Hotel Modrá hvězda

Prostě klasika, co k tomu dodat, jedna z nejlepších komedií z doby okupace, role ušitá na tělo Nataši Gollové, typický milovník Oldřich Nový (jeho milostné vyznání Nataše ovšem považuji za nejslabší scénu filmu), stejně tak chladná Adina... Pak ovšem trojice squatterů - hele, ono to existovalo už tehdy - Pešek, Novotný, Pivec (i ten svazek Novotného a Mandlové byl trošku slabším místem, pokud o tom člověk víc uvažoval). Inka Zemánková a její Slunečnice. Opilý Ferenc Futurista na kluzkém ledě a ponocný (?) Kohout. Frič prostě tohle uměl a vznikl film, který je promítán často, ale s úspěchem. (17.07.2015)

"Tak jako slunečnice každý den otáčí se za sluncem..." Další výborná komedie s Natašou Gollovou a Oldřichem Novým v hlavních rolích. Tentokrát se vše točí okolo dědictví hotelu Modrá Hvězda, který Nataša Gollová zdědila. Jenže háček je v tom, že těch hotelů je několik. Jde o stařičký hotel se třemi nájemníky a ne o moderní superhotel. Svěží a přájemná komedie. (09.10.2008)

Hotel Modrá hvězda je neodolatelnou komedií z mnoha důvodů. Vedle skvělého obsazení a vtipného scénáře i díky tomu, jak utváří filmový prostor onoho titulního místa. To na rozdíl od hotelu ve druhém okresu působí na první pohled jako kulisy (a také oproti slavnějšímu jmenovci bylo skutečně vystavěno v ateliéru) – tedy jako jakýsi divadelní, vysněný svět rozkročený mezi minulostí a přítomností či snem a skutečností, v němž je možné osvobodit se od zábran, očekávání i předpojatostí… a začít skutečně žít. Jeho dvojznačnost posiluje zvláště to, jak integruje vnitřní s vnějším a interiér (se skrytým, nitru podobným ohniskem v tetiččině budoáru) s exteriérem. Právě v tomto filmu – mimochodem tři roky před Caprovými mistrnými Jezinkami a bezinkami – propojil Frič smysluplně a stylotvorně okolí domu s jeho vnitřkem. Útulnost a stabilita vzrůstá venkovním mrazem. Zasněžené město se zdá být snesitelné jen z oken vyhřátých pokojů, obývaných lidmi, kteří rezignovali na starosti a mění-li si mezi sebou své osudy, napovídají, že karneval neskončí před Popeleční středou. – Právě to je ovšem pochopitelně určitá slabina filmu: příběh sám působí nepravděpodobně a masopustní zábava je příliš povrchní, aby nechala to, co v jejím podloží vzklíčí, vzrůst a plodit. Kdyby se byl příběh odehrával mezi Vánoci a Silvestrem, tedy v delším časovém období, mohl by režisér do filmu integrovat další kvality a sujet rozvinout a ukotvit ve věrohodnějších vztazích a s životnějšími perspektivami, jak to může ilustrovat například rámec pozdějšího Wilderova Bytu… (28.12.2023)

Stává se mi stále častěji, že první polovina filmu je mnohem lepší než ta druhá. Je to dost možná způsobeno mnou samým a neschopností udržet se v pozoru po celou dobu, nebo skutečně takové spoustě snímků zkrátka docházejí baterky. Po vynikající první půlce se v jednu chvíli film stává skoro otrokem písně Slunečnice a poté až do konce to již zdaleka není tak zábavné jako na začátku. (01.05.2006)

Veľmi príjemne strávený filmový čas, relax a pohoda. Prostredníctvom tohto filmu je krásne vidno, ako sa zmýšľanie ľudí a vlastne celá naša spoločnosť za tie roky zmenila... Oldřich Nový bol proste pán. K tomu ešte niekoľko užitočných životných múdrostí vypovedaných láskavo a príjemne staromilsky platných dodnes, očarujúco krásna Nataša Gollová a všadeprítomný humor. Čo viac si môže divák priať? Silný nadpriemer. 85/100 (14.06.2017)