30 minút po polnoci

Poražení mají hlas, tvůř i důstojnost (kterou si uvědomíme ve chvíli, kdy jim je naprosto upírána a film neodvrací "oči"), vítězové tu nejsou - jen podivné poznamenané bytosti bez intimity a rozkoše, osamělí technokrati, kteří přivyknou lecjakému svinstvu, ale rozebere je, když někdo postřílí jejich oblíbené opičky. Někdo z amerických kritiků napsal, že tenhle procedurální pohled na "výkon spravedlnosti" je amorální a přišel podobně jako Greengrasův Let č. 93 příliš brzy. Já říkám: právě včas. Možná se jednou dočkáme filmu, kde bude vše opatřeno jasnými morálními hodnotami, hodní budou hodní a zlí budou zlí. To bude příběh vítězů. ZD30 je příběh ztracených a opuštěných lidí, který se sice dá vykládat jako obdiv k výkonnosti byrokratické mašinérie tajných služeb, ale mnohem spíše se nabízí interpretace, že Bigelow natočila další odvážný film zaznamenávající stigmazitované jedince, kteří "hýbou dějinami". (14.02.2013)

1) Rozhodně nevěřím, že se vše dělo tak, jak to film prezentuje (hlavně ne tomu, že U.b.L. umřel té noci v tom domě). 2) Netuším, jestli tomu věří nebo nevěří autoři snímku a jestli je to pro ně podstatné. 3) Přesto je Zero Dark Thirty fascinující film, který má hodnotu především v tom, že je v něm možné zahlédnout děsivou mentalitu (a u některých postav i debilitu) amerických vojáků, tajných policajtů, politiků a příliš emancipovaných žen (a ty šílené technické možnosti, do kterých se investují šílené prachy). V posledním záběru hl. postava jakoby seděla před americkou vlajkou, z které zmizely hvězdičky, modré pole i bílé pruhy a zbyly jen ty rudé, potrhané. Navíc (4)) mě film znovu přiměl zamyslet se nad myšlenkou (kterou mi den předtím připomenul P.T.A. v Až na krev), že existuje cosi jako touha po smyslu, jakási přirozená lidská potřeba chápat smysl nejrůznějších věcí, dějů, pochodů, přičemž se z pohledu kognitivní psychologie asi jedná prostě o jednu z definujících hodnot, jakou může náš mozek u určitého fenoménu mít přiřazenou (barva, chuť, pach, délka, výška, váha, rychlost, teplota, trvanlivost... a smysl). U fenoménů, které můžeme nějak ovlivnit, např. u nějaké velmi dlouhodobé práce, která určuje smysl našeho života, máme často tendenci dotáhnout ji do konce právě proto, abysme si nezbořili představu smyslu vlastního počínání, i když objektivně dokončení té práce smysl už nemá, což pak vede k velmi paradoxnímu, někdy i sebedestruktivnímu jednání. (Jinak, ještě k filmu, viz. Matty) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - http://wertyzreport.com/2013/03/19/jak-se-valka-v-iraku-srovnava-s-nejvetsimi-horory-v-lidske-historii/ (31.03.2013)

Rozumím tomu, že 11. září představovalo pro Spojené státy obrovský šok a otřáslo sebevědomím velmoci tak, jak se to nepovedlo Sovětskému svazu za celou dobu trvání studené války. Chápu tedy i potřebu vyrovnat se s popravou organizátora atentátu uměleckou cestou a rozumím i síle symbolů. Přesto mě zaskočila záplava ocenění z festivalů i reakce českých diváků v komentářích. Abych byl dobře pochopen, ono je svým způsobem umění natočit honbu za nejhledanějším teroristou světa tak nudným, nezáživným a úmorným způsobem. Je až nepochopitelné, že i scény mučení nebo atentátů vyznívají emocionálně naprosto prázdně, žádná pasáž nedokáže vtáhnout diváka do hry, všechno je mechanické, studené a ploché. Přítomnost hvězd tady vůbec nepomáhá, tenhle režijní styl by mohl klidně využít neznámých druhořadých herců a výsledek by byl stejný. Nerozumím ani superlativům na adresu závěrečné akce. Snad jen stojí za zmínku, že vedle šíleně přetažené stopáže nejvíc filmu škodí pramalý odstup od událostí. Ze zobrazeného vyplývá, že tvůrci stejně jako americké instituce vůbec nepochopili, jak se to s Al-Káidou a s Usámou bin Ládinem má. Al-Káida nikdy nepředstavovala vertikálně budovanou, centrálně řízenou organizaci se silným šéfem v čele. Je to spíš něco jako "mezinárodní dělnické hnutí". Společenství lidí spojených ideologií islamismu a čerpajících sílu z konzervativního prostředí islámské společnosti. Usáma byl tak důležitý pro západní svět, ne pro své souvěrce, a v době popravy byl už fakticky dávno ze hry. Celkový dojem: 35 %. (18.05.2020)

