pohádku barevnou kresbou, na níž netečná, slepá a hluchá Smrt, vlastně Smrťák, stojí v hlavách postele na znamení, že nemocný sládek Pandrhola patří jen a jen Jemu. Protože se vizualizacím blahobytu nevěnoval, jsou obrazy hojnosti — stromy ověšené jitrničkami a potok plný piva — známé především díky filmové adaptaci. Protože jitrničky a potok plný piva vrchovatě naplnily základní životní potřeby, je třetí a poslední Kubův požadavek, kterým podmiňuje kurýrování sládka Pandrholy, humorně bojovnou nadstavbou třídního boje — ponížením vrchnosti. Výsměch panským manýrům ovšem trvá jen do té chvíle, než se měšťanské pokoje a zvyky, středostavovské oblečení a další propriety stanou pro vítězný proletariát společenskou normou a následováníhodným příkladem. Není to, pravda, případ Kuby Dařbujána, který se musí od pohodlné doktořiny vrátit k havířské bídě. Jakpak by ne, když jde o příběh ze starých časů před socialistickou revolucí. Režisér Martin Frič vdechl Drdově revoluční pohádce přece jen přijatelnější rozměr, především výběrem kvalitních hereckých představitelů v čele se Sovákem, Hrušínským a Lohniským, kteří sice dostáli vizuálně i charakterově původnímu autorskému záměru, ale dějovou vyhraněnost svých postav ztlumili alespoň částečně jakousi podprahovou ironií a živým nadhledem. V této interpretaci i Smrťák najednou působí jako reálná bytost, obklopená starostmi a připouštějící si i vlastní selhání, zapříčiněné popíjením ve vinném sklepě. Fričův film dává oproti literární předloze výrazněji vyniknout i celé plejádě komických figurek, namnoze zajímavějších než jsou titulní hrdinové, ať už je to šmatlavý havířský dědek v neodolatelném podání Stanislava Neumanna, který pamatuje s jitrnicemi i na svatou Barborku, lakomý krupař, ztvárněný Josefem Hlinomazem, až po uši se máchající ve vlastní mouce anebo koktající lékař Oldřicha Dědka a zákeřný Mo-mo-mo-ribundus. Ingredience, jakými je Drdova a Fričova proletářská pohádka vybavena, nepatří k zvláště vyhledávaným a obecně stravitelným, ale protože přečkali v takřka neměnné podobě již více než půl století, pak byli svými tvůrci zvoleny nepochybně správně. Zápas chudého s bohatým je starý jako lidstvo samo a nic na tom nezmění žádný politický systém světa. Je to přirozený souboj hodnot, v nichž dobro a zlo již dávno nezastává pozice chudého a bohatého. () (menej) (viac)