30 minút po polnoci

Ve stejném duchu jako Hurt Locker. Když to jen trochu jde, tak odosobněné, chladné, stále naprosto precizní a ve zlomových momentech smrtící tak, že mi málem drkotají zuby. Chtěl jsem Kathryn v hodnocení naschvál trochu podstřelit za to, že stopáží, dokumentárním stylem vyprávění i tím, že do postav nahlédne sotva jednou za pár let, zůstává pořád tak antidivácká. Jenže to zkrátka nejde. Tváří v tvář perfektnímu Marku Strongovi a šestihvězdičkovému finále nezbývá než ZD30 potichu a nepozorovaně zasalutovat. (24.02.2013)

Mariňák ukázal válku jako čekání s nejistým výsledkem, Smrt čeká všude jako adrenalinovou drogu, Zero Dark Thirty jako zdlouhavou profesionální práci. To se tady odráží v několika rovinách. Hlavní hrdinka je workoholička, která se už od školy bratříčkovala se CIA a celou dosavadní kariéru vlastně věnovala hledání bin Ládina. Na lásku a přátele nemá čas, vztahy si vytváří ryze pracovní (nicméně Pána Prstenů zná). V Zero Dark Thirty jde neustále o informace, a pokud je film něčeho rekonstrukcí, tak právě řetězce (nepravdivých, matoucích, zpochybnitelných) informací, které nakonec vedly k zabití Usámy bin Ládina . Film proto příznačně začíná tmavým záběrem, kdy pouze slyšíme střípky audio nahrávek z 9/11 - Američané byli tehdy doslova "in the dark". Pátrání začíná z bodu nula, kdy se následně postupuje od "žádných" informací, přes "nepravdivé" a "matoucí" až po "pravdivé" nebo "pravděpodobné". Všechno je nakonec kvantifikováno, přepočítáno na užitek, zbaveno jakékoli osobitosti. Protagonisty definuje pouze jejich profesní úloha v rámci systému, kde navíc někteří fluidně systémem proplouvají a mění pozice; pronásledovaní jsou pouhými čárkami na grafu, rozmazanými pixely na obrazovce nebo odosobněnými kódovými označeními (UBL, Listové Eso apod.). Zásahová jednotka "Kanárků" není souborem jasně definovaných individualit, ale zaměnitelnou horou svalů s odpovídajícím technickým vybavením - je to, jako všechno ostatní, pouze nástroj k dosažení cíle. Nakonec, i v samotném závěru jsou nejdůležitější ukořistěné harddisky, CD, DVD a další záznamová média (=informace) než Usáma, jehož vrchol přijde až ve chvíli, kdy je Mayou vizuálně identifikován. Žádné oslavy, žádný patos, jen vakuum, ze kterého najednou není kam dál. Stručně řečeno, Zero Dark Thirty je maximálně procedurální film, který v tomto ohledu předčí i sterilní chirurgickou Nákazu Stevena Soderbergha, a je to možná o to pozoruhodnější, že nejchladnější hollywoodský film roku natočila žena. P.S.: A už se těším, až budou formalisté vyvracet, jak ten film není "realistický", ale že se naopak drží některých konvencí klasického vyprávění - já si všiml minimálně nápadného zdvojování/opakování důležitých informací (například název místa se objeví na ceduli v záběru a pak navíc v titulku); docela by mě ale zajímalo, jak je to tady z hlediska stavby syžetu. (06.01.2013)

Poražení mají hlas, tvůř i důstojnost (kterou si uvědomíme ve chvíli, kdy jim je naprosto upírána a film neodvrací "oči"), vítězové tu nejsou - jen podivné poznamenané bytosti bez intimity a rozkoše, osamělí technokrati, kteří přivyknou lecjakému svinstvu, ale rozebere je, když někdo postřílí jejich oblíbené opičky. Někdo z amerických kritiků napsal, že tenhle procedurální pohled na "výkon spravedlnosti" je amorální a přišel podobně jako Greengrasův Let č. 93 příliš brzy. Já říkám: právě včas. Možná se jednou dočkáme filmu, kde bude vše opatřeno jasnými morálními hodnotami, hodní budou hodní a zlí budou zlí. To bude příběh vítězů. ZD30 je příběh ztracených a opuštěných lidí, který se sice dá vykládat jako obdiv k výkonnosti byrokratické mašinérie tajných služeb, ale mnohem spíše se nabízí interpretace, že Bigelow natočila další odvážný film zaznamenávající stigmazitované jedince, kteří "hýbou dějinami". (14.02.2013)