Je to celkom dobrá mierne akčne ladená dráma od Kathryn Bigelow. Má pomerne dobrý príbeh o cieľavedomej agentke CIA, ktorá netúži po ničom inom, len dostať Úsamu bin Ládina, čomu úplne podriadi svoj život, ale rokmi pátrania sa čoraz viac približuje k svojmu cieľu. So spracovaním som nadmieru spokojný, ešte úvodná dvadsaťminútovka ma moc nezaujala, venuje sa hlavne mučeniu, pričom sa na kladnú stranu opäť hrajú tí, ktorým to nedokážem veriť ani trochu, ale potom sa to už výrazne vylepší, film sa síce nesie v takom pomalšom tempe, čo sa nezmení až do konca, ale v tomto prípade s tým nemám najmenší problém, k tématike dlhoročného pátrania, ktoré pritom ale očakávane nestojí na dôkazoch, ale hlavne na rôznych domnienkach a teóriách to sedí, dej je stále dostatočne zaujímavý, ani na chvíľu som sa nenudil, postava agentky CIA je podaná výborne po všetkých stránkach a navyše sa film venuje len tomu dôležitému, žiadne zbytočné vedľajšie línie, takže som skutočne spokojný a keby tá stredná časť trvala kľudne aj o hodinu viac, vôbec by mi to neprekážalo. A veľkú pochvalu si zaslúži samotná neutralita filmu, ešte ten úvod je taký rozporuplný, ale mimo toho je to podané najlepšie, ako len mohlo, film sa nesie v takom chladnom duchu, kde každý robí to, čo má, prípadne musí, žiadna hlúpa propaganda. Čo sa týka akcie, som s ňou spokojný, samozrejme jej moc nie je, v priebehu filmu sa nájde pár maličkostí a potom samozrejme celá záverečná časť. Určite to nie je nič, čo by dokázalo výraznejšie nadchnúť, ale pre potreby filmu je to veľmi dobre zvládnuté, či už po obsahovej, ale aj vizuálnej stránke, takže nemám problém. Herecké obsadenie je na tom dobre, skvelá Jessica Chastain, ktorá to celé ťahá, okrem nej sa už jedná len o vedľajšie, až epizódne postavy, ktoré majú priestor v určitej časti a potom už vôbec, za zmienku stoja hlavne Kyle Chandler, Joel Edgerton a Mark Strong. A k tomu ešte Scott Adkins, ktorý má síce len asi dve minúty priestoru a pár viet, ale vždy ho rád vidím. Réžia a technická stránka sú výborné, tentoraz ma Kathryn Bigelow potešila a to po všetkých stránkach. Som nadmieru spokojný, myslím, že potenciál tejto témy je tu využitý takmer úplne naplno, vytkol by som iba pár detailov a konečne si pochvalu zaslúži aj Kathryn Bigelow, v porovnaní s jej predchádzajúcim filmom je toto neporovnateľne vyššia kvalita. 75% (19.01.2013)

,,JSEM SI PRAKTICKY JISTÝ, ŽE SE TAM NACHÁZÍ DŮLEŽITÝ CÍL, ALE NEJSEM SI JISTÝ, ŽE JE TO…..“ /// Na začátku bylo 11. září (jestli nevíš, klikni jinam…). Na konci 2. květen 2011 (jestli víš nebo chceš vědět víc, zůstaň…). Pátračka po jménech, sázka na nelidský získávání informací (dělám si prdel, takovej je život… jen se mně zdá, že na to, jakej má prostor, tomu na rozdíl od S. L. Jacksona něco chybí…). Ale nějak to skládání indicií, míst pobytu, shánění důkazů pro prezidenta atd, atd, prostě začít muselo. Možná, že je to spíš kousek pro fandy politickejch filmů. Všechny ty postupy CIA, ,,čmouďáčtí“ hrdinové a zrádci, posedlost jménem Abu Ahmed Alkuedi Saddam Tekur, je spíš špionážním drámem, než akčníma orgiema. Taková PARÁDNÍ filmová výpověď, vedoucí k jednomu zabití (no, dvěma, třema ….) plná dialogů, ale která v závěrečný půlhodince dokáže strhnout i akcičkou. Uvěřitelnou a prej (?) téměř autentickou. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu naštudovat nějaký muslimský triky. 2.) Chcu si připomenout pár výbuchů. Teroristickejch. 3.) Thx za titule ,,ACIN“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (08.03.2013)