Zbav sa svojich miláčikov

U snímků, zabývajících se neortodoxními umělci vždy přemýšlím, jestli by došlo k uctívání jejich děl, pokud by nebyla tvořena na pozadí monstrózních psychedelických zážitků, vlastně otázka zní, zda by vůbec vznikla... A další záhadou je, jak mohou porozumět ti, kdož je čtou s myslí nepoznamenanou stavy příbuznými těm autorovým... kupodivu v tom není problém, soudě podle vlastní fascinace například Nahým obědem, zřejmě jde skutečně o vyjadřovací talent, který dokáží použít k předání svých vizí... To neznamená, že bych z Kill Your Darlings právě kvílela spokojeností, mnohem lepší dojem zanechala verze s Jamesem Francem (mimo jiné - Radcliffe, Olsenová - na některé formy ošklivosti se prostě nedá zvyknout), i když ta se zaobírala víc Ginsbergem samotným a jeho stěžejním dílem, oproti širšímu záběru krátkého univerzitního období Beat generation, stejně jsem nenašla důvod, který by mě přiměl si cokoliv z Krokidasova filmu znovu připomenout, až na to, že jsem ho zhlédla omylem, původně jsem chtěla vidět zabité úplně jiné miláčky... (30.04.2014)

Fuuu... asi mé nejrozporuplnější hodnocení. Kill Your Darlings je film přemrštělý pseudointelektuálními debatami o literatuře, filosofii a životě. Podobně jakožto bítníci. A miluji je. Jejich literatura je pro mne opravdu vším. Žel zpracování mi připadá mdlé. Už jen z toho důvodu, že nevystihuje charakter hnutí. Snaží se ho modernizovat. Jakože co dělá indie pop a elektro ve filmu o beat generation? To je džez a pivo, život, náklonnost ke všemu, co se hejbá, nespoutanost - to dělá z bítníků bítníky, to je rozděluje od pouhé young adult literatury, protože i přes všechno pseudofilosofické a intelektuální pozlátko má v sobě celá generace nějaké téma, život, inspiraci. Literatura a filmy pro teenagery v sobě nemá ani jedno. Bohužel téma počátku beat generation právě v sobě nic nemá. Je dlouhý, dobře řemeslně zpracovaný, ale prázdný. (02.12.2018)

Všiml jsem si takové veselé skutečnosti. Mnoho mých oblíbenců během svých krušných nulových začátků v, cituji "nejhřejivějším domově filmových fanoušků v naší galaxii ;-)", jak mi napsal sám ó veliký ČSFD Poser, který evidentně netuší, že emotikon nenahrazuje interpunkci a totálně nevychovaně, mně, polobohovi a frajírkovi na entou, přisprostle tyká, kripl... kurva, teď jsem ztratil nit. Tak tedy znovu. Všiml jsem si takové veselé skutečnosti. Mnoho mých oblíbenců během svých krušných nulových začátku v, cituji "nejhřejivějším domově filmových fanoušků v naší galaxii ;-)", psalo prvotní komentáře plné informací, pocitů, mínění, emocí, včetně hlubokých filosofických přesahů a psychologických rozborů, smyslu bytí a existence vesmíru nevyjímaje. Ale postupem času zpychli a když si nahrabali dostatek uživatelů, co jim věnovali body, začali na to mrdat a komentáře omezili na krátké a dementní "jo bylo to dobrý" žblepty. Uznávám, že občas je to potřeba. Člověk by rád okomentoval a zhodnotil film, ale nadměrné užívání drog mu znemožní standardně využívat mozek a proto raději zvolí osvědčenou klasiku. Dnes ji volím i já. Jistě, sice se moje komentáře prakticky nikdy netýkaly filmu samotného, protože si tady jen lečím komplexy z malého ega, konta a péra, ale vždycky měly v sobě ukryté nějaké to poselství, které dávalo feťákům naději na novou dávku. Bohužel, dnes se mi nechce psát nic dlouhého a bezvýznamného, proto bych tedy k tomuto filmu rád napsal: jo bylo to dobrý. Muck. (26.05.2014)

