Hej rup!

Myslím, že první filmová spolupráce V+W-Frič dopadla víc než uspokojivě. Je obdivuhodné, jak dokázali využít hospodářskou krizi a odvážné ztvárnit ji v tak komediálním duchu. V mnoha situacích mi Voskovec s Werichem připomínali populární dvojici Laurel-Hardy. Ačkoliv Voskovec s Werichem dokázali slušně oddělit film od divadla a svoje výkony filmu hodně přizpůsobily a Frič odvedl opět bezvadnou práci, nemůžu přehlédnout pomalejší první půli filmu, která na mě zkrátka působila tak, že film nevi kudy kam a snaží se jenom natáhnout stopáž krátkými epizodními příhodami (stříhání keřů, žehlení kalhot->již zmiňovaná podoba americkým krátkometrážním filmům) a teprve těsně před koncem si vzpomene, že film by měl mít ucelený děj a pointu. (06.10.2012)

Velmi osobitý přístup pánů V+W k filmu, stylem ne nepodobným divadelní hře. Docela prosté dějem, ale vyjímečné v provedení. Je to taková dělnická pohádka, kde dobří a slušní lidé vítězí nad zlým a chamtivým kapitalistou. Vůbec nemám oběma pánům za zlé tento politický názor a vůbec ne s ohledem na rok 1934, ve kterém film vznikl. Musím uznat, že v jejich podání to vypadá jako idyla. A ten humor potěší za každých okolností... (17.03.2011)

....legendárny predvojnový film kultovej dvojice....možno, ale pokiaľ mňa pamäť neklame ani za socializmu to nemalo veľkú popularitu skoro sa to nehralo v tv a....teraz...asi tak isto....pre mňa to vtipu moc nemá a téma polopatisticko- socialistická akoby to bolo nafilmované v 50-tych rokoch a nie  v r.1934. (06.06.2023)

V době vzniku přijala film česká filmová kritika s neskrývaným nadšením a viděla v něm závan svěžího větru, ba dokonce světovosti v jinak zatuchlém českém filmovém rybníčku. Co si budem povídat, oproti všem těm Anduličkám a Toničkám s ranečkem štěstí a zármutku, excelentním kýčům toho nejhrubšího ražení se samozřejmě Hej-rup! dá označit za oscarovou záležitost, ale bohužel je to spíš případ, kdy je jednooký mezi slepými králem. Doba vzniku je hodně znát, československá kinematografie se teprve začínala rozvíjet a Voskovec s Werichem se teprve na filmovém plátně hledali. U obou, ale především u Voskovce, je ještě znát divadelní manýra z Osvobozeného divadla. Navíc je ten snímek doslova manifest meziválečné levicové avantgardy ovlivněné sovětským vzorem a až po uši vězící ve víře v sílu kolektivu. Samozřejmě dobový kontext je jiný než budovatelská dílka z přelomu 40. a 50. let a za Hej-rup! dostali tvůrci pochvalu i od měšťanského liberálního tisku, ale i tak mi ta nefalšovaná naivita přijde tak nějak nepříjemná. Nesouhlasil bych se svým uživatelem flankerem.27 v tom, že snímek ironizuje levicové ideály, ten kritický odstup tam chybí už proto, že film byl natočen ještě před moskevskými procesy a nebyl důvod pochybovat. Ta zdánlivá karikatura je spíš důsledek nechtěného nezvládnutí jednotlivých motivů. Mělo jít o společenskou kritiku, ale z třesoucího se vozíčkáře, který představuje mocného šéfa velké továrny a navíc trapně přehrávaného, nemůžete udělat plnohodnotného protihráče Voskovce a Wericha. Werich jako typický představitel levicového ideového směřování na filmovém plátně svoje ideály mnohem přesvědčivěji zobrazil v Pekařově císaři o řádku let později. Celkový dojem: 55 %. (16.05.2012)

Výborná komedie, jeden z nejstarších filmů, co jsem viděl. Výborný herecký um Jana Wericha a ne o moc menší výkon výborného Jiřího Voskovce v roli "Pata a Mata" aneb vinou konkurence zrachovalý podnikatel a nezaměstnaný dělní v nezapomenutelných scénách "stříhání živého plotu", "lovení kapesních hodinek z asfaltu" a "žehlení kalhot parním válcem" patří do zlatého fondu světové kinematografie. Verdikt: 4* a 85 %. (18.03.2012)