Vedľajšie účinky

Vynikající a tak trochu (hodně) podvratná žánrovka, která stojí a padá se závěrem. A právě s finální vysvětlující a pointovací desetiminutovkou je problém; a ne pouze jeden. Ne snad že by byla vyloženě hloupá či nedávala smysl, ale... Je tam prostě hned několik naprosto zásadních ale. Což u tak promyšleného snímku zamrzí dvojnásob. (26.04.2013)

Je to zcela prosté. Žena, kterou (si) léčil, zabila svého manžela. Nebo ne? Za normálních okolností kvituju s povděkem, snahu režiséra, být stále minimálně o krok před divákem. Má to však jeden (malý) háček resp. jedno (veké) ALE. Závěr (mi) musí bez jakýchkoliv pochybností dokázat, přesvědčit (mě), že to mělo smysl, tj, nebylo to (všechno) na efekt. Při vší úctě resp. veškeré upřímnosti, nejsem si zdaleka jistý, že toto je ten případ. To Rooney Wayne, v obrovském detailu mé velkoplošné plazmy, vztekající se po prohraném matchi na Anfield Road a C. Zeta-Jones v černých obroučkách a černé průsvitné blůzce, zahřívající mi pelíšek, připravená kdykoliv vyskočit a doplnit zásobu tekutin, tj, vyměnit prázdnou kuželku za plnou a (spořádaně) čekající na svoji (naši) chvilku resp. závěrečný hvizd, je kombinace, o které jsem naopak (se svolením „sharka Gordona Gekka“ ) bez jakýchkoliv pochybností přesvědčen. Prosím, že postrádáte, v mém (pelíškovém) výčtu jméno Rooney Mara?! Já NE! (Tolik k místní verbal(ní) diskuzi na téma Rooney) P.S. i přes zmiňovaný, uspěchaný (vzhledem k precizně odvyprávěné předchozí části) závěr, si tenhle chameleón SPOILER, tvářící se z počátku jako čistokrevné psychologické drama hroutící se ženy (manželky), aby posléze přehodil výhybku v drama soudní, vypovídající o síle resp. zrůdnosti molochu zvaného farmaceutický průmysl a svou pouť poté zakončivší jako čistokrevná (krimi) detektivka, svou pozornost, zcela po právu, zaslouží.Chirurgicky precizní, patřičně chladný, (vše) s příkladným odstupem komentující resp. sledující, ale...to slovíčko se mi vkrádá do mysli jako červotoč zavrtávající se stále hlouběji do kůry vašeho neošetřeného srubu.....kalkul. Pravda, je to čistě můj osobní problém (pohled). (A)nebo ne? 78% (19.09.2013)

Velmi kvalitní Soderberghův počin. Po rozležení v hlavě ale musím hodnocení snížit o 1* a to díky ne zcela pochopené motivaci postavy sehranou Catherine Zeta-Jones. !SPOILER! Z dialogu mezi postavou Judea Law a Catherine Zeta-Jones se dozvídáme, že "chování v minulosti je nejlepším ukazatelem budoucího chování." To platí především o postavě Rooney Mara. Ještě jednou se tu stejnou informaci a více explicitně dozvídá divák v dialogu mezi Rooney Mara a Judem Law v psychiatrické léčebně v poslední čtvrtině filmu, kdy Law říká: "Vždycky věděla, že to na ni jednou zahrajete." Pokud to tedy Zeta-Jones VŽDYCKY věděla, proč se v závěru filmu nechala tak banálně převést, nechala se strhnout pudy? Její postava byla přece napsána jako velmi chladná, nemilosrdná a vypočítavá. Proč by si tedy svoje další kroky více nepromyslela, když viděla Rooney Mara před okny své ordinace a přece VŽDYCKY věděla? (26.06.2013)

Soderbergh to je starý známy chameleón, nepredvídateľné zviera čo klame telom a obete zabíja bez sebamenšieho zľutovania. Teritórium v ktorom sa pohybuje dobre pozná, zodpovedne si v ňom zaujíma strategicky výhodnú pozíciu tak, aby po nečakanom omráčení mohol vykonať onen smrteľný výpad. A zážitok je to veru silný. Napriek tomu si myslím že sa nejedná o thriller prvotriedny, ale skôr plnokrvný. Rozjazd sa totiž javí ako prínosne explikačný prológ, ale sála z neho akási celoplošná topornosť, kŕč a dojazd čo by šokantné zistenie na tému prospechárstva je mierne premotivovaný, avšak všetko medzi tým, prešpekulovaná "tichá" adrenalínovka non plus ultra. Má to ten správne prenikavý, temný look, scenár je značne nezhovievavý/dôsledne vypointovaný a réžia neprekvapivo unikátna. Dusno krájateľné, podmaz diegetický a po dlhšej dobe, satira jak remeň. (18.04.2013)

"Deprese je neschopnost tvořit budoucnost." Celých 36 minut jsem znuděně sledoval postavy polykající prášky, v polospánku vstřebával informace o vedlejších účincích a souhlasně přikyvoval při kritice farmaceutické lobby. Jenže pak přišlo jedno kuchnutí a mávnutím kouzelného nože se nudný film změnil ve vynikající podívanou, ve které najednou dávalo smysl i veškeré počáteční tlachání. Zkusím sám sebe ukecat, abych přehlédl nezáživnost úvodní třetiny filmu a dal filmu pět hvězd, ale patrně jsem příliš zásadový na to, aby se mi to podařilo. (11.03.2014)