Je to len koniec sveta

Po svojej tutovke Mommy šiel mladý režisér hore, natočil klip pre Adele a tuto dostal arzenál A-čkových francúzskych hercov, ktorí svoje kvality aj náležite dokazujú. Predovšetkým Vincent Cassel a moja obľúbená, krásna a geniálna Léa Seydoux dokážu ukradnúť scénu a vyvolať emóciu na počkanie. Niečo tu ale poriadne škrípe a ja ani neviem pomenovať čo. Dve tretiny filmu sa nútim vtiahnuť do deja, pričom zábery sú klasicky Dolanovsky nádherné, nechýba trochu crazy matka a nevyslovené, potlačené pocitové momenty, občas odľahčené popíkovskými hitmi. Posledná tretina filmu už naberá pekné grády, Xavier pekne tne do živého bez toho aby niekto niečo nahlas povedal a finálna scéna s vtáčikom je kúzelne smutná a ako tak zachraňuje inak nie veľmi funkčný počin. Byť to krátky, študentský film, je to bomba, ale ako celovečerák s takýmto hviezdnym obsadením, je to premárnená šanca. Možno keby režisér strhol aj hlavnú úlohu (čo on predsa zvykne) a viac si dal záležať na scenári, dopadlo by to inak, aj keď Gaspard Ulliel ako stratený syn Luis odvádza dobrú robotu. Citové vydieranie mi normálne vadí, tuto by ale sedelo vo veľkých porciách, lebo by sa vzhľadom na tému aj hodilo. Jedna protekčná hviezda hore, keďže Xavierovi fandím, ale veľmi som si prial aby sa tu zbavil toho kŕča, ktorý sa v jeho iných filmoch až tak často nevyskytuje. (01.11.2020)

... Svět kosmopolitního muže je však členům rodiny příliš vzdálený a nepředstavitelný, než aby mohlo dojít ke smíření a naplňujícímu prožití posledních společných chvil... a já řikám - než aby mohlo dojít k čemukoli, co vám vezme hlava! A kde je Dolan naučil tak řečnit, v nějakým zaplivaným námořnickým hampejzu v Panamě? Z vleklého sledu detailních rozpaků jedno velké nedorozumění. (17.12.2018)

Převedení divadelní hry na velké plátno bývá často ošemetné a vymstilo se to i Dolanovi. Film je veskrze konverzační, ale dialogy jsou často vyprázdněné. Režie je jako vždy výjimečně autorská a bezchybná, v postavách se dá poměrně dobře vyznat a technická stránka filmu je očekávatelně kvalitní. Přesto tomu něco chybí. Hudba tentokrát nehraje zdaleka takou roli jako ve starších Dolanových filmech a je to škoda. Hudba Gabriela Yareda je nezajímavá a šablonovitá, o to více si může divák užít pověstné klipové sekvence: první je zajímavá hlavně použitím známého europopu od O-zone, který hraje prvně diegeticky, aby se zvukově přelil do nádherně atmosférického flasbacku. Druhé ohlédnutí do minulosti je ještě intenzivnější - tohle Dolan jednoznačně umí a měl by se toho držet. Víc romantickou a přitom erotičnem sálající scénu jsem dlouho neviděl. (16.11.2016)

Tak jsem si touhle emotivní konverzačkou zase po delší době připomněla, jak se mi dokáže tvorba Xaviera Dolana dostat pod kůži. Jde o silné rodinné drama o dávných křivdách a neschopnosti naslouchat jeden druhému, o smutku tam někde hluboko v každém z nás... Skvěle natočené, snad ještě lépe zahrané, a to vše orámované akorátně dávkovanou sugestivní hudbou. Závěrečný obraz posvěcený Mobyho hitovkou je hořkou tečkou za vším, co zůstalo nevysloveno a celou dobu jen probublávalo na povrch. (85%) (19.10.2020)

Časoprostorově komorní drama ze života jedné na první pohled značně dysfunkční rodiny, která není schopná mezi sebou řádně komunikovat, aniž by nedošlo na urážky a hrubá slova. Dolanova rodinná konverzačka zaujme svým audiovizuálním zpracováním založeném na množství detailních záběrů a nepřeslechnutelném hudebním doprovodu. Na filmu mě nejvíc rušily prázdné a místy až nuceně natahované dialogy, které sice vypovídaly o povaze jednotlivých postav, nicméně nebyly dostatečně silné, aby dokázaly diváka upoutat a přesvědčit. Mluvit o nadcházející smrti není běžné téma ke konverzaci, ale v tomto případě byla tato nelehká záležitost zastíněna hysterickým návalem emocí, který nelítostně zazdil prvotní myšlenku. (21.03.2020)