Večerníček

Samozřejmě si člověk položí otázku - co tady vlastně hodnotím? Znělku, jednotlivé večerníčky či celý tento fenomén? Nevím jak kdo, ale já hodnotím fenomén jako takový, a ten je u mě jednoznačně za pět. Z nostalgie, za vzpomínky ať už když já byl dítě, nebo se díval s mými dětmi ale hlavně za něco, co už se nevrátí, přestože se ten pořad ( alespoň myslím) pořád vysílá. Bohužel, už se nedívám protože má infantilita se ještě plně nerozvinula, mé děti už odrostly a zatím se nerozmnožily. Nezbývá než počkat na vnuky. (25.02.2016)

Kdo by nezbožňoval Večerníček :) Sice to ohlašovalo posledních 10 minut, než nás rodiče strčili nadobro do postele, ale znělka nás vždy nalákala a mohli jsme si užít pár nerušených minut v pohádkovém světě, který nám zaručoval hezké sny bez nočních můr :) Kéž by to dodnes fungovalo stejně....bohužel Animáček bude kazit děti ještě hodně let. (04.10.2013)

Večerníček se narodil 2. ledna 1965, výtvarnou podobu mu vtiskl výtvarník Radek Pilař, hudbu zkomponoval Ladislav Simon a promluvil hlasem sedmiletého chlapce Michala Citavého. Pořadu předcházel od roku 1963 cyklus podvečerních pohádek pro děti pod názvem Stříbrné zrcátko. První odvysílanou pohádkou byl Kluk a kometa režiséra Ludvíka Ráži. Pořad s nezměněnou dramaturgii i znělkou je na obrazovkách nepřetržitě dlouhých 55 let (2020). (08.02.2012)

Televizní pořad s nezapomenutelnou úvodní znělkou, milovaný dětmi všech generací i všech věkových skupin. Díky němu televize natočila a odvysílala za 50 let jeho trvání stovky, snad i tisíce animovaných i hraných pohádek, které dnes patří do zlatého fondu ČT. Oslovila a potěšila miliony dětí, které bez roztomilého kloučka s papírovou čepičkou odmítaly jít večer do postýlek. Patří k nim nejen moje děti a vnoučata, ale i já sama po zaslechnutí známé znělky spěchám k obrazovce a na několik minut se stávám dítětem. Je to moje dlouholetá filmová láska a doufám, že zůstane na obrazovce i v budoucnu a že ji nepřeválcují dravé zahraniční dětské seriály. (29.03.2015)

Večerníček stál pro celou mou generaci u našich "filmových začátků". Každý večer jsme se těšili na to, že nás zavede do světa pohádek, na jednu z nich se podíváme a Večerníček nás pak vyprovodí zase zpět a do postýlky. Díval se na něj s námi každý večer můj taťka a mamka si ho za to dobírala. Dnes ho chápu a jsem ráda i za ty filmové začátky "po troškách". Dnes se bohužel klasický Večerníček přesunul na méně sledovanou stanici a děti se dnes spíše dívají na celá pásma pohádek. Myslím, že to je škoda. Vytrácí se z toho to napětí: Co tam bude zítra? a navíc si myslím, že pro začátek stačí "dobrého po troškách". Já se dnes dívám na večerníčky se svými dcerami a chápu svého taťku. V dětství jsem měla nejradši Maxipsa Fíka, Broučky a Krkonošské pohádky, teď mě zase zaujali Kocour Mikeš a Pohádky ovčí babičky. Ty naše klasické večerníčky jsou navíc bytostně české a slaví dodnes úspěchy i v zahraničí. Více o Večerníčku se lze dozvědět na pěkných stránkách: http://www.ceskatelevize.cz/porady/0-vecernicek/5626-historie-vecernicku/ (17.01.2013)