Sfilmované začiatky stretávania spisovateľských priateľov na výške, z ktorých podaktorí patrili istú dobu k beatnikom. Ukazuje sa v podstate len jedno: počas vš štúdia sa blbne na kvadrát. Často za hranicou zákona. Experimentuje sa drogovo aj sexuálne. Len podaktorí z týchto búrlivých čias vyťažia viac než len hŕstku spomienok a pár kamošov. A viac či menej intenzívny alkoholový návyk spestrený tu a tam nejakým amfetamínom či hašom. Väčšina sa napojí na spoločensko - podnikateľský - rodinný vláčik do Priemeru. Zopár nepokojných ostane tvoriť a len hŕstka z nich zaujme širšie okolie. Medzi nich patria aj filmom predstavení jednotlivci. Výborne stvárnený bol mladý William Burroughs. Dieťa z aristokratickej rodiny, spôsobmi, oblečením a myslením neveľmi zapadajúci medzi beatnikov. O to neúnavnejšie a vášnivejšie skúšajúci spústy nových a nových drôg. Jack Kerouac študentských čias bol ukázaný ako priateľ a zároveň krivák, podrážajúci vlastnú manželku. Už vtedy sa uňho objavovali neskôr vypuknuvšie známky alkoholickej neznášanlivosti a katolíckeho moralizovania. V predstaviteľovi Allena Ginsberga som stále videl Hobita. Hoci sa Radcliffe snažil, pomôcť som si nedokázal. Hlavná postava bol arogantný nesympatický podraziacky zmrd Lucien Karr. Paradoxne, možno práve kvôli jeho lenivosti (vysokoškolské eseje a práce mu písali ostatní spisovatelia) a navonok dávanej potrebe inakosti a potrebe ukázať vzburu proti priemernosti vlastne nejaká beat generation vlastne vznikla. Skvelé dielo, súce k opakovanému pozretiu. Poznámka: Najmä pre tých, čo majú čosi z tvorby protagonistov načítané. Od Williama Burroughsa odporúčam: Feťák, Mestá červených nocí a Listy o Yage (spolu s Allenom Ginsbergom), od Allena Ginsberga jednoznačne veľkú výberovku Karma, červená, biela a modrá a knižku Veľký marihuanový odrb, od Jacka Kerouaca výberovku Jeseň v železničnom kraji, román Dharmoví tuláci. (25.11.2014)

Hmm.... upřímně nevím moc, co k tomu mám říct. Takové 3-4*. Radcliffe mi prostě nějak nesedl do té role, i když je fakt, že to že byl gay bych mu věřila, ale prostě mi nepřišel jako nejlepší možný výběr pro tuto roli. Za to role Luciena byla pro Dane DeHaana jako stvořená. No a vidět zase v něčem hrát M. C. Halla bylo moc příjemné. Je pravda, že mě film přiměl ke zvídavosti nad danou dobou a její generací a hlavními iniciátory. Něco jsem si početla na wikině a z toho všeho mohu říct, že film byl relativně dobře natočený vzhledem k realitě, takže to životopisné jim výjimečně žeru. Zjistila jsem, že informace v mé hlavě byly značně chabé - věděla jsem jen, že existuje báseň Kvílení a že byla napsána beatníkem, ale to bylo celé... takhle jsem se začetla do životopisů Ginsberga, Burroughse, Kerouaca (Jo o tom jsem věděla něco víc, i když to jeho nudné dílo jsem nečetla, jen viděla a nic moc) a samozřejmě i do životů Kammerera a Luciena Karra. A ještě mě to iniciovalo k tomu, abych se konečně koukla na Howl, které mám v ntb už nějaké dva roky. (03.06.2014)