Walesa, človek z nádeje

Skvělý, naprosto skvělý film! Téměř 90. letý Wajda má sebevědomí a jistotu režiséra o generace mladšího. ____Příběh průměrného chlapíka, který v sobě našel tolik neústupnosti a vychytralosti, že dokázal pohnout komunistickým blokem, je pomníkem, který tomuto obyčejně neobyčejnému muži Wajda vystavil. Je to pomník, který nezastírá negativní stránky gdaňského elektrikáře a ukazuje jeho vážné zaváhání v počátcích, kdy se jeho duch vzdoru teprve rodil a předvádí i jeho nafoukanost a sebestřednost, kdy si vysloveně užíval roli vůdce. Možná mu právě tohle vyhřívání se v obdivu mas dodalo potřebnou sílu pokračovat v tažení proti moci. ____ Wajda skvěle střídá dokumentární záběry s pseudodokumentárními i s hranými scénkami. Dynamický střih podkresluje parádně rozjetá hudba. Humorné momenty přesně rozbíjejí vyprávění, které by jinak mohlo sklouznout k patosu. Wajda ale není sentimentální, i když je jasné, že Walesovi nepokrytě fandí. Jeho osudy ukončuje před tím, než se sám Walesa stal vrcholným představitelem státu, protože to už by nebylo o boření zatuchlého režimu, ale o stavbě nového uspořádání, což je vždy obtížnější a vzbuzuje víc kontroverzí. _____ Herecké výkony jsou perfektní. Postava Walesovy manželky dokázala i na menším prostoru vzbudit snad ještě větší obdiv než Walesa sám. ____ Na tenhle film by komunisti a jejich voliči měli jít povinně, ale myslím, že snímek s tímhle tématem moc českých diváků nepřitáhne. Škoda. Ale i já jsem ho viděla jen proto, že nás na Febiofestu poslali do špatného sálu - za což jsem teď pořadatelům vděčná. Jen jsem pořád musela myslet na to, že podobný snímek o Havlovi by si u nás nikdo netroufl natočit, protože by ho ukamenovali. Zvláštní, jak si byly osudy obou mužů podobné, i když byli tak rozdílní. Neústupnost introvertního intelektuála a zaťatost uvědomělého dělníka, který by byl Leninovou noční můrou, nakonec pomohly zbourat režim, který měl být na věčné časy. /24. 3. 14./ (24.03.2014)

Z troch pojmov železo, mramor a nádej najoptimistickejšie znie práve to posledné a možno aj preto je Muž nádeje z celej trilógie najdiváckejší film. Walesa bol svojráz, človek z ľudu, ale inteligentný, cieľavedomý a so zmyslom pre spravodlivosť. Rýchle tempo je výrazným kladom, prináša ale aj niektoré nedostatky, ako napríklad skratkovitosť, príznačnú pre poslednú polhodinku. Občas nerozumieme tomu, z čoho Walesovci žijú, keďže ich pribúda a Lech je občas vyhodený z práce, občas sedí vo vyšetrovačke. Ale ide iba o drobnosti, keďže Wajda sa nerozhodol nakrútiť seriál, ale film a ten má svoje informačné limity. (27.07.2023)

No... zůstaly z toho rozpaky. Oceňuji vkomponování původních archivních záběrů a vynikající soundtrack, slušné herecké výkony, přesvědčivé davové scény, ale úplně mi to nesedlo. Vadila mi Walesova bohorovnost, potřeba neustále protestovat a klidně se nechat zavřít, zatímco jeho manželka vychovávala rovnou šest dětí (!). Mám s vůdci tohoto typu problém... Jak říkám, rozpaky... (20.05.2020)

Tak jsem si zkompletoval Wajdovo životní dílo a podíval se i na poslední film z jeho „trilogie“. Nutno říct, že se tento film dá sledovat samostatně. Walesa: člověk naděje je lehce jiný než předchozí dva… Člověci. :-) Zasazením, atmosférou i řemeslnou kvalitou je stále na stejné úrovni. Jen už si nepotřebuje dosazovat smyšlené úderníky, ale vsadí na nejznámější postavu moderních polských dějin – Lecha Walesu. Jeho životní příběh je dostatečně nosný, aby to utáhl i bez nějakého doplňování, či zbytečné dramatizace navíc. Velmi se mi líbilo, jak byl Lech Walesa vykreslený. Podrobněji jej sice neznám, ale tady mi přišel uvěřitelný. Rozhodně nebyl glorifikovanou modlou, ale normálním člověkem, které měl své strachy, taky občas něco podepsal, někdy se tvářil nafoukaně a doma se prakticky stavil, jen když přišel zplodit další dítě. :-) Robert Wieckiewicz podal excelentní herecký výkon, viděl jsem jej už ve filmu Klér a tady jsem ho ani nepoznal. Walesa: člověk naděje pro mě byl důstojným návratem k předchozím dvěma filmům a dobrým zakončením celé „trilogie“. Ale je pravda, že už na mě nepůsobil takovou silou. Možná je to dáno tím odstupem, byl natočený až v roce 2013, možná už toho najednou bylo moc, …nevím. Nakonec nechám čtyři hvězdy, ovšem ta čtvrtá už není mramorová, nebo železná, ale jen papírová. (12.07.2023)

Okrem skvelých dramatických kvalít filmu som sa aj dosť dozvedel, napríklad, že to začalo už niekedy v roku 1970. V dvoch časových obdobiach striedavo vidíme dve rôzne tváre Lecha Walesu, prvú nesmelú s obavami a druhú úplne sebavedomú po desiatich rokoch na čele odborov. Rozumiem, že film o ňom vytvára zidealizovany obraz, ale to k takýmto osobnostiam v hraných filmoch patrí, podobne ako humor, ktorý nechýba ani vo vypätých situáciách. Obdiv patrí aj Walesovej žene, čo tá musela všetko vydržať. Výborne sa do filmu hodila poľská punková hudba, tú by som vo Wajdovom filme určite nečakal. Skvelý záver trojice filmov Človek z ... o ľuďoch, ktorí niečo dokázali. –––– Podepište. Občas přijdete na pohovor, takovou výměnu myšlenek, aby se předešlo další tragédii. Chcete přece ven, nebo ne? –––– Ve vězení se dobře přemýšlí, člověk je tam zavřenej a není tam hluk. –––– Postávají, debatují a po pěti hodinách dojdou ke stejnému závěru, k jakému já dojdu za pět vteřin. Nepřipadám vám namyšlený? (03.03.2016)