Kristian

Jaké jsou to cigarety? – Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem si je kupoval v Cairu. Byla tropická noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň, cikády toužily po svém bledém milenci měsíci a noc voněla skořicí a kávou. A nad tím vším vznášel se tichý nápěv moslemínovy písně z nedalekého minaretu...mmm...mmm... Je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se v pražských biografech poprvé ozval vemlouvavý hlas tajemného pana Kristiana, který s nonšalancí sobě vlastní okouzluje jednou v měsíci nádherné dámy v Orientbaru. Film se tehdy stal událostí číslo jedna, opravdovou legendou, ikonou své doby. Základem každého úspěchu je ovšem námět. V tomto případě se o něj postarala stejnojmenná bulvární hra francouzského dramatika Yvana Noé, která sklidila značný úspěch již v polovině třicátých let na prknech vinohradské scény. Je tedy logické, že po ní o pár let později, na úsvitu války, sáhl režisér Mac Frič. Došlo k výrazným změnám, postavy i prostředí byly přizpůsobeny nové, moderní době a příběh, jakkoli originální, získal zcela osobitou, nadčasovou tvář. A konečně, když se řekne Kristian, ozve se okamžitě jméno Oldřicha Nového. Jedinečný představitel světáckého bonvivána i zakřiknutého domáckého úředníčka stvořil ze svého obyčejného človíčka toužícího po tom vzepřít se nalajnovanému všednímu životu univerzální symbol lidské touhy po dokonalosti a štěstí. Vynikající jsou tu ale také všichni ostatní: okouzlující a duchaplná Mandlová, která povýšila svůj zavedený typ na inspirativní portrét ženské rafinovanosti a smyslnosti zároveň, Gollová, jejíž zakřiknutá ženuška snad poprvé upozorňuje na velký komediální talent této vbrzku populární herečky, Marvan, Šlégl, jehož opakující se etuda se ztraceným kapesníček vešla v nesmrtelnou známost, i Jára Kohout v roli, která jej do jisté míry rehabilituje jakožto komika s nezanedbatelným potenciálem. Kristian prostřednictvím luxusních barů, přepychových toalet a moderních bytových interiérů důstojně a s velkou elegancí uzavírá právě skončenou éru prvorepublikového filmu. Velkou, nezapomenutelnou, omamnou svou vřelostí, půvabem i smyslem pro humor. Budiž to řečeno s uznáním a úctou. (03.10.2008)

Nejlepší český film natočený do roku 1945. V mnohém nedotažená a spíše průměrná divadelní hra Yvana Noého byla přepsána Josefem Grussem a Martinem Fričem v kouzelnou brilantně vypilovanou společenskou komedii, která se plně vyrovnává tehdejší hollywoodské produkci. Opravdu nejlepší filmová role Oldřicha Nového (a že je z čeho vybírat). V době, kdy hlavní smysl "dvojrole" spočíval ve výměně masky, popř. mizerné snahy o pitvoření druhé postavy, se objevil herec, který vás hned dvakrát dokáže pozvat do Orientu. Poprvé jako muž velkého světa okouzlující půvabnou Zuzanu (bez jakékoliv naivity a sentimentu, jak bývalo v kraji zvykem), podruhé jako snaživý úředník, který odříkává reklamní prospekt. Zatímco Julinka Svobodová z Přítelkyně pana ministra byla nejsympatičtější rolí Adiny Mandlové, je Zuzana Rendlová jednoznačně nejsmyslnější a nejpůvabnější (zároveň se zde a ještě v Nočním motýlu jasně ukazuje haasovská škola). Nataša Gollová hraje Mařenku se smyslem pro jemnou komickou drobnokresbu, aby se záhy proměnila plně v rámci svého přirozeného půvabu v Mařenku, která může směle konkurovat předchozím objektům Kristiánova zájmu. Vynikající a naprosto civilní(!!!) Jára Kohout, ovšem nejkouzelnější postavou tohoto filmu je elegán s kapesníčkem v podání Čeňka Šlégla. Po všech stránkách skvostný film od dialogů přes hudební doprovod až po takovou maličkost jako je zapálení cigarety. (19.02.2004)

