Vedľajšie účinky

Don´t go, Steven, please! Jude Law si Soderberghovi nejspíše stěžoval na jeho minulou roli v režisérově Nákaze. A tak dostal její pravý opak ve Vedlejších účincích, což je asi tak všechno, co k téhle thrillerové haluzi potřebujete vědět. Za rok mě v kině překvapí scénář tří, maximálně čtyř snímků. Tenhle se počítá skoro za dva body.. (13.04.2013)

Velmi kvalitní Soderberghův počin. Po rozležení v hlavě ale musím hodnocení snížit o 1* a to díky ne zcela pochopené motivaci postavy sehranou Catherine Zeta-Jones. !SPOILER! Z dialogu mezi postavou Judea Law a Catherine Zeta-Jones se dozvídáme, že "chování v minulosti je nejlepším ukazatelem budoucího chování." To platí především o postavě Rooney Mara. Ještě jednou se tu stejnou informaci a více explicitně dozvídá divák v dialogu mezi Rooney Mara a Judem Law v psychiatrické léčebně v poslední čtvrtině filmu, kdy Law říká: "Vždycky věděla, že to na ni jednou zahrajete." Pokud to tedy Zeta-Jones VŽDYCKY věděla, proč se v závěru filmu nechala tak banálně převést, nechala se strhnout pudy? Její postava byla přece napsána jako velmi chladná, nemilosrdná a vypočítavá. Proč by si tedy svoje další kroky více nepromyslela, když viděla Rooney Mara před okny své ordinace a přece VŽDYCKY věděla? (26.06.2013)

To, co se zpočátku jeví jako hluboká reflexe ,,Prozac Nation" v temnějším proudu západní civilizace, změní se postupně ve strhující krimithriller. Steven Soderbergh výborně vybalancoval obě roviny a především skvěle rozehrál jeden ze základních uměleckých, ale i obecně lidských, aktů, totiž prvek hry, v tomto konkrétním případě hry s divákem. Nahlížení na jednu a tu samou událost dvěma rastry, dvěma úhly pohledu, dvěma páry očí, přičemž divákovi je nejdříve umožněn jeden pohled a posléze ten druhý, který onen prvý zcela neguje a danou událost významově úplně převrací. Soderbergh tak šikovně poukazuje na nesnesitelnou lehkost manipulování s médiem filmu, respektive s médii jako takovými. Na to, jak moc nás a naše životy ovládá kdosi neviditelný pomocí fenoménu informace a nakládání s ní. Ostatně přímo ve filmu jedna z postav pronese větu o tom, že když lidé vidí reklamy v televizi na to, že lék je dobrý, uvěří. Film také mimoděk reflektuje současnou krizi mužské role, neb v něm tvůrci modifikovali klasický souboj dvou mužů a proti muži tentokráte postavili coby protivníka dvě silné ženy...v dané historické fázi emancipačních snah archetyp muž proti muži už je asi jen zaprášený archaický přežitek. Každopádně je úžasné, jak Steven Soderbergh jde pokaždé v každém svém novém filmu záměrně zcela neznámou cestou a probádává zase další nový žánr, jeho odvaha je opravdu příkladná... (16.01.2014)

Side Effects bude určitě patřit mezi ty filmy, na které se s chutí znovu podívám. Ne snad proto, abych se utvrdila v tom, co je všeobecně známé o lékařích a zástupcích farmaceutických firem spolupracujících na podpoře svých nejnovějších produktů a co se prolínalo jak nitka celým snímkem, ale kvůli tomu, že to bylo senzační puzzle, ve kterém nebylo nic takové jak se zdálo a mě to bavilo až do konce. Jude Law byl opět excelentní (naposledy jsem ho viděla ve skvělé roli v Anně Karenině) a Roonea Mara o které toho zatím vím velmi málo, mě svou rolí Emily ve své jedovaté mlze úplně dostala, byla prostě úžasná a její výběr byl trefou do černého. Když přimhouřím jedno oko nad příliš překombinovém a trochu nereálném finálním konci, který možná až moc tlačil na efekt (ale asi to bylo přesně to, co mě drželo přilepenou na židli), tak to byl stejně nadprůměrný zážitek a možná to ještě časem zvednu nahoru. (10.05.2013)

Tenhle film měl obrovský potenciál, bohužél, aspoň pro mne bylo extrémně složité chápat, co vlastně sleduji.Musíte znát konec, aby ste pochopili začátek. Byl jsem opravdu zmaten po celou stopáž a musel jsem si něco málo o filmu po skončení přečíst, abych věděl, co jsem vlastně zhlédl. Herci odvedli špičkovou práci, zejména Jude Law si mě získal,ale tá odborná sofistikovanost zhlediska medicíny doprovázená po celý film mě málem utrápila k smrti. 65% (10.05.2013)