Kristian

Docela prijemny prekvapeni, cekal jsem stou variaci na otravny stary cesky veselohry, ale tenhle film byl fajn. Oldrich Novy je v hlavni roli docela charismatickej a pribeh ma zajimavej vyvoj. Muj favorit tu je ale Cenek Slegl s jeho vochcavkou s kapesnikem. K filmu nemam zadnou vyraznou vytku, dej je docela sviznej, dialogy nenudi a sem tam se povede nakej vtip, ale na tech 5* bych to precejen nevidel. (23.02.2008)

Viděl jsem samozřejmě již několikrát, ale tohle se  prostě neomrzí. Největší romantická klasika, při níž si člověk vždy vybaví tři jména, Oldřich Nový, Adina Mandlová a Nataša Gollová. Happy end s přenádhernou Mařenkou pak hravě strčí do kapsy všechny scény s jen nádhernou Zuzanou.  Není to třeskutě vtipné, je to samozřejmě idealizované a vytknout by tomu mohl kdejaký ňouma kde co, ale na kráse to téhle prvorepublikové jedničce neubere. Pět. (19.06.2024)

Jak člověk tomu úředníčkovi rozumí! „Papučky a domino!“ - nemusí jít vždy o papučky a domino, ale ženatí muži, které manželky drží doma zkrátka, jistě dostanou něco podobného v nabídce. A přitom jejich fantazie by letěla do dálav a do výšin! Ostatně - u tohoto filmu (nebo třeba Teorie tygra) si vždy vzpomenu na animovaný snímek Imago (http://www.csfd.cz/film/407021-imago/komentare/) Macourka, Borna a Doubravy. U Kristiána mi trochu vadí podivné chování některých postav, třeba Zuzana by si myslím Kristiána jinak vychutnala a na jeho hrobě si jako zhrzená milionářská fiflena nějaký ten taneček i zatančila, ale je to o interpretaci - třeba skutečně měla také velkou fantazii a touhy. Celý snímek velmi oživuje jára Kohout a jeho slovní humor a slovní přestřelky - někdy jde o nejlepší části děje. (16.04.2017)

Každého prvního v měsíci vstoupí do Orient baru elegantním krokem svůdný sedmilhář Kristián a v pozici lva salónu oblbuje pečlivě zvolenou obelháváníchtivou dámu. Prožít s tajemným mužem vášnivou noc je snem nejedné dámy, ale první ranní paprsek proměňuje atraktivního Kristiána v nudného úředníka Aloise Nováka, který si zase bude celý měsíc utrhovat jídlo od úst, aby si mohl jednou za měsíc odskočit v nažehleném kostýmu do svého vysněného života. (23.12.2008)

Jaké jsou to cigarety? – Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem si je kupoval v Cairu. Byla tropická noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň, cikády toužily po svém bledém milenci měsíci a noc voněla skořicí a kávou. A nad tím vším vznášel se tichý nápěv moslemínovy písně z nedalekého minaretu...mmm...mmm... Je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se v pražských biografech poprvé ozval vemlouvavý hlas tajemného pana Kristiana, který s nonšalancí sobě vlastní okouzluje jednou v měsíci nádherné dámy v Orientbaru. Film se tehdy stal událostí číslo jedna, opravdovou legendou, ikonou své doby. Základem každého úspěchu je ovšem námět. V tomto případě se o něj postarala stejnojmenná bulvární hra francouzského dramatika Yvana Noé, která sklidila značný úspěch již v polovině třicátých let na prknech vinohradské scény. Je tedy logické, že po ní o pár let později, na úsvitu války, sáhl režisér Mac Frič. Došlo k výrazným změnám, postavy i prostředí byly přizpůsobeny nové, moderní době a příběh, jakkoli originální, získal zcela osobitou, nadčasovou tvář. A konečně, když se řekne Kristian, ozve se okamžitě jméno Oldřicha Nového. Jedinečný představitel světáckého bonvivána i zakřiknutého domáckého úředníčka stvořil ze svého obyčejného človíčka toužícího po tom vzepřít se nalajnovanému všednímu životu univerzální symbol lidské touhy po dokonalosti a štěstí. Vynikající jsou tu ale také všichni ostatní: okouzlující a duchaplná Mandlová, která povýšila svůj zavedený typ na inspirativní portrét ženské rafinovanosti a smyslnosti zároveň, Gollová, jejíž zakřiknutá ženuška snad poprvé upozorňuje na velký komediální talent této vbrzku populární herečky, Marvan, Šlégl, jehož opakující se etuda se ztraceným kapesníček vešla v nesmrtelnou známost, i Jára Kohout v roli, která jej do jisté míry rehabilituje jakožto komika s nezanedbatelným potenciálem. Kristian prostřednictvím luxusních barů, přepychových toalet a moderních bytových interiérů důstojně a s velkou elegancí uzavírá právě skončenou éru prvorepublikového filmu. Velkou, nezapomenutelnou, omamnou svou vřelostí, půvabem i smyslem pro humor. Budiž to řečeno s uznáním a úctou. (03.10.2008)