Hvězda zvaná Pelyněk

Jakékoliv filmy, které se odehrávají v době první světové války a mají patřičnou výpravu si vždy najdou cestu k mému zalíbení se do nich. Obvzláště to platí o českých filmech. Dramatický příběh odehrávající se v poslední rok války k nim patří. Film vypráví o jedné vzpouře českých vojáků, která se nakonec nesetkala s úspěchem. (06.03.2008)

Historicky překroucená fraška. Obrovský potenciál námětu rumburské vzpoury naprosto nevyužit. Ze Stanka Vodičky udělali tvůrci pacifistického blba a z třiadvacetiletého Františka Nohy, kterého hraje padesátiletý Deyl, cirkusového kverulanta. Vojáci ve filmu rozhodně nevypadají jako zbídačelí vojáci šikanovaní německými zupáky, naopak se ožírají a tráví volno v bordelu. Jak po stránce dramaturgické, tak po stránce formální průměrné, z hlediska historického až odpaduhodné. Martin Fryč byl geniální režisér, ale Hvězda zvaná pelyněk podle mého názoru nepatří k jeho nejlepším dílům. (28.10.2007)

Taký veselý film o vážnych veciach, akou vojenská vzbura určite je. Bohdalovej spev a celý jej zábavný podnik mal symbolicky poraziť naplno rozbehnutú vojenskú mašinériu, ale to nebolo možné ani na konci vojny. Zopár dobrých scén, ale inak ma film veľmi neoslovil. –––– Náš táta vždycky říkal: Čím větší šarže, tím větší vůl. (04.11.2018)

Původně jsem nevěděl, že je dílo natočené podle skutečné historické události, tento fakt ovšem film mnohdy zachraňuje. Ale pěkně popořádku. Film staví především na výborných hercích. A oblíbit si hlavní hrdiny je naprostým základem k tomu, aby si člověk užil tento snímek. A mně se to podařilo prakticky hned a v podstatě u všech „kladných“ postav. Nejvíce se mi zamlouval humanista Vodička a bylo mi srdečně jedno, jak moc naivně chvílemi vypadal. Další podstatným rysem je „brnkání“ na vlasteneckou a zároveň antirakouskou notu. Rád bych dodal ještě pacifistickou, ale tohle tvrzení hlavně Nohova „parta“ úspěšně nabourává. A s tím souvisí určitá (ne) tendenčnost. Časté odkazy na události v Rusku a dělníky v Čechách mohou leckoho nepříjemně dráždit, na druhou stranu v tomhle filmu mají své jisté „oprávnění“ a já s nimi neměl větší problém (na rozdíl třeba od brutálně umělé slepice). Směrem ke konci film naopak nabírá na obrátkách a pominu-li „odmítnutí kněze“, dojede v té nejlepší formě. Celkově to vidím na slušné 4*. (29.03.2017)

Z Fričovy pozdní tvorby patří PELYNĚK minimálně k těm titulům, které mají svůj význam v rámci širší reflexe historických témat v domácím hraném filmu. A budeme-li konkrétní, poslední léta první světové války rozhodně nepatřila na plátnech k zvlášť frekventovaným úsekům čili už jen z tohoto důvodu je nutné ocenit jakoukoli snahu. Sólový dramatický part je tu ponechán Jiřině Bohdalové, která se v postavě vinárenské rajdy pokouší spojit tragédii s komedií, což jí ostatně šlo vždy nejlépe. Zajímavost: Hašlerovu písničku Když jsme byli v Itálii zpíval poprvé Vlasta Burian v jiném Fričově filmu, adaptaci Herrmannova románu U snědeného krámu. (07.04.2011)