Odhalený prístav

Evropské severské země si nesou stigma depresivních končin, kde se půl roku potýkají s nedostatkem světla a kde se daří alkoholikům a melancholickým duším. Na druhou stranu, Finsko se stabilně udržuje v indexu štěstí na absolutní špičce a většinou vyhrává, takže je to asi jen předsudek. Odhalený přístav tomu předsudku ale vychází vstříc, protože sledujeme množství postav, které jsou vystaveny stresu, nepřátelství a jsou vybavené neschopností vytvářet funkční partnerské vztahy. Tolik bolesti, hořkosti a zoufalství se hned tak nevidí. Je to takové emocionální depresivní porno, ze kterého jde úzkost a až poslední dvě minuty ukazují trochu povzbudivější pohled do budoucnosti některých hrdinů filmu. Velmi dobře zahrané, proti režii nemám připomínky, jen ten výběr motivů je příliš selektivní a rozhodně snímek nedoporučuju divákům se sklony k splínům. Celkový dojem: 75 %. (01.01.2023)

Tak mi po dlhej dobe vzal film dych. Všetky príbehy boli zvláštne a boli o ľuďoch takých akí skutočne sú. Niektoré boli uveriteľné, iné menej. Najbrutálnejší a aj ten, ktorý sa ma najviac dotkol, bol o malom chlapcovi a jeho psíkovi. Ešte teraz si musím opakovať, že šlo o film, aby som sa nerozplakala. Matka, ktorá toto urobí svojmu vlastnému dieťaťu je s prepáčením obyčajný kus hovna, tak isto ako ktorýkoľvek človek, ktorý niečo také urobí len tak, pretože mu v tom nikto nezabráni a neni to ani trestné. Každopádne určite jedna z najlepších drám, ktoré som videla. Doporučujem! (22.02.2016)

Když vydržíš, uvidíš finský zlatý prasátko, říkám si první hodinu a stalo se, jen ne jedno, ale zrovna sedm, akorát žádné z nich zlaté... V severském bílém přítmí způsobuje zobrazení všech našich zoufalství hlubší frustraci - manželství bez lásky, neúplná rodina, samota, nemoc, šikana, lhostejnost, drogy, život na okraji - vše s pozadím té největší pokleslosti televizní zábavy, které jsme prozatím dosáhli. Jen drobná zranění duší, ale když není nikdo, kdo by je pofoukal, zanechají hluboké jizvy... Hodně smutná záležitost, u které se může dostavit pocit vlastního, prozatímního štěstí, kterému jde naproti i sílu dodávající konec se svým jedeme dál a já dodám - nebojme se být obyčejní, žádný Big Brother se nedívá! (13.02.2014)

Odhalené Finsko. Mrazivé, plné citu, trápení, nadějí a milenek. Milujících, placených, nutných i odhodlaných udělat vše. Sonda do neobyčejně obyčejných lidských osudů napříč všemi generacemi. Brilantně natočeno a excelentně sestříháno. Deprese i happy end v jednom. Závěrečný Robbie a přece jen zdlouhavost snímku jsou pro mne mírnými překážkami v plném počtu, ale i tak se jedná o vynikající záležitost. (16.08.2014)

(Febio Fest) O malý kousek delší, než by bylo záhodno, ale přesto velice zajímavá koláž příběhů, které jsou dle režiséra všechny inspirované realitou a měly by nějak symbolizovat dnešní příběhy Finska (alespoň myslím, že to říkal). Obzvláště pán s břichem mne bavil. Druhý pozitivní finský zářez festivalu... 80% (17.03.2013)