42: Zrod legendy

Dolary nejsou černé a bílé, ale zelené. Každý dolar je zelený. Jasně, rasismus+sporty je věčně omílané téma v amerických filmech a natočilo se jich již mnoho, ale za mě je 42 mnohem stravitelnější, informativnější a emotivnější film pojednávající o velké rasové nenávisti vůči černochům v USA nežli třeba 12 let v řetězech. V baseballu se sice zrovna dvakrát moc nevyznám, tudíž mi všechna ta hvězdná jména přišla naprosto neznámá, ale naštěstí je zde baseball odsunut až na druhou (avšak neméně důležitou) metu, a tvoří spíše pojítko pro vyprávění. Mimochodem Harrison Ford se mi v roli coache Dodgers neskutečně líbil. (10.09.2014)

Když si někdo řekne, že by chtěl filmem vystavět pomník tomu či onomu významnému jedinci, tak by se na to měl rovnou vykašlat a odložit to, dokud nevychladne. Což se, bohužel, u tohoto filmu nestalo. Snímek tak očividně staví prvního černošského hráče v baseballové lize na piedestal, až se ho podařilo zobrazit tak, jakoby i sr.l mramor. Jeho povaha je zploštěná na minimum, jen aby se vyzdvihla ušlechtilost a odhodlání. Ani ostatní postavy neoplývají nějakými charaktery, jen vytvářejí ozdobný rám, do kterého je nutno hrdinu zasadit. Film se téměř nezaobírá (začne až ke konci) vztahem Robinsona a jeho bělošských spoluhráčů. Téměř to vypadá, že jen vedle sebe sedí na lavičce nebo hrají - přičemž podle mě bylo jeho přijetí či nepřijetí jednotlivými kolegy z týmu klíčové. Scény Robinsona a jeho manželky zase působí dojmem vyumělkované reklamy na rodinné štěstí. Závěrečná scéna zpomaleného triumfálního oběhu hřiště by snad měla být zakázána Komisí pro potírání největších filmových klišé. ____ Tenhle chlapík si film zaslouží, ale měli do něj dát aspoň trochu lidskosti, pochyb a nejednoznačnosti. P. S. Jediné, co mě na tomhle snímku potěšilo, bylo proslavené objetí černošského baseballisty bílým spoluhráčem před nepřátelským publikem. Gesto, které má už dokonce i sochu, totiž vůbec nebylo okázalé nebo státotvorné. Ve skutečnosti mu jen tak kamarádsky položil ruku kolem krku - a zasáhlo to víc, než stovka projevů na téma rasismus. (26.04.2015)

Film o rasovej revolúcii v americkej bassebalovej súťaži ponúkol silný príbeh, v podobne zameraných dielach to viacmenej býva pravidlom. 42 však pokrivkáva na vyrozprávaní príbehu, kde sa striedajú silné momenty s menej nezáživnými či prvoplánovými, ktoré zhodili moje hodnotenie a výsledkom sú, aj napriek výbornému výkonu Harrisona Forda a krásnemu obrazu, len tri hviezdy. (29.07.2013)

Dvaačtyřicítka má spoustu pozitiv, ale i negativ. Scénář je dost jednoduchý, ale přesto poctivě natočený. Chadwick vládne, ale sekunduje mu celá řada dalších herců, Black a další Dodgers, Tudyk, samozřejmě Ford, dále potěšil Meloni nebo McGinley. Myslím, že podobné filmy by se měli promítat ve školách, hlavně tam na slunném jihu těch krásných Spojených států. Nikdy jsem netrpěl nějakou xenofobií k barvě pleti, podstatné je pro mě chování. O to víc mě překvapuje, že v "zemi snů a svobody" je rasismus stále tak moc aktuální, ale tak co čekat od země, která je plná úplných retardů, IQ tykve, Karen kam se podíváš. Smutné. Co se samotného filmu týká, stojí právě na rasismu, respektive boji proti němu. Není vlezlý, naopak. Tak bych si představoval, aby se propagovala volnost, rovnost, bratrství. Nejsem fanoušek baseballu, na to žiju ve špatných zeměpisných délkách. Ale nebyl to jen baseball, brzy následovali i další sporty, jmenovitě třeba Chuck Cooper v basketbalu a ruku na srdce, dokáže si někdo představit NBA (nebo basket obecně) bez Jordana, Kobeho, Shaquilla??? Sport by měl být pro všechny, měl by spojovat a 42, jakožto filmu i Jackiemu Robinsonovi, se to povedlo. PS: "Je to stoprocentní brunet." (19.06.2020)

Tyhle životopisný filmy a kort ze sportovního směru, kdy se člověk dostane ze dna až na vrchol, prostě maj něco do sebe. Ale musej co nejdřív zaujmout. V tomhle případě se dokonce jednalo o prvního černocha v baseballu v době obrovskýho rasismu. Je tu pěkně vidět, jakejm překážkám musel čelit díky svý barvě. Ale je to sympaťák, ono snad ani nejde mu to nepřát, aby se prosadil. Pravděpodobně kvůli tomu, co vytrpěl, dneska hrajou baseball a ostatní sporty obě rasy společně. Navíc ani není třeba baseballu rozumět, aby se na to dalo koukat, je to hlavně o tý lidský rovině. Mimo to se ale stejně na konci dozvíme zajímavý věci o čísle 42, o kterejch sem v životě neslyšel. Jestli opravdu takhle proběhla první sezona Jackieho Robinsona ve skutečnosti, tak klobouk dolu. (25.06.2015)