Love Song

Málokdy film tak výstižně okomentuje svou vlastní vypravěčskou strategii. Love Song využívá hudbu přesně v souladu s jedním Danovým výrokem, podle kterého kvalitní muzika dokáže dodat kosmickou hloubku i těm nejbanálnějším výjevům. A Carney ji takhle využívá skoro nepřetržitě. Sebelepší hudební doprovod ale nikdy plně nenahradí promyšlenou dramaturgii, prokreslené postavy a věrohodné dialogy. Příběhu chybí jakékoli pnutí mezi hrdiny, stejně jako vážnější konflikt nebo překážky, které by museli překonat. Pakliže jsou zapálení hudebníci limitováni časem nebo penězi, vyprávění tuto skutečnost dobře tají. Naopak se zdá, že se vlastně mají relativně dobře a nikdy nestrádají tolik, aby si nemohli sednout do kavárny, zajít do baru nebo na nákupy. Obě hlavní postavy jsou ke smůle přirozeně působících herců ploché a jednají zkratkovitě. Nejvíc života v sobě mají nikoli nucené dialogy (snažící se působit chytře narážkami na lepší filmy jako Jerry Maguire nebo Taxikář), ale scény, které z větší či menší části očividně vznikly improvizací (bazén). To ovšem platí pouze pro dialogy mezi Keirou Knightley a Markem Ruffalem. Catherine Keener a Hailee Steinfeld v rolích Danovy matky a dcery existují jenom ve vztahu k protagonistovi a ve vyprávění slouží výhradně jako neživotné nástroje přesvědčující nás, že Ruffalo je navzdory svému alkoholismu, zahálčivosti a mírné hysteričnosti v zásadě dobrý člověk, milující manžel a fajn táta. Přestože je Love Song filmem bez chutí a bez nápadu, pokud jej na sebe necháte volně působit, pravděpodobně odejdete z kina v povznesené náladě. Jen nesmíte moc přemýšlet nad jeho ideovým podložím. Pak si zřejmě rychle uvědomíte, jak plytký a falešně svobodomyslný film to je. Love Song navenek soucítí s indie hudebníky, ale ve skutečnosti jim umožňuje jen tu cestu za úspěchem, která vede přes spolupráci s velkými nahrávacími společnostmi. Jak jsem ale naznačil výše, skutečnost, že odmítám přijmout podřízení se mainstreamu za normu, není zdaleka jediným důvodem, proč Love Song považuji za slabší film než Once. 50% (04.07.2014)

Jednoduchým vzorcem by se dal film popsat takto: nudná scéna + ucajdaná písnička + ubulená scéna + další trapný popík ..atd. až k = příšerně natahovaný konec. _____Film si hraje na nezávislost, čemuž vcelku obratně podřidil i kameru snímající ve zvláštních úhlech a záběrech, ale děj je proklatě poplatný mainstreamu a hlavně je tupý. ____ Už setkání ošuntělého producenta a začínající písničkářky v baru ukáže, že něco není v pořádku. Zaprvé není důvod, kromě toho, že je Keira hezká, proč by si jí někdo v tom baru všiml. Zpívá průměrně, hraje odrhovačku bez nápadu a slova písně jsou stupidní. Tehdy nastoupí jediný nápad celého filmu, kdy si producent (bůhví proč okouzlený tou příšernou produkcí) představuje hudební aranžmá hrané kapelou neviditelných hudebníků, kteří by vystoupení písničkářky vyšperkovali. Tahle představa vede až k tomu, že neviditelný orchestr přehluší zpěv i kytru písničkářky - což je jedině dobře a svědčí to o tom, že producent za zenitem má přece jenom nějaký hudební vkus. ____ Dál už to jede jen z kopce. Problémy s prosazením se neznámé hudebnice se vyřeší jako mávnutím kouzelného proutku a přestože ona i producent jsou finančně zcela na dně, není pro ně problém produkovat desku v ulicích New Yorku, zaplatit hudebníky, auta, jídlo, návštěvy restaurací, nákupy atd... Hlavně natáčení písničky v metru mě pobavilo - zvuk projíždějícíh vlaků určitě dodá půvab i té nejblbější melodii, protože ji prostě přeřve. Písničky jsou nadále trapné i v rámci popíku a příběh vlastně ani žádný není. ______ Tohle si nezaslouží skončit ani v papírové krabici při výprodeji v hudebninách. /17. 7. 14., komentář č. 5 100/ (17.07.2014)

Vyměklá uslzená mrdka. Šablonovitý, rádoby nezávislý blábol přecpaný teploušským popíkem, z kterého syslům vybuchují makovičky. Hérectvo je přesto docela fajn. Zejména pak pan Ruffalo, jehož jediný problém je jeho agent, který mu už roky dohazuje role v tendenčních kundovinách podobného rázu. Co víc říct? Snad jen, že tahle hudba líže prdele menstruujícím dvacítkám a že jestli její sračkovitost dokáže přenést přes srdce kdokoli jiný, tak ho podezřívám z dlouholetého vztahu se strýčkem ketaminem, který ho naučil hledat v každém hovně zlatou žílu. (26.12.2014)

Zatím jsem neviděl film, který by prodal New York lépe než tenhle. Pro dobré a oblíbené záběry si ho do filmu nacpe kde jaký filmař, ale tady je naprosto skvěle využit bez ukazování těch nejznámějších monumentů. Všechny ty obyčejné ulice mají svoje kouzlo a nemusí do každého záběru cpát Manhattan a sochu Svobody. Tím se dostávám k atmosféře filmu, jen je neuvěřitelně autentická a příjemná a je důvodem, proč dávám čtyři hvězdičky. Nebyl jsem spokojen s dějem, ono ho moc není, ale přišlo mi to dost nudné, sice příjemně nudné, ale nudné. Haha. Pokud ale sečtu plusy a mínusy, zaslouží si to tu čtyřku a tři ne. Herci jsou také na jedničku. Keiru i Adama z Maroon 5 mám velmi rád. No, trochu jsem měl strach z Marka Ruffala a Hailee Steinfeld, kteří mi jsou velmi často ve filmech nesympatičtí a nezařadil bych je mezi herce, jejichž tvorbu vyhledávám. Tady mě ale přesvědčili, že možná dělám chybu, protože jsem je viděl trochu jinak, než dříve, takže bylo možná zbytečné, je tak hodně zatracovat. A ty písničky. To je tak nádherný soundtrack, že to nemá cenu komentovat. (27.09.2015)

Každý film je doplnený hudbou, či spievanými skladbami, no tu je to postavené ozaj na vysokej úrovni. Tvorcovia využili potenciál dvoch efektívnych a silných predností, ktoré dokážu filmu vdýchnuť nezvyčajnosť. Neľahký osud dvoch ľudí pôsobí nenútené, napriek tomu s úplnou ľahkosťou pôsobí na emócie, ktoré neúnavne strieda energia prúdiaca z tónov rozohraných piesni. Potom sa Vám chce raz smútiť, či plakať a raz tešiť sa a tancovať. Aj keď role hercov nie sú až tak náročné M. Ruffalo a K.Knightley zapadli do deja veľmi dobre a v duchu jednoduchosti dokázali vo mne vyčariť záujem. Najlepšou scénou sa každopádne stal moment, keď prvý krát mladá Gretta vystúpila v bare a stroskotaný producent dokázal rozhýbať ostatné hudobné nástroje. Za mňa zaslúžených 70%. (01.01.2015)