Vedľajšie účinky

Jeden z dalších filmů, u kterého na začátku myslíte, že víte přesně na čem jste, o pár minut později začnete pochybovat a nakonec zjistíte, že je to všechno úplně jinak. Velice strhující a dá se říct nepředvídatelné drama, které vás chytí a nepustí. Rooney Mara jako zraněné křehké ptáče (anebo ne?) a Jude Law v roli vychytralého psychiatra - to se povedlo. Jen ta Zeta-Jones už je tak trochu za zenitem. Příběh je po dlouhé době originální, domyšlený a hravý, přestože konec je zkrátka..trochu moc. Ale všechno do sebe zapadá jako písmenka do křížovky, takže i ten si vás nakonec získá. Všechno dopadlo jak mělo a já s úlevou můžu říct, že filmu jsem se tedy obávala naprosto zbytečně. Před shlédnutím ale doporučuji nic nečíst, nezjištovat - to je pravděpodobně klíč k lepšímu zážitku. (02.06.2013)

Vedlejší účinky tohoto obrazově rozplizlého filmu měly i na mě neblahý vliv, a to tak velký, až jsem zapomněl, co jsem chtěl o filmu napsat. Jedno vím jistě. S tak vynikajícím hereckým obsazením natočit takovou slátaninu, se jen tak nevidí. A ta kamera a vizuál, fakt unikum. Horší obraz už má jenom mobil Huawei. Mé hodnocení: 20% (27.01.2014)

"Deprese je neschopnost tvořit budoucnost." Celých 36 minut jsem znuděně sledoval postavy polykající prášky, v polospánku vstřebával informace o vedlejších účincích a souhlasně přikyvoval při kritice farmaceutické lobby. Jenže pak přišlo jedno kuchnutí a mávnutím kouzelného nože se nudný film změnil ve vynikající podívanou, ve které najednou dávalo smysl i veškeré počáteční tlachání. Zkusím sám sebe ukecat, abych přehlédl nezáživnost úvodní třetiny filmu a dal filmu pět hvězd, ale patrně jsem příliš zásadový na to, aby se mi to podařilo. (11.03.2014)

SPOILERY Úvodním Psycho záběrem Soderbergh zdraví Hitchcocka, otce dospělých thrillerů, pro kterého byla hra s divákem rovněž důležitější než přesvědčivost her, které mezi sebou postavy hrají. Úhly kamery jsou nepravděpodobné, ale efektní a významově nosné. Upozorňují na vychýlenou povahu reality, jak ji vnímá Emily (resp. jak si máme myslet, že ji vnímá), situovaná často mimo střed záběru (pokud ovšem mluví sama za sebe, tj. ne ve své roli, střed patří jí). Nevybalancované záběrové kompozice vzbuzují znepokojující tušení, že něco chybí, že stejně jako Jon nevíme všechno. Kdykoli je použit detail, má to své „vyšší“ opodstatnění, které je odhaleno ve druhé polovině filmu. Detailní záběry, některé dialogy i hudba nás navíc navádějí nesprávným směrem, vyvolávají klamné zdání, že půjde o farmaceutický thriller s nebezpečnými léky coby hlavním viníkem (Ablixa je nakonec pouhým MacGuffinem), případně o mysteriózní film-noir (Haiťan, který viděl ducha, přízračný „zvonivý“ hudební motiv, připomínající rolničky z Krásky dne). Jenomže pak přichází první zvrat, mění se vypravěčská perspektiva i dosavadní rozdělení rolí. Teprve druhé zhlédnutí umožňuje ocenit nenucenost, s jakou jsme upozorňováni na to, že Emily svou duševní nepohodu hraje. Hned první její scéna začíná detailem rtů, které si líčí před svým hereckým výstupem. Zrcadla ji následně obklopují během celé první poloviny filmu. Pochyby o tom, kdo je vlastně viníkem a kdo obětí, pochyby, na nichž je založena podstatná část dramatického napětí filmu, přetrvávají ještě po posledním záběru, který funguje jako symbolické uzavření kruhu. Namísto lineárně vystavěného thrilleru s jednoznačně rozškatulkovanými charaktery sledujeme znepokojivě zacyklenou detektivku (k Martinovi se jako bumerang vrací zločin, který sám spáchal) s proměnlivým pachatelem. Vedlejší účinky k bezchybně odvedenému řemeslu přidávají varování před zneužitím lékařských pravomocí (a důvěrných informací obecně) i narážky na finanční krizi. K době svého vzniku film ale především odkazuje skrze zcyničtělou společnost, ve které mají peníze a renomé větší hodnotu než lidský život. Obchodním pojetím mezilidských vztahů se Soderbergh zaobíral již dříve. Zde jej díky žánru dovolujícímu důslednější (bezohlednější, chcete-li) manipulaci s postavami dokázal vytěžit až na dřeň. 90% Zajímavé komentáře: Traffic, Anderton (20.12.2013)

Expozice jak z Okna do dvora by měla ty bystřejší varovat, že tohle není další procedurální Nákaza, nýbrž prvotřídní thriller. Ten navíc postupně prochází několika subžánry a zároveň plynule mění hlavní protagonisty, čímž opět (ale opět jinak) dosahuje té typicky soderberghovské vyváženosti pohledů. Přes tu zamlženou, snovou atmosféru, kterou navozuje hlavně extrémně nízká hloubka ostrosti, nejsou Vedlejší účinky ambivalentně rozplizlou záležitostí jako třeba Stoneovi Divoši, ale velmi chytře vystavěným dramatem s množstvím překvapujících a smysluplných twistů. Někomu možná bude vadit, že film uhýbá od obžaloby farmaceutických firem (a "systému" obecně) k osobním zájmům a podfukům, ale podle mě to vůbec nevadí, protože právě tou složitou změtí vztahů se tady dobře demonstruje, jak jde o zamotaný, komplexní problém. (13.03.2013)