30 minút po polnoci

Vpodstatě podepisuju co napsal DaViD´82. Formálně bez výhrad, Bigelow je rozhodně schopná režisérka. Co se týče věrnosti, víceméně to odpovídá informacím, které jsou dostupné (byť např. útok na tábor Chapman proběhl trochu jinak - útočník tam nebyl poprvé a proto nebyl před vjezdem prohledáván, jeho řidič výbuch přežil, ale byl z vápětí zastřelen vojákem, který si myslel, že se na útoku podílel). Ale jsem za to, aby se podobné filmy točily s odstupem, ve chvíli, kdy se dá poněkud lépe posoudit skutečný význam takové události i samotného Bin Ladina. A abychom se jednou nedozvěděli, že smrt Bin Ládina je vlastně správně zobrazená ve Čtyřech lvech. :))) Update: Hmm, zajímavé... (08.07.2013)

K.Bigelow sa odjakživa vyžíva v témach, ktoré sú bližšie mužom. Slúži jej ku cti, že sa jej v tomto smere darí. Film na tému "Hon na Usámu bin Ládina" je dostatočne lákavý, je však otázne, či blockbustermi rozmaznaný divák bude s výsledkom spokojný. Určite to nie je film pre každého, nečakajte akciu, dokonca ani tvár "UBL".Film je z veľkej časti konverzačný, ale sú to zaujímavé dialógy, preto aspoň mňa film nenudil. Nedávno som videl Tv film na túto tému a bolo zaujímavé to porovnávať. Filmy sú si v mnohom podobné, ale zásadný rozdiel je v okolí pevnosti UBL. V TV filme bol oproti hotel, z ktorého ho sledovali i fotili, tu nič také nebolo. Neviem, ktorá verzia je pravdivá, ale logicky asi táto, pretože pred hotelom by sa asi UBL neschovával. Hudby tu veľa nie je, ale aj to málo má vysokú kvalitu. Najviac poteší tvár sympatickej a talentovanej Jessici a smutne som si povzdychol pri pohľade na nedávno zosnulého J. Gandolfiniho. Celkovo výborná dráma, ktorá nemá za cieľ strhávať masy a zarobiť milióny dolárov, ale vnímavému divákovi ponúka ucelený pohľad na hon a smrť legendy terorizmu. 80%. (13.08.2013)

1) Rozhodně nevěřím, že se vše dělo tak, jak to film prezentuje (hlavně ne tomu, že U.b.L. umřel té noci v tom domě). 2) Netuším, jestli tomu věří nebo nevěří autoři snímku a jestli je to pro ně podstatné. 3) Přesto je Zero Dark Thirty fascinující film, který má hodnotu především v tom, že je v něm možné zahlédnout děsivou mentalitu (a u některých postav i debilitu) amerických vojáků, tajných policajtů, politiků a příliš emancipovaných žen (a ty šílené technické možnosti, do kterých se investují šílené prachy). V posledním záběru hl. postava jakoby seděla před americkou vlajkou, z které zmizely hvězdičky, modré pole i bílé pruhy a zbyly jen ty rudé, potrhané. Navíc (4)) mě film znovu přiměl zamyslet se nad myšlenkou (kterou mi den předtím připomenul P.T.A. v Až na krev), že existuje cosi jako touha po smyslu, jakási přirozená lidská potřeba chápat smysl nejrůznějších věcí, dějů, pochodů, přičemž se z pohledu kognitivní psychologie asi jedná prostě o jednu z definujících hodnot, jakou může náš mozek u určitého fenoménu mít přiřazenou (barva, chuť, pach, délka, výška, váha, rychlost, teplota, trvanlivost... a smysl). U fenoménů, které můžeme nějak ovlivnit, např. u nějaké velmi dlouhodobé práce, která určuje smysl našeho života, máme často tendenci dotáhnout ji do konce právě proto, abysme si nezbořili představu smyslu vlastního počínání, i když objektivně dokončení té práce smysl už nemá, což pak vede k velmi paradoxnímu, někdy i sebedestruktivnímu jednání. (Jinak, ještě k filmu, viz. Matty) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - http://wertyzreport.com/2013/03/19/jak-se-valka-v-iraku-srovnava-s-nejvetsimi-horory-v-lidske-historii/ (30.03.2013)

Nerozumím světové politice tak, abych tu měla nutkání mudrovat, jestli to sedělo obsahově a je mi to celkem putna, protože jsem nadšená (opět) z šedesátileté Kathryn Bigelow. Styl věcný a tak přitažlivě odtažitý až na hranici dokumentu, dalek ubrečenosti a patosu. Konečně (!!!) jednou válečný film bez umírajícího kluka, který šel prvně do akce a do tklivých houslí se loučí: řekněte mámě, že jsem to nezkazil. Za 5 bez zaváhání. (24.03.2014)

Po letech poslouchání amerických pohádek o zlém Usámovi jsem dospěl k názoru, že se jedná o bájnou postavu, tedy něco jako Kraken, Šemík či neúplatný český politik. Zkrátka mám jisté pochybnosti o existenci této figurky, jejíž totožnost potvrdila expertka CIA po asi dvousekundovém odborném ohledání. Předcházela tomu však více než dvouhodinová konverzační nuda a ani tolik vychvalovaná závěrečná akce utopená ve tmě ve mně nedokázala vzbudit žádnou emoci. Jako uspávadlo to celkem šlo, ale ta inspirace skutečnými událostmi to tradičně zabila. (27.10.2013)