Kristian

Zavřete oči, přichází Kristian. A vůbec nezáleží na tom, že ten film je starší než mé poslední dobré předsevzetí a že Oldřich Nový má ulízané vlasy a neodpovídá dnešní představě dokonalého muže. Kristian symbolizuje představu každé ženy o Panu Božském, představu, která je motivuje, aby se nespokojily s průměrem. Samotné postavě Kristiana dává tato role sílu žít ve zbytkovém čase život obyčejného člověka. Ale právě obyčejný život má (prý) nakonec větší hodnotu než chvíle strávené v záři reflektorů a obdivných očích znuděných dam… Ještě štěstí, že jsou v životě dny, pro které stojí zato strávit i nějaký čas bez života. Nad ostatními starými českými komediemi vyniká tato neobyčejně lidským rozměrem. (03.04.2013)

Je pro mě osobně až neuvěřitelné, že až do Štědrého večera 2013 jsem neviděl Oldřicha Nového v jeho nejslavnější roli. Situační komedie plné zmatků, nedorozumění, záměn a lhaní mi sedí jak ve filmu, tak na divadle, takže mě Kristian nemohl zklamat. Asi bych jen přivítal, kdyby větší prostor dostala moje oblíbená Gollová. (25.12.2013)

Taká filmová legenda, akou je Kristian, nemôže ostať bez môjho komentára. Jeho famózny úspech si zaslúži pozornosť najmä preto, že námet sa dá vyjadriť jednou rozvinutou vetou. Nezanedbateľný je však vzorec správania sa, ktorý je príťažlivý v každej dobe - môcť sa stať aspoň raz za čas niekým iným, tým, ktorému sa klaňajú čašníci a dámy v salóniku slastne privierajú oči pri romantických predstavách, ktoré s neodolateľným šarmom a podmanivým hlasom predvádzal Oldřich Nový. Pridám nezabudnuteľnú pieseň a tým výpočet kladov končí. Všetko ostatné je klišé a prvorepubliková gebuzina, takže film ako celok nemá u mňa šancu siahnuť po štyroch hviezdičkách, aj keď v stovke mojich najobľúbenejších domácich filmov ostane ešte veľmi dlho. (03.04.2013)

Jaké jsou to cigarety? – Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem si je kupoval v Cairu. Byla tropická noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň, cikády toužily po svém bledém milenci měsíci a noc voněla skořicí a kávou. A nad tím vším vznášel se tichý nápěv moslemínovy písně z nedalekého minaretu...mmm...mmm... Je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se v pražských biografech poprvé ozval vemlouvavý hlas tajemného pana Kristiana, který s nonšalancí sobě vlastní okouzluje jednou v měsíci nádherné dámy v Orientbaru. Film se tehdy stal událostí číslo jedna, opravdovou legendou, ikonou své doby. Základem každého úspěchu je ovšem námět. V tomto případě se o něj postarala stejnojmenná bulvární hra francouzského dramatika Yvana Noé, která sklidila značný úspěch již v polovině třicátých let na prknech vinohradské scény. Je tedy logické, že po ní o pár let později, na úsvitu války, sáhl režisér Mac Frič. Došlo k výrazným změnám, postavy i prostředí byly přizpůsobeny nové, moderní době a příběh, jakkoli originální, získal zcela osobitou, nadčasovou tvář. A konečně, když se řekne Kristian, ozve se okamžitě jméno Oldřicha Nového. Jedinečný představitel světáckého bonvivána i zakřiknutého domáckého úředníčka stvořil ze svého obyčejného človíčka toužícího po tom vzepřít se nalajnovanému všednímu životu univerzální symbol lidské touhy po dokonalosti a štěstí. Vynikající jsou tu ale také všichni ostatní: okouzlující a duchaplná Mandlová, která povýšila svůj zavedený typ na inspirativní portrét ženské rafinovanosti a smyslnosti zároveň, Gollová, jejíž zakřiknutá ženuška snad poprvé upozorňuje na velký komediální talent této vbrzku populární herečky, Marvan, Šlégl, jehož opakující se etuda se ztraceným kapesníček vešla v nesmrtelnou známost, i Jára Kohout v roli, která jej do jisté míry rehabilituje jakožto komika s nezanedbatelným potenciálem. Kristian prostřednictvím luxusních barů, přepychových toalet a moderních bytových interiérů důstojně a s velkou elegancí uzavírá právě skončenou éru prvorepublikového filmu. Velkou, nezapomenutelnou, omamnou svou vřelostí, půvabem i smyslem pro humor. Budiž to řečeno s uznáním a úctou. (03.10.2008)

"Lojzíčku, ty jsi dnes nějaký divný." GENIÁLNÍ film, bez debat. Scénář předběhl svou dobu o kilometry. Podívejte se na to takhle - kolik bylo natočeno komedií o tom, jak se někdo vydává za někoho jiného a nestíhá obě své identity? Ve 30. letech každá druhá. A čím mezi nimi právě Kristián tak vyniká? Právě stavbou scénáře. V devíti případech z deseti bychom v takové komedii sledovali nejprve uťápnutého Aloise Nováka, jak se nudí v cestovní kanceláři, bojácně mžourá zpoza brejliček na svého šéfa a hraje s Mařenkou domino. Až pak by dostal nápad udělat ze sebe někoho jiného. Nejenže by byl takový začátek zdlouhavý a nudný, ale úplně by změnil náš pohled na hlavního hrdinu. V okamžiku, kdy by - už jako Kristián - poprvé vstoupil do Orient-baru, bychom zadržovali smích v očekávání, kdy a jak asi udělá chybu, vypadne z role. Tím by se změnila celá základní filosofie příběhu. A představte si, že původně to právě taková tuctová veselohra od běžícího pásu být mohla! V pozůstalosti Martina Friče se našly poznámky k původní verzi scénáře, tehdy ještě otrocky věrné divadelní frašce Yvana Noé. Hrdinou nebyl žádný sváteční snílek, ale normální děvkař, jeho žena byla ukřičená herdekbaba, Zuzana neměla daleko ke štěstce a do děje měla zasahovat i její matka, vdova po jakémsi generálovi. To vše se změnilo a podle mé teorie zásluhou Oldřicha Nového. Ačkoli to nebývá nikdy uvedeno v titulcích, snad na všech filmech, které točil s Fričem, se autorsky podílel. Pamětníci vzpomínají, jak měl vše matematicky vypočítané po takové detaily, jako kolik kroků Kristián udělá při svém entrée. A byl to také ON, kdo si přes Fričovy pochybnosti prosadil obě herecké partnerky. Adině Mandlové se tak postaral o nejoduševnělejší roli její kariéry a Nataše Gollové (která v předchozí jevištní verzi hrála překvapivě Zuzanu) o start ke hvězdám. Nádherný film, nádherný. Ikona celé kategorie "film pro pamětníky". 100% (22.06.2006)