Aj pretvárka môže byť zábavná, aj odpaľovanie si cigarety cigaretou môže vyzerať romanticky, či klamstvo môže vyznieť vtipne, no nie je to veľmi zodpovedné, najmä, ak tento film je nádherný, zábavný, romantický aj bez toho a je symbolom svojej doby. Mne osobne sa páčil viac ako film s Burianom U pokladny stál..., dokonca musím uznať, že tie ženy boli ozaj pekné na svoju dobu. Scénka s vreckovkou, scénka so spevom, to boli kúzelné momenty, záver v podniku už bol predvídateľný, ale stále pekný, no a tá rozlúčka v kancelárii bola taká morálna povinnosť. Film je to pekný, stojí za pozretie, aj keď niektoré veci na minulosti nemám rád. (05.09.2013)

"Konečně, domino není špatná hra, jenomže vod těch puníků bolej voči!"                                                                      Kristiána jsem viděla mnohokrát, ale plnou nesetříhanou verzi jsem viděla až po revoluci. Jára Kohout totiž emigroval a soudruhy nenapadlo nic lepšího, než prakticky celou jeho roli vystříhat. Odpadly zcela zásadní scény, kde Alois vysvětluje, proč si vlastně Kristiána vymyslel, celá zápletka se záměnou u přepážky a v Orient baru. Překvapivě dával film i tak smysl a byl divácky oblíbený. Ale teprve v nesestříhané verzi se plně rozvinula komediální složka, ke které značně přispěl i jmenovaný Jára Kohout. Dokonce si troufám říct, že jeho komediální podíl včetně hlášek byl větší než Oldřicha Nového. (30.11.2014)

"Lojzíčku, ty jsi dnes nějaký divný." GENIÁLNÍ film, bez debat. Scénář předběhl svou dobu o kilometry. Podívejte se na to takhle - kolik bylo natočeno komedií o tom, jak se někdo vydává za někoho jiného a nestíhá obě své identity? Ve 30. letech každá druhá. A čím mezi nimi právě Kristián tak vyniká? Právě stavbou scénáře. V devíti případech z deseti bychom v takové komedii sledovali nejprve uťápnutého Aloise Nováka, jak se nudí v cestovní kanceláři, bojácně mžourá zpoza brejliček na svého šéfa a hraje s Mařenkou domino. Až pak by dostal nápad udělat ze sebe někoho jiného. Nejenže by byl takový začátek zdlouhavý a nudný, ale úplně by změnil náš pohled na hlavního hrdinu. V okamžiku, kdy by - už jako Kristián - poprvé vstoupil do Orient-baru, bychom zadržovali smích v očekávání, kdy a jak asi udělá chybu, vypadne z role. Tím by se změnila celá základní filosofie příběhu. A představte si, že původně to právě taková tuctová veselohra od běžícího pásu být mohla! V pozůstalosti Martina Friče se našly poznámky k původní verzi scénáře, tehdy ještě otrocky věrné divadelní frašce Yvana Noé. Hrdinou nebyl žádný sváteční snílek, ale normální děvkař, jeho žena byla ukřičená herdekbaba, Zuzana neměla daleko ke štěstce a do děje měla zasahovat i její matka, vdova po jakémsi generálovi. To vše se změnilo a podle mé teorie zásluhou Oldřicha Nového. Ačkoli to nebývá nikdy uvedeno v titulcích, snad na všech filmech, které točil s Fričem, se autorsky podílel. Pamětníci vzpomínají, jak měl vše matematicky vypočítané po takové detaily, jako kolik kroků Kristián udělá při svém entrée. A byl to také ON, kdo si přes Fričovy pochybnosti prosadil obě herecké partnerky. Adině Mandlové se tak postaral o nejoduševnělejší roli její kariéry a Nataše Gollové (která v předchozí jevištní verzi hrála překvapivě Zuzanu) o start ke hvězdám. Nádherný film, nádherný. Ikona celé kategorie "film pro pamětníky". 100% (22.06.2006)