Kantor Ideál

V roce 1932 byl ještě Mac Frič cele v intenzivní spolupráci s Karlem Lamačem. Po té, co se poprvé osamostatnil jako režisér na konci 20. let, s nástupem zvukového filmu se opět stáhl a stal se Lamačovým pravidelným asistentem. Nyní přišla chvíle také na debut Karla Lamače jako herce ve zvukovém filmu a bylo nanejvýše logické, aby se zopakovalo jejich rozložení rolí jako v případě filmu Páter Vojtěch (1928). Pro ideální symbiózu Karla Lamače, filmového herce a jeho filmové postavy, byl i jeho profesor Suchý Karlem. Navázal tak na tradici svých postav z filmů Ukřižovaná (1921), Drvoštěp (1922), Starý hřích a Adjunkt Vrba (oba 1929). Příběh Kantora Ideála se odvinul od Všední příhody nevšedního člověka z humoresky Adély Červené z roku 1917, což by pseudonym chocenského historika, básníka a dramatika Ferdinanda Tomka, který se inspiroval praxí ředitelského působení na reálce v Nové Pace, kterou vykonával v letech 1910-1927. Septimánkou Věrou Matysovou se stala Anny Ondráková, v té době hvězda nejnovějších koprodukcí Německa, Rakouska a Francie Jedinou noc v ráji (1931) a Anny, ukrutná přítelkyně (1932). Dala tak svolení k závěrečné kapitole oblíbeného milostného páru českého filmu 20. let. Naposledy v němém filmu byla partnerkou Karla Lamače v Dcerách Eviných (1928) a nyní tedy bylo jasné, že na plátně naposledy svolila ke svazku s Kantorem Ideálem, zatímco v civilním životě již plánovala svatbu s Maxem Schmelingem. A zřejmě z důvodu dvojí produkce jazykových verzí, kdy Moldavia zastupovala českou a Elekta francouzskou, ve verzi Professeur Cupidon byl celý tvůrčí tým nahrazen. Režiséry se stali Robert Beaudoin a André Chemel, hlavní hereckou dvojicí pak Truda Grosslichtová a Pierre Bertin. Předtím Anny ve francouzské verzi Mam'zelle Nitouche (1931) zastoupila Janie Marèse a znovu po letech Renée Saint - Cyr v Donogoo (1936). Mezitím však sama hrála zrcadlově své role německy i francouzsky v sedmi dalších filmech. Ve vedlejších rolích filmu Kantor Ideál se na pozadí slavného páru O-L formovala také oblíbená Fričova sestava v čele s Oskarem Marionem, Světlou Svozilovou, Valentinem Šindlerem (který u něj debutoval ve Vše pro lásku v roce 1928) a v neposlední řadě s Pištěkem a Nedošinskou a epizodkáři Šléglem, Speergerem, Kysilkovou a Balek-Brodskou. Když toto všechno je nadto podbarveno předposlední rolí Švába - Malostranského a čtyřmi zdařilými šlágry Jarky Mottla a Járy Beneše, nelze být než spokojen. (14.02.2009)

