Saulov syn

Utírání zvratků, krve a vynášení čerstvých mrtvol z právě použité plynové komory, přesně zorganizované nakládání mrtvol do tavících pecí, neustálé vysypávání popela do řeky, lidé zredukováni na pouhé číselné jednotky, „kusy“, bezcenný odpad….Prostě…..Zabíjení jako výrobní velkoproces. Zabíjení jako perfektně promazaný a promyšlený stroj, jehož loutky a obsluhovatelé v jednom – sonderkommando – si aspoň o několik měsíců prodloužili život a kteří nosí mrtvoly se stejnou samozřejmostí, bez emocí a citových výlevů (co jim také jiného zbývá), jako by třeba zrovna obsluhovali obráběcí stroj. A v té temnotě nelidskosti a hnusu jako slabý plamínek lidství touha jednoho ze sonderkommanda pohřbít - tak jak se v civilizované společnosti má – jednoho mrtvého chlapce. Film, který by měl vidět každý. Hlavně pak vypatlané náckovské palice, u kterých si sice nedělám iluze, že by to s nimi nějak pohnulo, ale kdyby i pouhý jeden z tisíce si řekl „Bože, co jsem to za hovado!“, měl by tenhle film smysl. "Nudit se", či "usnout", jak jsem se zde párkrát dočetl, může u tohoto zdrcujícího zážitku jenom idiot. (29.02.2016)

„OPUSTIL JSI ŽIVÉ KVŮLI MRTVÝM…“ /// Exkurze mezi ty, „co znali tajemství“, je o dvou věcích - propracovaným systému velkovýrobny smrti a filmařským kumštu. Vo tom prvním bylo řečeno vše. To druhý mě kurevsky překvapilo. Kamera jede neustále Saula, takže vidíme tak nějak to co von, ale na prdel mně posadila propracovaná zvuková složka, která je často silnější než ta zraková. Parádně ztvárněnej zkurvenej svět převyšuje vo parník příběhovou linku, kterou bych filozoficky (když už jsme u tý artový kinematografie) pojal jako vyprávění o smyslu života. Vděčný téma, výborný zpracování! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem majitel neprosperujícího krematoria. 2.) Každou chvíli nám v práci nestíhají pece. 3.) Thx za titule „evulienka3“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (09.04.2016)

Radikální experiment, který v tísnivém čtvercovém ořezu ukazuje hrůzy holocaustu, udivuje hlavně tím, jak se distancuje od prvoplánového historického sentimentu a konvenčního uspořádání, a posouvá se směrem k žánrové kinematografii. Zřejmě jediný skutečně důležitý film roku, který se vyhýbá všemu lacinému a podbízivému a nabízí nesmírně intenzivní fyzický zážitek, jehož největší hrůzy se odehrávají v rozostřeném druhém plánu nebo mimoobrazovém prostoru a který doslova na svých ramenech táhne ústřední „strojový“ herecký výkon Gézy Röhriga. (15.01.2017)

(1001) Tomu říkám filmový debut. Nevím, kdo by co chtěl ještě dovysvětlovat, od prvního do posledního záběru víme naprosto všechno, co jako divák a ČLOVĚK potřebujeme vědět. Sochání pomocí omezeného zorného pole a posílení pouze slyšeného je neuvěřitelně mocné, spolu s (mým) postupným uvědomováním, že jde vlastně o antické drama sofoklovských rozměrů a že budu nejspíš ještě hodně dlouho brečet. A jak praví Marigold: "Film, po kterém je 99% snímků s tématem holocaustu jen přebytečnou patetickou veteší." (28.08.2018)

Hodinu a tři čtvrtě dlouhá exkurze centrem vyhlazovacího koncentračního tábora. Na první pohled absurdní zápletka se dá vykládat tak, že se hlavní hrdina zoufale snaží v tomto pekle udržet zbytky vlastního lidství. Chápu užití této šířky záběru, zaostření kamer či práci se zvukem, ale aby mě to semlelo až na plný počet hvězdiček, to nestačilo. (25.04.2016)