Saulov syn

Formálně dokonalá procházka po koncentračním táboře, s chladně sugestivním, a o to intenzivnějším, podáním všech zrůdností které se v nich děly. První půlhodina je brutální úder na solar, bez ohledu na to kolik jiných filmů s podobným tématem už jste viděli. A pak zbytek filmu marně přemýšlíte nad tím proč kamera sleduje právě tohoto pomateného blba, a ne kteroukoli z jiných, mnohem zajímavějších postav - které by mohly vyprávět skutečný příběh. Promarněná šance, když film vytrhne z intenzivního prožívání hrůzy pekla na zemi, a nutí spíš k přemýšlení nad tím co a proč hlavní postava, se kterou by se měl divák identifikovat, vůbec dělá, a proč ji vlastně už nikdo dávno nezabil a nebo jí aspoň nepřestal pomáhat. 7/10 (15.04.2020)

Saulův syn dokazuje, že i tak otřepaný filmový námět, jakým holocaust bezesporu je, může pořád ještě překvapit něčím novým. V tomto případě jsou to hned dvě věci. První je netradiční kamera, která neustále ocasníkuje hlavnímu hrdinovi, takže si divák může zblízka nastudovat herpes clonu Thomase Janea a Belmonda. Proč ne, originalitě se meze nekladou, i když puntičkáři a milovníci skálopevné lubezkiovské kamery potěšeni nebudou. Po spielbergově dostatečně explicitním Schindlerovu seznamu by člověk nečekal, že se někdo bude pouštět do vod ještě hlubších. Neříkám, že je zde nějaké torture běsnění, ale dvouhodinový pohled do pravého jádra továrny na smrt mi připadá jako posunutí hranic ještě dál. Kdyby tvůrci hodili do placu pár normotvorných tabulek, celý film začal balancovat na hraně zákona. Až doposavaď problém nemám, zvažoval bych i pětku, bohužel jádro příběhu a pohnutky, které vedou hlavního hrdinu k jeho konání, pochopí, obávám se, jen semita, resp. neznaboh a cynik jako já jen těžko. Poslední poznámkou budiž, že je to asi tak 10 let, co jsem naposled viděl v kině film ve formátu 4:3. Dá se doporučit. 80% Edit: Ten film mám i po půl roce pořád v hlavě, takže zvyšuju na plnej. (19.02.2016)

Radikální experiment, který v tísnivém čtvercovém ořezu ukazuje hrůzy holocaustu, udivuje hlavně tím, jak se distancuje od prvoplánového historického sentimentu a konvenčního uspořádání, a posouvá se směrem k žánrové kinematografii. Zřejmě jediný skutečně důležitý film roku, který se vyhýbá všemu lacinému a podbízivému a nabízí nesmírně intenzivní fyzický zážitek, jehož největší hrůzy se odehrávají v rozostřeném druhém plánu nebo mimoobrazovém prostoru a který doslova na svých ramenech táhne ústřední „strojový“ herecký výkon Gézy Röhriga. (15.01.2017)

Krystalický syndrom "Oscar overhype" aneb téměř úplně zatmění (ne)kritické obce. Má to nezvyklou formu a příběh z koncentráku, pojďme ejakulovat extatický obdiv! "Experimentální" TPS provedení (kamera výhradně za ramenem nebo před obličejem hlavní postavy) se snaží zintenzivnit prožitek i atmosféru, ve finále ale spíše nudí a sterilizuje emoce - repetitivní hrůza koncentráku v rozostřeném Saulově okolí je jednak nezajímavá (v celém filmu se nestane vůbec nic, co by se už neobjevilo v mnoha jiných válečných filmech) a díky své nekonkrétnosti později už jen otupující (tuším, co, proč a jak se děje, ale nevidím to a děje se to pořád dokola). Záměr samozřejmě chápu - Saul je už na hrůznou realitu tábora zvyklý a je slepě motivován svým jediným aktuálním cílem, přičemž divák má tuhle krátkou anabázi absolvovat s ním - kameraman tak kopíruje jeho prioritu (najdi rabína) a ignoruje "vše nepodstatné" (denní rutinu v koncentráku). Bohužel včetně faktu, že výsledek může být poněkud kontraproduktivní. Fungovalo by to skvěle - v půlhodinovém kraťasu. Strohý příběh je inspirován skutečnou vzpourou vězňů v Osvětimi a je podle všeho zfilmován věrně; Saul samotný je ovšem figura, jíž jsem nedokázal fandit. "Pro mrtvého vzdal ses živých" - proto. Jedním z důvodů je opět forma, která osobní pohnutky o jakémsi posledním osobním rozhřešení vytlačuje kamsi na periferii a zanechává pachuť idiotsky se chovajícího hrdiny. Plusové body za absenci laciného patosu a závěr je beze zbytku skvělý, jen přišel prostě moc pozdě. (11.11.2023)

Na film jsem se moc těšil a má očekávání tak byla vysoká. A došlo k jejich naplnění! V úvodu jsem si sice musel na způsob snímání zvykat, ale po chvíli mě film vtáhl do sebe tak, že už mi to ani nepřišlo. A právě díky němu snímek působí velmi autenticky, a často rozmazané dění okolo Saula jsem spíš kvitoval. Není přece třeba za každou cenu šokovat, náznak spolu s divákovou fantazií udělají mnohdy víc. Tím spíš, když je to podpořeno skvělým zvukem. Pak se člověk stane součástí děje raz, dva. Ale musím zmínit i jeden „problémový“ faktor filmu (který bude těžko skousávat asi hodně z diváků). Totiž Saulovu motivaci. Leckomu nejspíš přijde hloupá, ale je třeba vzít v potaz Saulův skeptický pohled. Nevěřil, že přežije, a tak se prostě upnul k tomu udělat před smrtí alespoň něco lidského pro svého syna…nebyl to totiž, jak je v mnoha podobných filmech zvykem, kolektivní hrdina (spíš naopak), a snad i díky tomu jsem mu vše ještě víc věřil. A s faktorem náhody/štěstí, se už zkrátka počítat musí. Velká spokojenost a 5* směr Maďarsko. (13.07.2016)