Upraveno v květnu 2020. Film "Kantor Ideál" je švitořivou taškařicí ve větrné mlýnici nezbedného uličnictví, s karikovaným úsměvem nadhledu a drobnou kapkou romantického zadostiučinění zamilované školačky. Martin Frič naservíroval jásavě odlehčený filmový kousek, vše v tu chvíli může sloužit k znevážení i škádlivému obžerství z nespoutané radosti ze života. Pohonem dynamického pohybu je progrese, staré a překonané ustupuje novému a energičtějšímu, rakouskou disciplínu a upjatost střídá československé sebevědomí a mužná odvaha. Kantor Ideál chce rozveselit, potom už záleží jen na ochotě přistoupit na ztřeštěnost a prostorovou nevyrovnanost. Hvězdou nevázaného odlehčení je Věra Matysová (nezastavitelná Anny Ondráková), velmi vyspělá septimánka. Nezbedný kvítek spoléhá při páchání svých škodolibých lotrovin na koketně půvabnou tvářičku. Aneb zkrocení rozjíveného děvčátka. Motorem vtipu zápletek je Karel Suchý (příjemný Karel Lamač), profesor dívčího gymnázia, nezpůsobilý to muž zcela k praktickému životu. Ostych a ostentativní odstup k ženám je pouze marnou obranou vlastnímu strachu proti tomu nekontrolovatelnému podlehnutí zapálení mládeneckých lýtek. Ale pokroku se neubrání. Výraznější postavou filmu je také ředitel dívčího gymnázia (příjemný Theodor Pištěk), dobrotivý muž, bažící především po harmonii profesorského sboru i systému vzdělání. Vlastním divadelním kusem jde příkladem. Z dalších rolí: sebevědomý účetní s pohádkovým marketingovým mámením vlastní vznešené osobnosti Rudolf Junek (Oscar Marion), ta staropanensky tvrdá gymnaziální profesorka dr.Plášilová (Světla Svozilová), Věřina laskavá teta a skromná živnostnice s pohodlným domácím ubytováním (Antonie Nedošinská), bodrý školník moravského původu Ječmínek (Valentin Šindler), bývalý Suchého spolužák a majitel zámku a panství Paganov Karel Domin (Čeněk Šlégl), či nenáviděný žalobníček z třídy septimánek (Darja Hajská). Kantor Ideál je čerstvý uragán nevázané odlehčené zábavy. Ta sláva kabaretu a novodobých cirkusových klaunů pokračuje ve sbírání úsměvů. Příjemné, leč i nevyrovnané. (19.09.2009)

Naivní červená knihovna s vystresovaným Karlem Lamačem a upištěnou Anny Ondrákovou v hlavních rolích. Trochu to celé připomíná němý film, všechny pohyby i dialogy jsou hodně afektované. Ale jako začátek našeho zvukového filmu hodnotím vcelku kladně. Navíc jsem Karla Lamače ani Anny Ondrákovou v jiných filmech neviděla. (31.12.2013)

Trošku ohrané téma, ale asi ne v té době. Ovšem láska mezi studentem a kantorem se zrodí snad na každé škole a nevím, čím to je. Zde samozřejmě podáno s mírnou naivitou, ale přesto kouzelné. A taky ideální příležitost vidět hrát Lamače a pro mě navíc konečně možnost vidět hrát i hvězdu Anny Ondrákovou, kterou znám z přednášek ve škole i učebnic. (04.05.2013)

Název filmu je tak blbej, že mi zkrátka utkvěl v paměti a musel jsem si to ze zvědavosti pustit... Film ale naštěstí zdaleka tak blbý není! „Silná čtyřka" (Lamač, Heller, Ondráková, Wasserman) vytvořili sice poněkud líbivou, ale zdařile natočenou taškařici. Lamač je ve své roli skvělý, Wasserman napsal obstojný scénář a Heller mnoha gegům kamerově dopomohl. Hlavním hrdinou pro mě ale zůstává Mac Frič, který vymyslel celou řadu režijních vychytávek a především tento film natočil velmi sofistikovaně a přehledně - což se mnohým autorům a méně erudovaným kolegům v raných 30. letech ne vždy dařilo - namátkou jmenuji chaoticky skákavé snímky Svatopluka Innemanna, Oldřicha Kmínka nebo režijní faily E. A. Longena. Za dva hlavní nedostatky tohoto snímku považuji asi samotnou Anny Ondrákovou - zkrátka mi nepřišlo, že by mezi ní a Lamačem byla jakákoliv chemie, i když byli v reálném životě partnery, a za druhé: občasné dialogové berličky ve scénáři, které mají radikální význam pro děj, ale přichází velmi nahodile a uspěchaně (Šlégl se ke konci náhodou zmíní, že je zámeckým pánem...), což, jak tak sleduji, bývá častým nešvarem prvorepublikových českých filmů a ve výsledku to pak působí dojmem, že ten který scénárista potřeboval své libreto zkrátka užuž nějak zakončit. (28.11.2022)