Hon

Depresívny a chladný film pri ktorom som bol nie raz s nervami na dne. Pri sledovaní som mal chuť niekomu odtrhnúť hlavu a hodiť do plátna. Jagten je emocionálna kyselina, ktorá ma zožierala z vnútra. Mikkelsen zahral veľmi dôveryhodne, že som trpel zaňho. Celých 110 min a 13 sec mi ubehlo ako voda. (07.03.2013)

Na filmy s Madsem Mikkelsenem se chodí vlhnout. Někdy je to i příjemné překvapení z jiného hlediska. A takovým je i Hon, příběh o tom, jak nám ty dětičky rostou poněkud přes hlavu. A není to problém jen zásadně demokratických USA, ale ve stejném průseru je i jinak pokroková Skandinávie. Sice to začalo jako malý film o mužské emancipaci, ale pěkně se to zlomilo do apelu na stádní omezenost. (14.08.2013)

Opravdu velmi silný snímek, který zpracovává extrémně citlivé téma. Z jakých maličkostí, blbostí a nesmyslů může pro nevinného člověka vzniknout peklo na zemi i v místě příjemného domova vesnice a "hodných" sousedů ... Film měl dost pomalé tempo, které mne chvílemi fakt drtilo. Byl hodně nevyzpytatelný ve svém ději. Herci hráli výborně a to jak v dospělých, tak dětských kategoriích. Úplný závěr filmu byla vševypovídající třešnička na dortu. S hodnocením mám velké problémy, je to téměř na pět, ale něco mi tam scházelo, nevím co ... Určitě ale se jedná o další severskou perlu, krásných 4,5*!! (06.04.2013)

Dánská variace na "Byl jsem lynčován" s chabou argumentací, vyvolávající zásadní otázky, pochybnosti a odsouzení celé společnosti. Hon je rozhodně výborný film, ale i přes Vinterbergovu chytrost a budování celého příběhu je tu pro mě zásadní problém v samotném obvinění. To působí doslova "vycucaně" z prstu včetně argumentu na jeho obhajobu ("děti přeci nikdy nelžou", "já věřím jen dětem", ...). Na těchto základech následuje syrová a bolestivá srážka s realitou jednoduchosti a rychlých ukvapených závěrů bez jediného důkazu (ano, sklep, ano!). Naopak zajímavé je sledování dospělých, kteří si svojí již "ustanovenou pravdu" dokážou prosadit a vlastně ji zpětně vtlouct oběti do hlavy (dialogy matka-Klára) a celý ten kolotoč všudypřítomného odsouzení a pocitu sledování. Hon je prostě velmi dobrý film, kterému by stačilo k té dokonalosti, o které se tu píše, více racionálních argumentů a méně vnucených faktů. Ale ona se přeci dlouho opakovaná lež stane pravdou, že? PS: Klára od první chvíle působí jako lehce "zpomalená" a navíc ta situace, kterou má doma (hádky, "ztrácí se"), to opravdu není dítě, kterému by jste věřili první poslední... (18.02.2013)

I dnes, druhý den po zhlédnutí tohohle filmu cítím úzkost, tu bez moc a strach, co bych dělala já, jak v roli obviněného, tak v roli rodiče. Je neuvěřitelné, co se honí v hlavičkách dětí, ale i dospělých. Pro mě dost silné scény při „výslechu“ Kláry, při střetu nejlepších kamarádu, hlavně po té, co maminka vysvětluje dceři, že se to opravdu stalo, návštěva Kláry, pes, obchod a kostel. Přistihla jsem se, že na Kláru křičím: „Tak už konečně řekni, že jsi to řekla, protože ti vrátil to srdíčko!“ Smutné bohužel je, že pokud se toto jednou stane a nakonec se dotyčný očistí, čistý nikdy nebude. Stále tam bude semínko pochybnosti. A já se ptám: „Kde je hranice mezi dětskou lží a skutečností?" (27.05.2013)