Môj kráľ

Úžasné sledovať, čoho všetkého je schopná po uši zaľúbená žena. Počnúc od prehliadania partnerových chýb až po jeho in flagranti neveru a kašľanie na rodinu. Úvod snímku bol vynikajúci a pocitovo silný, ale čím ďalej tým viac to potom začínalo zabŕdať do obyčajnosti, fádnosti a plochých dialógov, pričom koniec príbehu celý akosi niekam vyšumel a po emotívnej stránke nevyťažil ani zďaleka toľko čo mohol. Inak strapatý V. Cassel mi tu neskutočne pripomínal čerta z jednej českej rozprávky. 70/100 (19.09.2016)

Proč se inteligentní, vzdělaná a zkušená žena nechá zatáhnout do vztahové pasti? Z lásky! Protože potká šarmantního a neodolatelného sobeckého manipulátora. A pak zblbne. Vincent Cassel se na tuhle roli přesně hodí. Odjakživa mám z něho pocit, že jedinou šancí na záchranu - je útěk. Project 52 Films by Women. (29.12.2016)

Další zářný příklad filmu, který by v USA nikdy natočit neuměli. Nejsilnější žánrová disciplína pro Francii a zvláště pro režisérku. Po Polisse Maiwenn opět nabídla strhující podívanou na zničující, ubíjející a toxický vztah, z něhož téměř nikdy nevede cesta ven. Emmanuelle Bercot podává famózní výkon, avšak nelze opomenout stejně uhrančivého Vincenta Cassela. Ostatní se kolem nich tak jen míhají, protože se soustředíme pouze na tu neuvěřitelnou sinusoidu plnou vzestupů a pádů v jednom vztahu, což někteří velmi dobře známe, podvědomě či vědomě vyhledáváme anebo před tím raději v pudu sebezáchovy utíkáme. Přesně proto mám rád francouzské filmy. (18.12.2023)

Spočiatku ma až šokovalo neuveriteľne spontánne, bezstarostné, afektovane uvoľnené a smiešne teatrálne prehrávanie oboch hercov (o čo viac som v konečnom dôsledku ocenil „suchého a obyčajného“ Louisa Garrela z Rojkov, ktorý sa na nič nehral). Fakt som mal dosť, keď som videl, čo zamilovaný párik stváral pred kamerou. Bolo mi z toho až zle. Mal som chuť vziať hasiaci prístroj a hodiť ho do televízora. Alebo si doňho začať vrážať hlavu až do momentu, kým ju nebudem mať na kašu. Bolo to miestami až nechutné. Sorry, ale cítim to tak. Pôvodne som to chcel pozerať s pani manželkou, ale nakoniec som si to pozrel sám a som presvedčený o tom, že to zachránilo náš vzťah; ak by sme to pozerali spolu, určite by som požiadal o rozvod. Navyše sú obe postavy "zlé" – hysterická koza závislá na sedatívach (nesympatická Emmanuelle Bercot) a nezodpovedný, sexom posadnutý, prestarnutý týpek na ťažkých drogách a fete (kedysi môj veľký miláčik z Purpurových riek Vincent Cassel). To ozaj nie je moja šálka kávy. Ono je teoreticky zaujímavé sledovať citové vydieranie ženy, ktorá na začiatku bola normálna, mužom, ktorý je rovnako „spaľujúco šarmantný“, ako maniakálny (v tom zmysle, že ju túži vlastniť a nedovoľuje jej dýchať). Ale pozerá sa na to veľmi ťažko. Ak chcete niečo o „začiatku, strede a krutom konci jedného vzťahu“, siahnite skôr po osvedčenej klasike 500 dní so Summer. (20.11.2017)

Jako kazuistika do učebnice psychopatologie (kapitola narcistní porucha osobnosti a závislé vztahy) geniální! Není divu, že snímek působí autenticky, je-li založen na osobních vztahových prožitcích samotné režisérky, která se již může (stejně jako hlavní postava Tony) na odžitý vztah podívat s nadhledem. Scénář filmu je velmi rafinovaný – obzvlášť výstižně působí scéna, ve které bratr Tony odhadne v několika málo slovech Georgiovu osobnost při zběžné návštěvě jeho bytu. Zdlouhavost a repetitivnost mnohých scén je dle mého názoru záměrná a má diváka vyčerpat a znechutit, protože přesně takhle se v takovém vztahu cítíte (jako, když se točíte na řetízkovém kolotoči bez obsluhy, nebo jedete nonstop na horské dráze). Proto je také ve finále i největším přáním Tony „to konečně nějak zastavit“. Georgio (narcis jak vyšitý) však žije z energie Tony, tudíž ji vlastně potřebuje – překračuje její hranice, donekonečna s ní manipuluje – je přímo mistrem manipulace (sám to vlastně „ve vtipu“ naznačuje, když se označí za krále pitomců). Díky tomu, že Tony ve finále demaskovala Georgia a pochopila, na čem byla její závislost na něm založená, dává jí toto poznání nejen zmíněný nadhled, ale především sílu a svobodu rozhodovat o sobě (nebýt jeho loutkou, mít vlastní vůli). Je to však ona, která musí sama sebe vyvést z labyrintu, ve kterém bloudila deset let. ** Jen pořád nějak nechápu, proč je tento film o destruktivním závislostním vztahu zařazen do žánru romantický. *** K prohloubení znalostí o narcistní poruše osobnosti bych doporučila poutavé čtení „O Pavlovi“ (vzpomínky na život Dani Horákové s režisérem Pavlem Juráčkem). (26.07.2022)