Maniak

Tohle Pytlíkovo POVéčko má jedinou vadu na hnusu, a sice volbu ústředního úchyla. Jeden mu v pohodě věřil, když vláčel své rachitické, šedesátikilové tělíčko s chlupatýma nohama do Mordoru, ačkoliv vypadal, že každou chvíli chcípne únavou a Džejárárův epos se dočká alternativního konce, nicméně sledovat, jak si taková želivora pohazuje s padesátikilovýma kikinama, aniž by si okamžitě strhla kýlu, a které by jej normálně přibily na zeď jen kdyby vášnivěji vydechly, působí místy kapku vesele. Ale jinak naprosto nic proti! Ája tomu dodala pár párů, byť nevkusných, koz a pár nepárových kulturních vložek vkusné řezničiny, a i ten Pytlík, ač je jinak totální Dřevo, dostal od maminky do vínku xicht katalogového psychoše. Akorát do dvojky by se měl trochu vyžrat. (30.04.2013)

Upřímně přiznávám, že mě tahle „řezničina“ výsostně bavila. Kamera zajímavá, udávala tempo a já se tak nestihla nudit. Trošku mě mrzelo, že se ten modrooký hobítek moc neukazuje před kamerou, ale to mě vynahradily odrazy, které mě v jistých momentech od srdce rozesmály. Naopak jeho monolog se svým vnitřním já, mě zase slušně dostával do deprese. Vždyť on to byl vlastně chudáček, který měl díky své mamince zvláštní koníček. Taky jsem té slečně z metra záviděla vlasy, že bych ji skalpovala :o) Pro mě celkově milé překvapení, prezentace, hudba, obsah. Pro mě zábavný kousek, trošku ujeté psycho, ale já se nenudila :o) (02.05.2013)

Psychotropní haluz, Frodův fetyš a osvěžovač vzduchu jako terapeutická pomůcka (!!!) He's a Maniac, Maniac on the floor! Nebo jinak, vzpomněl sem si na legendární PoV schízu Smack My Bitch Up a hned mi bylo jasný, že tenhle artový Maniac docela riskuje. To, co na malým formátu může být devízou, dokáže dlouhou stopáž bezútěšně utopit. Nestalo se (!!!) Franck Khalfoun spolu s tvůrčí/producentskou podporou týmu Alexandre Aji servíruje pomalý, atmosfericky nejednoznačný randez vous s nabroušeným loveckým nožem, na kterém je paradoxně právě ten klid tím nejděsivějším. Málokdy si můžete dávkovat přiměřenou brutalitu s takovou přímočarou samozřejmostí, autenticitou a přesto vizuálně vypiplanou do nejmenšího detailu. Není to retro, přesto dokonalá syntezátorová muzika od Roba voní osmdesátkama, Wood není Spinell, přesto mi do toho psychopatickýho hajzlíka sedí, nepřehrává. Zktátka vím přesně, co bude na Maniakovi leckoho štvát, nudit, ale taky přesně vím, co mě na něm baví - je to film, na který se nestačí dívat "z patra", film, který nelze prožít z první. Dost možná, že jeho hodnotu prověří až čas, ale pro mě tohle vypadávání vlasů svépomocí nepůjde pod [final rate: 80%] (09.09.2013)

Překvapivě velice povedený remake. Elijah Wood představuje sázku na jistotu, protože on opravdu vypadá hodně úchylně. Klidně bych mu i věřil, že se na roli připravoval tím, že občas někomu ušetřil za návštěvu holiče. Film je krvavý, brutální, občas napínavý a nechybí nahota. Francouzský rukopis (Alexandre Aja poznám na sto honů) se nedá zapřít. 75% (20.07.2013)

Genius loci skoro až refnovských parametrů a v něm komorní příběh neurózami utrápeného malého kluka, který touží po mamce. Nebýt oslích můstků v závěru (byť solidní masox mnohé vynahradí a ani ve slabších chvilkách film netratí na atmosféře a napětí), bylo by to jednoznačně za plnou palbu. Nejen v rámci žánru každopádně jeden z vrcholů letošní kinoprodukce. (27.05.2013)