Eva tropí hlouposti

Ďalšia roztomilá komédia s Novým, kde veľmi nejde o zmysluplnosť príbehu, ale o pobavenie širokého publika. Zámena postáv je prijateľná, nie je prehnaná a Nového tu o malý kúsok herecky prekonáva Nataša Gollová. Účesy boli vtedy iné, ale ženy boli rovnako pekné ako dnes, v tomto prípade aj pojašené. V druhej polovici filmu trochu dochádza dych a niektoré nehody a nezdary sú trochu násilné, viac divadelné ako filmové. –––– Ty mlč! Ty tomu nerozumíš. –––– Tady jsou dvě možnosti... (13.03.2014)

Viac menej taká česká veseloherná obdoba zlatej éry hollywoodu. V ťažkých časoch bolo treba publikum pobaviť, mužom ukázať tie najkrajšie tváričky, aké boli v tunajších vodách k dispozícii a nejako to svižne zbúchať dohromady. Pre mňa je Eva filmom, ktorý viac funguje v jednotlivostiach, ako v chaotickom celku, kde je jasné, že na konci sa všetko zamotané rýchlo a nepravdepodobne šťastne rozmotá (šikovná to metafora s bavlneným klbkom) a publikum odíde znova domov do drsnej reality začínajúcej druhej svetovej vojny. Potešia maličkosti ako podvázové poldecáky pani domácej, nesentimentálny Nový a v závere nečakane rázny pán domu, ja som už ale trochu unavený z komédií, kde prichádza k rôznym zámenám a nedorozumeniam, aj keď Eva bola v tomto smere jedna z prvých a tým pádom aj originálna. 70%. (25.05.2013)

Veseloherní filmová tvorba je nejčastěji rozvíjeným žánrem napříč všemi světovými kinematografiemi. Nejinak tomu bylo u nás, kde komedie patřily k nejnavštěvovanějšímu a privilegovanému žánru. Ovšem kvantita nezaručuje kvalitu, spíše naopak. A tak vznikaly většinou nenáročné filmy, které se snažily bavit diváky jednoduchými a osvědčenými prostředky. Zcela jiné pojetí komediálního typu zaujímal režisér Martin Frič, jehož snímky si pokaždé dokázaly udržet vysokou kultivovanost a netradiční pointaci děje. Když v druhé polovině roku 1939 hledal podklad pro svůj další film, padl mu do oka humoristický román tehdy sedmnáctileté autorky Fan Vavřincové. Vzájemné sympatie začínající spisovatelky a zkušeného rutinéra se nakonec protly do jednoho z nejlepších filmů domácí tvorby. Druhým experimentem bylo obsazení hlavní ženské role. Frič musel velmi pečlivě hledat představitelku, v níž by se spojoval dívčí půvab a inteligence jako záruka uličnické ztřeštěnosti a grácie dívčího mládí. To vše, spolu s citem pro pointování vtipu a se smyslem pro nadsázku, která komiku zvýrazňuje a nikoliv shazuje, se spojilo ve výkonu Nataši Gollové. Volba Martina Friče byla naprosto oprávněná, i když ne snadná a samozřejmá. Alespoň zdánlivě. Vždyť Gollová byla do té doby známá spíše jako představitelka sentimentálních něžných hrdinek. Její proměna v bláznivou a spontánní Evu jen potvrdila, že český film našel v Gollové velkou komediální umělkyni, jak to ostatně záhy prokázala v řadě dalších komedií. A je správné jmenovat i její herecké partnery, především nezvykle uvolněného Oldřicha Nového, vynikající Baldovou, Májovou, rozkošného Grusse, Schránila i znamenitou hudební složku reprezentovanou moderními swingovými melodiemi Kamila Běhounka a Jiřího Traxlera. Ha-halo, Eliško, já sem se vás chtěl na něco hrozně důležitého zeptat. Tady jsou totiž dvě možnosti, tedy buďto, že se vás zeptám anebo že budu mlčet. A proto sem se rozhodl, že se vás zeptám jako obyčejně, jestli byste si mě nechtěla vzít. Eliško, vemte si mě! (04.10.2008)

Haló, haló! EVA byla pro mne v dětství prvním setkáním s takhle stařičkým filmem pro pamětníky. Již tenkrát jsem byl mile překvapen, že film z roku 1939 dokáže přinést velkou zábavu i víc než 70 let od svého vzniku a po necelých 10ti letech (po již třetí projekci) můžu své dojmy pouze znovu podepsat. Skvělá režie a herecké výkony, povedený scénář a důmyslné rozvíjení všech částkových zápletek... krásně se na ten film kouká, mnohem hůře po tak příjemné náladě vyvolané filmem komentuje a uvažuje, zda mu ponechat plný počet hvězd nebo jednu hvězdičku odebrat (bylo by to zejména skrze tu mírně až fraškovitou "noční" pasáž ze šachovnicové chodby vily). Ale uvědomím si-li, jaký byl Martin Frič v československém filmu obrovský průkopník a dokázal během jednoho roku stvořit něco jako "první český film-noir" (Muž z neznáma) a současně něco jako "první českou crazy komedii" (za níž bývá často označovaná právě Eva) a že tato komedie dovede pořád skvěle fungovat(!)... připomenu si-li pak zběžně komediální herečky té doby, mezi nimi civilně rozpustilá Nataša Gollová zvítězí nad ostatními s přehledem a bez větší konkurence... a vzpomenu-li pak u toho na spoustu pěkných momentů z tohoto filmu, nemám pocit, že bych svojí pětihvězdou někoho z tvůrců přecenil. ----- "Pane, běh sílí nervy a srdce a já svou sestru miluji!" 85% (13.08.2020)

Jedna ze stále nezapomenutelných komedií Martina Friče z doby, kdy nám tolik do smíchu nebylo. Přesto Eva tropí hlouposti je důkazem geniality Fričovy režie. Má humor, kterému se smějeme ještě dnes, který nikoho neponižuje, ale je všudypřítomný, v postavách i kolem nich a prostě se jen bavíte, smějete, od začátku do konce. Zvláště velký palec nahoru si zaslouží výtečná Nataša Gollová a Oldřich nový. 80% (13.09.2013)