The Normal Heart

Výborný film, HBO a Brad Pitt se zase jednou trefili do černého. Snímek natočený ke 30. výročí diagnostikování nemoci AIDS je emotivní, nervydrásající, nicméně citově nevydírá. Narozdíl od stylizovanější minisérie Andělé v Americe pojednávající o stejném tématu (a taktéž natočené podle divadelní hry) je The Normal Heart civilnější a uměřenější, ale nikdy nesklouzne k lacinému moralizování. Po herecké stránce naprosto bez chyby, všichni tu předvádějí bez debat skvělé výkony, hlavně Mark Ruffalo a k mému nadšenému překvapení Taylor Kitsch (nejlepší herecký výkon jeho kariéry); velký potlesk si zaslouží Julia Roberts (po filmu Na dotek zase jednou skvělá civilně pojatá role) a také Matt Bomer jako Ruffalův přítel. Velký podíl na divácké depresi má skladatel Cliff Martinez, hlavně po čas závěrečných titulků. Ačkoliv snímek může budit zdání "pouhého" zobrazení tehdejší doby nepříznivé k LGBT komunitě, má co říci i v dnešní době, kdy se lidé viru HIV bohužel přestali bát. (02.06.2014)

Vidět The Normal Heart před podobným Dallas Buyers Club, asi bych jeho kouzlu byl i schopný propadnout. Jenže tento televizní film od HBO přistupuje k tematice tak tradičně, že to po zmíněném oscarovém filmu neskutečně bije do očí a nejednou i leze na nervy. Stěží by se mu dalo vytknout, že v momentech, kdy se věnuje osobním dramatům nefunguje - naopak, díky skvělému obsazení, především pak ústřední trojici (Ruffalo, Kitsch, Roberts), hraje na city na jedničku. Stejně tak potěší i názorové rozpory v samotné gayské komunitě, které u tohoto tématu působí jako tolik potřebný závan svěžího vzduchu. Jenže i ty jsou v poměru s mučednickým sebeoplakáváním v souvislosti se zlou zlou společností a vládou zanedbatelné a právě kvůli tomu trpitelskému tónu nemá film na konkurenci ani omylem. Nepřirozenosti a nepřesvědčivosti pak přidává i naprosté nezvládnutí doby. Začátek osmdesátých let? Ale kdeže, hlavně že všechno a všichni vypadají in. Nebýt přes celý obraz vyskakujících dat, věřil bych že se příběh odehrává v současnosti. "Welcome to gay politics!" (09.09.2014)

Nedávala jsem filmu moc šanci, upřímně řečeno homosexuální téma mě příliš neláká. A poslední dobou je toho všude okolo až moc, chvílemi mě spíš otravuje. Ovšem film mě nedovolil opustit sedačku. Téma AIDS a nepochopení hrozícího nebezpečí je chytlavě a citlivě zpracováno. Film stojí za zhlédnutí už jen k vůli hlavním aktérům Markovi Ruffalovi a Julie Roberts. Nutno dodat, že díky těmto filmům se může člověk stát i tolerantnějším, i když to podle některých komentářů zde moc nevypadá. (06.08.2014)

2.2.2021 už rok řešíme covid-19 .... ted se resi vakcinace....a Emma ve filmu rika, ze ted se jiz detskou obrnu podarilo vymitit. .... obecne od filmu Zkrocena hora mam pocit, ze spousta hercu ma pocit, ze si musi alespon nekdy zahrat gay, aby si dokazali, ze jsou dobri herci.... Mark je dokonalej, se všemi svými neřesti, Julia prostě překvapila ... A téma ...pořád aktuální, pořád zapomínáme bojovat .... Kde jsou ty časy, kdy se bitvy odehrávali na bojiště a ne za stolem a diky umění diplomacie a hlavně politikaření. jo, gayove si tehdy vydobili konečně svobodu, který se nechtěli vzdát, tak jako my, rok s hromadou omezení vůči naší svobodě, který se nechceme vzdát .... ta paralela je tak příznačná. Tenhle film bych taky dala povinně ve školách a každý by na něj měl napsat slohovou práci na téma, co si z filmu odnesl... (03.02.2021)

Na sledování dost náročný kousek sympaticky nezakrývá svůj divadelní původ a je plný dialogů, což je i jeden z jeho největších problémů. Murphy ale nejvíc doplácí na to, že se mu nedaří budit jakékoli emoce, a to je u podobného filmu prostě špatně. Je to dáno bohužel i striktním rozdělením na ty dobré a špatné. Všichni příslušníci gay komunity jsou kladnými hrdiny a nemají prakticky špatné vlastnosti, všichni ostatní jsou nepřející, zlí, zákeřní, případně skrytí homosexuálové, co se za orientaci stydí. To se pak sympatie hledají jen těžko, protože tu chybí jakýkoli prvek, který by tyto dva póly vyvažoval. Nemluvě o tom, že jen těžko lze sympatizovat s někým, kdo se v rámci zachování zdraví nechce vzdát své promiskuity a poukazuje na to, že je to jakýsi znak celé komunity a bez sexu vlastně nemá nic. Filmu navíc schází svižnější tempo, protože dialogů je opravdu hodně a spád to celé prakticky nemá, což je ohromná škoda, protože se to celé dost táhne a stopáž je tím pádem přehnaná. V hladině lehkého nadprůměru film drží samotné silné a zajímavé téma, na které tvůrce spoléhá místy až moc, a výtečné herecké výkony, za které se asi budou rozdávat nejrůznější ocenění. Nejvýraznější je zřejmě Ruffalo, který je umírněný, nicméně velmi dobrý a zároveň neexhibuje, což jeho výkon ještě umocňuje. Ani ostatní nezůstávají o moc pozadu, a ačkoli jsou skoro všichni gayové typickými figurkami a přeslazenými karikaturami, všichni své party odehrávají se ctí a je radost se na ně dívat a prakticky jen díky nim je film snesitelný. I Julia Roberts, kterou nemusím, je solidní, ačkoli se nevyhýbá typickému afektovanému přehrávání. Za zmínku stojí rozhodně i trefný a pohodový soundtrack a slušná výprava evokující osmdesátá léta. The Normal Heart nepřichází do filmové gay tématiky s něčím novým a dost spoléhá hlavně na herce a téma, za jedno vidění ale stojí. Potenciál ale bohužel ani zdaleka nevyužil. 60% (13.06.2014)