Stalingrad

Rusové umí bezpochyby točit velké a vizuálně lahodné filmy. Ukázal to už Timur s jeho Wanted a stejně tak to dokazuje i Fjodor se Stalingradem. Vizuálně, i když z toho cítíte greenscreen v každém záběru, je to fakt parádní a velmi se mi to líbilo. Co je podtatně horší, je způsob vyprávění a některé střihy. Na válečný film je tu velmi málo akčních scén. Je pravda, že když už akce je, nebo je nějaký náznak konfliktu, tak jsou natočeny s gustem, ale jsou tak krátké a rázně ustřihnuty, až je to místy kritické. Jako sonda do dějinné údalosti Ruska to neni vůbec špatné. Jenže stalingrad je zaměřen spíš na příběhovou stránku filmu, než akci. Fjodor se znaší moc mluvit, prohlubovat city v divákovi a přibližovat charaktery hrstky přeživších, kteří brání pobřežní dům. Mentalita Rusů je však úplně jiná, zkratkovitá a myšlenkově velmi prostá, alespoň tak na mě působil vesměs každý dialog. Proto mi nešlo pod kůži to rádoby emotivně a myšlenkově silné vyprávění. Na úkor stopáže je to utahané a nudné. Stalingrad, už kvůli tomu názvu, měl vypadat úplně jinak, mohl to být maximální válečný Epic zážitek. PS: Tady jsou si uvědomil jak moc stejné jsou mapy v Call of Duty a že mám strašnou chuť si trošku zagembit :). (08.02.2014)

Když jablko padalo z toho vysokého stromu, nabralo takovou razanci, až se přes višňový sad dokutálelo pod šárkou zasaženou švestku. Tam, kde papá dokázal za stejnou nominální hodnotu a s bandou komsomolců v zádech dokonale zfilmovat Tolstého grafomanskou ságu, kterou se dodnes straší líní čtenáři po celém světě, vyprodukoval junior s deseti přeplacenými primadonami tunu škaredého, digitálního bordelu, u něhož si místy připadáte, jako byste smažili Důma na čtyřiosmšestce. Žádný Stalingrad se nekoná! Jen zasraná, mexická telenovela, ve které se partička hrdinů Sovětského svazu zavře se svýma píchačkama v polorozbořeném baráku a vzdorují. Spíše patosu a kýči, než Němcům. Láska tam kvete jako meziprstní plíseň, patriotistické a hrdinsky motivační diskuze neberou konce, a když už se vystřelí, tak jedině tříštivou střelou za roh, buzérem o tank!! Jen jsem čekal, kdy se objeví Baba Jaga a otočí ten barák k Wehrmachtu zády. Tak s tímhle jdi do prdele, Fjodore! (26.12.2013)

Bondarčuk mladší natočil technický spektákel, kde sa to len hemží vizuálnou dokonalosťou. Príbeh je však druhá. Mierne povedané, nenadchne. Divák si pomyslí, že keď sa díva na film, v ktorom je v názve miesto jednej z najväčších bitiek druhej svetovej, tak to bude predsa len o niečom inom. Nevadí, díva sa na to dobre a to mi v tomto prípade úplne stačí. (09.06.2014)

Keby vedel tatko Bondarčuk, čo za hroznú kakačku natočil jeho (ne)podarený synáčik, tak chytí mokrý vecheť a toľko ho ním mlátí, až by z neho lietali len zdrapy. Viac nie je čo dodať, hrozná digitálna zlátanina na pomedzí fantasy paródie a s pátosom, že by sa zaň nemuseli hanbiť ani v Holyvúde. 15/100 (07.04.2015)

Na úvod trailer. Asi budem jedným z mála, ktorý nebude kritizovať. I ja som však čakal prúser. Prirovnanie Bondarčuka k M. Bayovi je na mieste. Už v 9. rote mi tie jeho spomaľovačky nesedeli a po prvých recenziách na csfd som čakal prehnane spomalený a nablýskaný gýč aj tu a určite som si žiadne prekvapko nepripúšťal. Ale stalo sa. T. Kretschmann v roli nemeckého kapitána bol úplne fantastický. Spomalené zábery ma občas znervózňovali, inokedy boli efektné a sadli tam. Atmosféra zničeného mesta plného dymu, prachu a ohňa sa vydarila a príbeh, podľa mnohých zbytočne komorný a nudný, mne takto vôbec nepripadal. Úvod a záver zo súčastnosti a zemetrasením postihnutého Japonska bol úplne zbytočný, tu sa zhodneme všetci. Hlavne nečakajte masaker ako v Brestskej pevnosti. Film je rozdelený dvoma hlavnými dejovými linkami. Ruskými vojakmi a jednou "devačkou" v dome, v ktorom odolávajú nemeckým jednotkám a druhá kde sa nemecký kapitán- T. Kretschmann zamiluje do krásnej ruskej blondíny - Máši. Práve táto dvojica ma okúzlila, ich rozhovory, kde nikto nikomu nerozumie som napriek tomu vstrebával s otvorenými ústami. Pomalá kamera a hypnotická hudba často navodzuje hypnotický stav, ako v scéne rozhovoru, kde Kretschmann rozpráva o tom, ako ruština zvláštne znie: " Peťja, Máša, Volga, bol..."Na tejto dvojici z nepriateľských strán nádherne vykreslil nezmyselnosť vojny i v podstate beznadejnú love story, pre ktorú v Stalingrade nie je miesto. Za zmienku stojí i Kretschmannov príhovor pred nastúpenými vojakmi - "Got mit uns" i jeho rezignácia v závere, kde je mu už všetko jedno. V konečnom dôsledku je to jeho film a postava sympatického nemeckého kapitána mu sadla najlepšie od filmu Pianista. Film 80%. Kretschmann 100%. (31.12.2013)