Hon

Severská schopnost oprostit film od všeho zbytečného a naplnit ho přesně tím podstatným a potřebným. Silný film, u kterého je divák svědkem toho, jak může naivní dětská lež pronesená ve zlosti zničit život slušného člověka. Svět, který tvoří naši jistotu, přátelé, práce, obyčejná samoobsluha, kam člověk chodí nakupovat a nemá důvod myslet si, že by tak nemohl učinit i zítra, to všechno, co člověku přijde samozřejné, se může změnit v hon na čarodějnice, pokud stačí jedno obvinění, které ani není třeba dokázat, stačí, že bylo vyřčeno. Ta tam je presumpce neviny, ta tam je možnost testovatelnosti obvinění, samotným jeho vyslovením se člověk stává vinným bez možnosti prokázat svou nevinu. Hlavní hrdina je neuvěřitelně sympatický a výtečně zahraný, jeho boj o to se nezhroutit a dát věci do pořádku, zachovat si důstojnost, dokáže naprosto strhnout. Stejně tak zoufalá snaha jeho syna obhájit otce. Celkově se mi líbí, že film ukáže, že ne úplně všichni lidé podlehnou davovému šílenství, takže Lucasovi zůstanou přátelé ochotni se ho zastat bez ohledu na následky. Filmu to dle mého přidává na reálnosti. Ale snad nejzajímavější a svým způsobem tragičtější je postava přítele hlavního hrdiny Thea, který se najednou ocitne mezi kladivem a kovadlinou. Věřit nejlepšímu příteli nebo své dceři. Scéna v kostele je pak opravdu zdrcující a sám přiznávám, že mě při ní pálilo v krku jako málokdy. Vynikající po všech stránkách, v neposlední řadě po té, která se týká chlapství a chlapského přátelství. P. S.: Pro ty, kdo myslí, že v reálu by se to nemohlo stát.... A dokonce i u nás... (27.01.2013)

Ať si každý říká, kdo chce, co chce, ale Mads Mikkelsen je nejzajímavější a nejlepší herec Evropy současnosti. Každá jeho postava na plátně absolutně žije. Co žije, ona skrz to plátno dýchá. Hon je pro mě další jeho zářez na pažbě, kterým si musí získat všechny. Chápu, že využil situace aktuální dánské kinematografie, která je aktuálně plna těch nejlepších scénáristů a režiséru, ale prostě mu bylo dáno, aby se do této doby narodil a on to svojí osobností maximálně využil. Hon samotný je hodně těžce stravitelný film. Je vlastně o tématu, o kterém se těžce mluví a stejně tak těžce se musel i filmovat. Je to takové tabu, které v tomto filmu rozkrylo karty. Úžasné na tom všem je, že scénárista zřejmě za život přečetl povahu lidskou a přesně ukázal, co jsme, jakožto lidská bytost, schopná udělat a co naopak schopní udělat nejsme. Mads se tu proměňuje každou sekundou po absurdním zjištění a divák se topí v depresi, která nikomu nemůže dát spát. Přesně o tom jsou filmy. O emocích a o pocitech, nad kterými by se každý z nás měl pravidelně zamýšlet. Hon něco takového dokázal a musím říct, že je jeden z mála, co se nebál rozkrýt pravdu ukrytou někde v koutě každého z nás. (01.11.2013)

Dánská variace na "Byl jsem lynčován" s chabou argumentací, vyvolávající zásadní otázky, pochybnosti a odsouzení celé společnosti. Hon je rozhodně výborný film, ale i přes Vinterbergovu chytrost a budování celého příběhu je tu pro mě zásadní problém v samotném obvinění. To působí doslova "vycucaně" z prstu včetně argumentu na jeho obhajobu ("děti přeci nikdy nelžou", "já věřím jen dětem", ...). Na těchto základech následuje syrová a bolestivá srážka s realitou jednoduchosti a rychlých ukvapených závěrů bez jediného důkazu (ano, sklep, ano!). Naopak zajímavé je sledování dospělých, kteří si svojí již "ustanovenou pravdu" dokážou prosadit a vlastně ji zpětně vtlouct oběti do hlavy (dialogy matka-Klára) a celý ten kolotoč všudypřítomného odsouzení a pocitu sledování. Hon je prostě velmi dobrý film, kterému by stačilo k té dokonalosti, o které se tu píše, více racionálních argumentů a méně vnucených faktů. Ale ona se přeci dlouho opakovaná lež stane pravdou, že? PS: Klára od první chvíle působí jako lehce "zpomalená" a navíc ta situace, kterou má doma (hádky, "ztrácí se"), to opravdu není dítě, kterému by jste věřili první poslední... (18.02.2013)

Po bezvýchodném sociálním dramatu Submarino se Thomas Vinterberg ještě více posunul od výchozích premis (svého) manifestu Dogma 95 ke klasicky nahlíženému psychologickému dramatu a natočil v podstatě již klasický žánrový film. Velmi pomalý, hloubavý, bolavý film, nutno dodat. Slavný režisér se tentokrát rozhodl zkoumat téma, jež je v jeho rodném Dánsku dosti choulostivé, o sexuálním zneužívání dětí natočili Dánové již nejeden uhrančivý film (za všechny připomenu třeba bolestné Umění plakat), Vinterberg na to jde tentokráte ovšem jakoby z druhé strany, jelikož samo pohlavní zneužívání není vlastním cílem, ale slouží mu jen ke konsternující filmové analýze ostrakizace jedince z komunity. Vinterberg v podstatě překračuje hranice severského filmu, neboť toto téma i jeho zpracování je spíše něčím archetypálním, něčím, co se v dějinách lidstva opakuje neustále dokola - pomalé vypravování o absurdním bobtnání neexistující viny a o temných iracionálních proudech uvnitř maloměstské komunity je staré jako lidstvo samo. Vynikající psychologický film, pomalé meditativní tempo, velmi komorní charakter, opravdu úchvatná práce s herci (a to nejen dospělými, ale i těmi dětskými, malá holčička ztvárňující Kláru je opravdu vynikající), silné téma a skvěle napsaný scénář, filmová událost roku... (27.03.2013)

,,…ALE VŽDY SE PŘEDPOKLÁDÁ, ŽE DĚTI MLUVÍ PRAVDU.“...... /// Až absurdní sled událostí na téma – JAK ZLIKVIDOVAT ČLOVĚKA. Někdo nemá rád válečný filmy. Já zas moc nemusím tyhle kousky, který věrohodně ukazujou, že největší a nejkrutější zvíře je člověk. Ten příběh je totiž realistickej a hnusnej. One man show v brutálním dramatu, který vám zvedne tlak i adrenalin. Filmařina? Nevím. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že k likvidaci hajzla vod naproti nepotřebuju Ukrajince, ale školku. 2.) Thx za titule ,,ACIN“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (27.06.2013)