Prekvapeni nevedel jsem moc co od toho cekat bal jsem se aby to nebyla propagandisticka blbost jako Act off valor nebo radoby pseudodokument jako Code Name: Geronimo ale nestalo se film mi prisel fakt realistickej neni tu zadny zbytecny slazeni amiku ci demonizace jejich nepratel je to opravdu celkem objektivni vypoved honu na Usamu samozrejmne ze jak to bylo doopravdy vedi jenom ti opravdu zainteresovani ale ja sem se ani pres dlouhou stopaz nenudil a i kdyz bylo jasny od zacatku jak to dopadne tak i presto to je velmi slusnej pocin palec nahoru (06.01.2013)

Je to celkom dobrá mierne akčne ladená dráma od Kathryn Bigelow. Má pomerne dobrý príbeh o cieľavedomej agentke CIA, ktorá netúži po ničom inom, len dostať Úsamu bin Ládina, čomu úplne podriadi svoj život, ale rokmi pátrania sa čoraz viac približuje k svojmu cieľu. So spracovaním som nadmieru spokojný, ešte úvodná dvadsaťminútovka ma moc nezaujala, venuje sa hlavne mučeniu, pričom sa na kladnú stranu opäť hrajú tí, ktorým to nedokážem veriť ani trochu, ale potom sa to už výrazne vylepší, film sa síce nesie v takom pomalšom tempe, čo sa nezmení až do konca, ale v tomto prípade s tým nemám najmenší problém, k tématike dlhoročného pátrania, ktoré pritom ale očakávane nestojí na dôkazoch, ale hlavne na rôznych domnienkach a teóriách to sedí, dej je stále dostatočne zaujímavý, ani na chvíľu som sa nenudil, postava agentky CIA je podaná výborne po všetkých stránkach a navyše sa film venuje len tomu dôležitému, žiadne zbytočné vedľajšie línie, takže som skutočne spokojný a keby tá stredná časť trvala kľudne aj o hodinu viac, vôbec by mi to neprekážalo. A veľkú pochvalu si zaslúži samotná neutralita filmu, ešte ten úvod je taký rozporuplný, ale mimo toho je to podané najlepšie, ako len mohlo, film sa nesie v takom chladnom duchu, kde každý robí to, čo má, prípadne musí, žiadna hlúpa propaganda. Čo sa týka akcie, som s ňou spokojný, samozrejme jej moc nie je, v priebehu filmu sa nájde pár maličkostí a potom samozrejme celá záverečná časť. Určite to nie je nič, čo by dokázalo výraznejšie nadchnúť, ale pre potreby filmu je to veľmi dobre zvládnuté, či už po obsahovej, ale aj vizuálnej stránke, takže nemám problém. Herecké obsadenie je na tom dobre, skvelá Jessica Chastain, ktorá to celé ťahá, okrem nej sa už jedná len o vedľajšie, až epizódne postavy, ktoré majú priestor v určitej časti a potom už vôbec, za zmienku stoja hlavne Kyle Chandler, Joel Edgerton a Mark Strong. A k tomu ešte Scott Adkins, ktorý má síce len asi dve minúty priestoru a pár viet, ale vždy ho rád vidím. Réžia a technická stránka sú výborné, tentoraz ma Kathryn Bigelow potešila a to po všetkých stránkach. Som nadmieru spokojný, myslím, že potenciál tejto témy je tu využitý takmer úplne naplno, vytkol by som iba pár detailov a konečne si pochvalu zaslúži aj Kathryn Bigelow, v porovnaní s jej predchádzajúcim filmom je toto neporovnateľne vyššia kvalita. 75% (19.01.2013)