Djinn

Hooperův potenciál zůstal bohužel vězet v 70. a 80.letech minulého století. Průměrná duchařina, kde místo amerických nebo asijských bubáků straší džinové, vizáží jsou však se jmenovanými totožní. Khalid přesvědčí svou ženu s komickým jménem Salama, aby po smrti jejich novorozence odjeli z USA zpět do Spojených arabských emirátů. Kdesi na kraji pouště u moře se na místě rybářské vesnice tyčí nový mrakodrap - útočiště manželského páru. Původní obyvatelé zmizeli, na svědomí je měl údajně džin...Ač duchárny nemusím, nebylo to úplně zlé. Závěr se sice propadl do halucinací, více mi však vadily zvukové efekty. Neustálé bouchání do bubnů, hrnců, třískání poklic. K vyděšení přece stačí rozpláclý pták na okně, nemusí se k tomu jako doprovod řítit lavina balvanů. Snad lehká insiprace filmy Rosemary má děťátko, Hnus a Osvícení. (20.02.2017)

Přes všechno to oporvžení, které se na Toba hrne ze všech stran, já mám jeho tvorbu rád. Ano, natočil neskutečné sračky (Night Terrors, Lifeforce), ale má na kontě i dost dobrých záseků (The Texas Chainsaw Massacre počínaje, Salem's Lot, Mortuary nekonče). Na Djinna jsem byl hodně zvědavý a nakonec jsem docela spokojený. On ten film má své neduhy, ať už se jedná o formální mix současného západního a asijského pojetí, které je ale zase zajímavě naroubováno na arabskou půdu (docela mě rozesmálo, když se ústřední manželský pár vrátí z USA do Spojených arabských Emirátů a tchán zeťovi říká: "Zase v civilizaci."). Trochu to kazí atmosféru, ať už jde o třesoucího se Djinna nebo zvukové lekačky. Za největší nešvar filmu považuji fakt, že pointu, samu o sobě ne zrovna nějak kulervoucí, zbytečně odhalí moc brzo, sice v dobré scéně, ale prostě moc brzo, protože od ní se už film prakticky nikam nevyvíjí, negraduje a jen zvolna směřuje ke svému konci, který je taky trochu nevýrazný. Film samotný se, hlavně ve střední části a těsně před koncem, drží zbytečně zpátky, jakoby se bál trochu přitlačit na pilu. Na druhou stranu jsou ale některé scény hodně dobré (scéna s náklaďákem), film je hodně dobře obsazen a postavy zahrány (např. hrdinčina matka je výborná, hrdinka sama velmi přirozená a sympatická) a celkově to prostředí a kulisy dělá taky hodně. Já vlastně nejsem nijak zklamaný, mohl jsem být trochu příjemně překvapený, ale nakonec jsem vlastně dostal i více, než jsem, po všechn těch odsuzujících komentářích, čekal. A jsem rád, že díky mě to procentní hodnocení o jeden bod povyskočilo. (05.10.2015)

Tak tohle se Hooperovi hrubě nepovedlo... Osm let člověk čeká, než se legendární režisér odhodlá natočit nový film, v skrytu duše tajně doufá, že to bude stejná pecka, jako prvotina o jisté rodince z Texasu, aby se mu nakonec dostalo naprosto unylého snímku bez kusu pořádné atmosféry, s trestuhodně nevyužitým potenciálem rozestavěného domu a velmi pěkných Arabek... Gore ani nahota se nekoná, digitální triky jsou podprůměrné, silná inspirace japonskými duchařinami umístěná v SAE mi také úplně nesedla... Pointa celého příběhu je prozrazena zhruba v polovině filmu, který pak bez jakékoliv gradace plyne k očekávanému závěru... Za mě obrovské zklamání a dva body dám jen z úcty k režisérovi... (15.07.2016)

Film mi strašne pripomínal ženu v čiernom, ale tá je troška iná liga v porovnaní s týmto filmom. Je to predvídateľné, ale niektoré lakačky boli fešné a hlavne boli na správnom mieste. Temná stránka je ok, len toho tu bolo veľa, viac než si príbeh vyžadoval a tak tu bolo viacero rušivých častíc. Najväčšiu chybu by som pripísal spracovaniu, sršal z neho amaterizmus a príbeh bol neoriginálny. (02.02.2016)

Tak nakoniec sa Tobe Hooper so svetom filmu rozlúčil lepšie, než som čakal a Djinn, jeho posledný film, je oveľa lepší, než predposledný, béčko Márnica. Myslel som, že to bude niečo nesmierne zlé, zmätené a lacné á la Under the Shadow (tiež o džinoch), ale nakoniec sa z toho vykľul solídny, priemerný horor s dosť blbým scenárom (pracovník hotela si nevie spätne prehrať záznam z bezpečnostnej kamery?), ale tiež zaujímavým zlom (kopírujúce niektoré vlastnosti od ázijských duchov, čo je vždy pôsobivé), sympatickými postavami, nekompromisným záverom, niekoľkými príjemne nepríjemne strašidelnými scénami a parádnou výpravou v podobe luxusného mrakodrapu uprostred ničoho, večne ponoreného do hmly, postaveného z najdrahších materiálov, ale na veľmi nesprávnom mieste. Oproti Under the Shadow veľkofilm roka. (05.09.2017)